Ferrari 275 GTB - Nejkrásnější...

Ferrari 275 GTB patří k nejkrásnějším automobilům, jaké v šedesátých letech vyjely z bran továrny Ferrari v Maranellu...

Počátkem šedesátých let Enzo Ferrari rozhodl, že potřebuje další typovou řadu mezi vozy Ferrari 330 a 250 GT. Výsledkem byl nový Ferrari 275 GTB, berlinetta podle návrhu Pininfarina, která se představila společně s konzervativněji laděnou otevřenou verzí 275 GTS na Pařížském autosalonu 1964. Nový automobil vzbudil senzaci ladnými tvary, jako obvykle byl postaven na prostorovém trubkovém rámu a karoserie podle návrhu Pininfarina vyráběla Carrozzeria Scaglietti v Modeně. Samozřejmě, že také 275 GTB mířil na závodní dráhy, ale homologace se poněkud opozdila a tak do závodů zasáhl až v roce 1965. Dlouhá příď, vysoké boky a malá okna podtrhovaly dynamiku vozu, jenž se stal prvním sériovým silničním modelem Ferrari s nezávislým zavěšením všech kol.

Další inovací byl systém transaxle, tedy převodovka uložená až vzadu v bloku s rozvodovkou pro lepší rozložení hmotnosti, zatímco tradiční vidlicový dvanáctiválec zůstal pod kapotou vpředu. Označení 275 jako obvykle prozrazovalo jednotkový objem motoru (tedy objem jednoho válce), čímž se Ferrari na rozdíl od známých typů 250 dostal na zdvihový objem přes tři litry, konkrétně 3286 cm3 (vrtání se zvětšilo na 77 mm, zdvih pístů 58,8 mm zůstal zachován). První motory pro 275 GTB dosahovaly výkonu 206 kW (280 k)/7500 min-1, jenž byl pro spider 275 GTS snížen na 191 kW (260 k)/7000 min-1. Další fází byla náhrada ventilového rozvodu OHC pro každou řadu válců rozvodem DOHC, tedy 2x 2 vačkové hřídele, což dalo nové verzi označení 275 GTB/4 (vůz odlišoval prolis na kapotě). Výkon vzrostl na 221 kW (300 k)/8000 min-1 se šesti dvojitými karburátory Weber a suchou klikovou skříní; automobil zrychloval na sto za 5,6 sekundy a na pětku dosahoval 268 km/h…

Jedním z největších sportovních úspěchů vozu 275 GTB bylo třetí místo absolutně ve 24 h Le Mans 1965, které vyjela belgická dvojice Willy Mairesse/„Beurlys“ a po ujetí 4562 km vyhrála třídu GT; o rok později to zopakoval britský tým Maranello Concessionaires plukovníka Rona Hoareho celkově osmým místem a prvním v GT, o něž se zasloužily tehdejší hvězdy formule 3 Piers Courage a Roy Pike (první tři místa v závodě patřila sedmilitrovým vozům Ford GT Mk.II). Ferrari ovšem soustředil svou pozornost na sportovní prototypy, a tak se 275 GTB pak objevovaly na závodní dráze většinou se soukromými jezdci.

Berlinetta Ferrari 275 GTB nahradila typ 250 GT Lusso, od roku 1964 vznikly dvě první série GTB s původním motorem (nejprve 250 vozů, pak další dvě stovky po drobných úpravách), dvanáct závodních GTB/C (= Competizione) s vylehčenou karoserií a nakonec 280 novějších 275 GTB/4 s dvouvačkovým dvanáctiválcem (1966 – 1968). Podle dostupných pramenů vzniklo 1007 automobilů, včetně spideru 275 GTS a dalších variant. Vzhledem k tomu, že otevřená verze Ferrari 275 GTB nebyla v plánu, nechal americký importér postavit deset kusů na základě GTB/4 podle návrhu Pininfarina u karosárny Scaglietti v Modeně.

Tyto otevřené automobily jsou známy jako 275 GTS/4, respektive NART Spider, neboť název je zkratkou North American Racing Team, tedy závodní stáje Luigiho Chinettiho. Prototyp debutoval ve 12 h Sebringu 1967, kde motoristická novinářka Denise McCluggageová (a Pinky Rollo) dojela na sedmnáctém místě. Silniční vůz měl debut na autosalonu v New Yorku 1967. Italský emigrant Luigi Chinetti, sám trojnásobný vítěz 24 h Le Mans, vlastně v padesátých letech Ferrari zachránil, když uvedl tehdy neznámou značku na americký trh. Vozy řady 275 GTB měly krátký život, přesto patří k nejvýznamnějším silničním Ferrari, než je nahradil typ 365 GTB/4 Daytona.


Zdroj: Automobil 08/11

Fotogalerie