Svezli jsme se
Honda Prelude e:HEV – Kouzlo delikátnosti
Petr Hanke 17.11.2026 00:40
Foto: Petr Hanke
Honda Prelude se na trh vrátila po téměř čtvrt století. Zachovala si elegantní charakter kupé a přišla s hybridním pohonem. Jak se řídí tento vůz, který je z mnoha pohledů na trhu unikátem?
Trh kompaktních kupé s délkou kolem 4,5 metru již skoro vymřel. Z trhu zcela zmizely vozy jako Toyota Celica, Subaru BRZ, Ford Capri, Fiat Coupé, Volkswagen Scirocco nebo Audi TT. Aktuálně je k dispozici pouze BMW řady 2 Coupé nabízené v široké škále variant a motorů. Zatímco BMW se drží své osvědčené receptury s pohonem zadních kol a širokou nabídkou motorů, Honda Prelude je koncipovaná jinak. Je navržena pro celý svět s jedním pohonem, kterým je hybridní systém e:HEV známý například z typů Civic nebo CR-V.
Honda Prelude se po pětadvacetileté přestávce vrací jako šestá generace modelu, jenž patřil k nejvýraznějším sportovním kupé značky. Zatímco dřívější generace byly spojeny především se spalovacími motory a technickými novinkami, jako bylo třeba řízení zadních kol, nová Prelude v duchu aktuální situace používá silně elektrifikovaný pohon. Přichází také s novou koncepcí karoserie, protože zatímco předchozí typy byly tříprostorové dvoudveřové vozy se stupňovitou zádí, aktuální generace má dvojici dveří doplněnou velkou zadní výklopnou stěnou, jež citelně zlepšuje praktičnost.
Foto: Petr Hanke
Prelude není navržena jako výrazně sportovní vůz, ale spíše jako pohodlné elegantní kupé pro každý den. Ostatně ani její vzhled není agresivní, ale podle automobilky má v sobě ukrývat ladnost a uhlazenost kluzáku. Karoserie se vyznačuje nízkou siluetou, dlouhou linií střechy a čistě tvarovanými plochami. Interiér nové Hondy Prelude navazuje na filozofii zaměřenou na propojení sportovního charakteru a každodenní použitelnosti. Řidič sedí poměrně nízko, což podporuje pocit propojení s vozem, zároveň však zůstává zachován velmi dobrý výhled z místa řidiče. K tomu přispívá i nízká palubní deska, která dodává kabině vzdušný a otevřený charakter.
Velmi dobrý dojem zanechává sedadlo řidiče. Má rozměrný sedák a opěradlo s výraznějšími bočnicemi, jež však nejsou zbytečně utažené. Výsledkem tak je schopnost dostatečného držení těla v zatáčkách, ale rovněž prvotřídní komfort na dlouhých cestách. Mluvili jsme teď o sedadle řidiče, protože to spolujezdcovo má jinou specifikaci – je o trochu měkčí, a tudíž více zaměřené na pohodlí. Toto poněkud netradiční řešení vlastně dává smysl. Sportovní atmosféru podporuje také volant s příjemně tlustým věncem a intuitivním ovládáním digitálního přístrojového štítu pomocí otočných válečků.
Honda myslela i na každodenní praktičnost. V interiéru se nachází řada odkládacích prostorů a schránek pro drobnosti. Zadní sedadla jsou ale spíše příležitostná, protože limitujícím faktorem je prostor nad hlavou, takže komfortně se zde usadí spíše cestující do přibližně 160 až 170 centimetrů. Naopak příjemným překvapením je zavazadlový prostor. Na poměry sportovního kupé je neobvykle prostorný a dobře přístupný.
Foto: Petr Hanke
Výbava nové Hondy Prelude odpovídá ostatním modelům Honda, jde zejména o přehledný digitální přístrojový štít, multimediální systém s podporou Apple CarPlay a Android Auto i rozsáhlou sadu asistenčních systémů. Potěší také jednoduché ovládání většiny funkcí, včetně možnosti rychle upravovat nastavení asistentů pomocí tlačítek na volantu. Jedna ergonomická výtka se však najde. Upozornění na překročení rychlosti lze vypnout pouze při zastaveném voze v poloze P a až ve třetí úrovni menu. Navíc se spolu s akustickým upozorněním deaktivuje i zobrazování aktuálního rychlostního limitu v přístrojovém štítu.
Technický základ Prelude vychází z aktuální Hondy Civic, avšak podvozek využívá řadu komponentů z vrcholné verze Type R. Proti Civicu má Prelude o 130 mm kratší rozvor náprav, zároveň však výrazně širší rozchod kol – vpředu o 89 mm a vzadu o 49 mm. Je také celkově nižší. Cílem bylo dosáhnout vyšší stability a přesnějších reakcí na pokyny řidiče.
Vpředu je umístěna modifikovaná náprava typu MacPherson s dělenou těhlicí pocházející právě z ostré verze typu Civic. Těhlice u tohoto řešení není napevno spojena s pružicí a tlumicí vzpěrou, ale je oddělena klouby. Tím se osa rejdového čepu přiblížila ose kola, což znamená zmenšení poloměru rejdu. Došlo tak k oddělení funkce řízení a odpružení. Omezuje se tím přenos hnacích sil do volantu a zlepšuje citlivost a přesnost v zatáčkách pod zatížením. Většina komponentů přední nápravy je vyrobena z hliníku. Vzadu je použita víceprvková náprava. Součástí výbavy jsou také adaptivní tlumiče nabízející trojici charakteristik a brzdy, jež dodala společnost Brembo.
Foto: Petr Hanke
Právě podvozek je hlavní vlastností, jež vás při jízdě s Hondou Prelude doslova uchvátí. Zpočátku máte pocit, že řídíte příjemně naladěné kupé ve stylu GT, ostatně tak se jmenuje nejpříjemnější ze tří jízdních režimů. Vůz doslova plyne po silnici a s nebývalou lehkostí jemně filtruje neduhy povrchu. Když postupně zrychlíte, uvědomíte si, že ve volantu zůstává naprostý klid a vůz má schopnost efektivně odolávat příčným silám. Ať na suchu nebo na mokru, vždy oceníte mimořádnou přilnavost a přesnost vedení předních kol. K podvozku Prelude se nehodí slovo ostrý nebo dravý, stále si zachovává určitý nadhled a kultivovanost, nicméně je schopen zajistit jednoznačné informace, co se pod předními koly děje, a současně i potřebný klid, který je opakem zbrklosti. Schopnosti a naladění podvozku této Hondy jsou obdivuhodné a vůbec nevadí, že trojice z nabízených režimů aktivních tlumičů má vcelku malý rozsah – úplně by stačilo střední nastavení GT.
| Historie |
Foto: Petr Hanke |
Foto: Petr Hanke |
Foto: Petr Hanke |
Foto: Petr Hanke |
Foto: Petr Hanke |
Nicméně právě „dokonalost“ podvozku tohoto vozu postupně ukázala na určitou nevyváženost z pohledu výběru pohonu. Systém Hondy pracující na principu sériového hybridu schopného při ustálené jízdě vyššími rychlostmi připnout spalovací motor přímo k hnaným předním kolům je efektivní, rychle reaguje a je příjemně naladěný, nicméně na podvozek jednoduše nestačí. Nebo jinak řečeno, nedokáže zcela využít potenciálu technického základu typu Prelude.
Do rychlosti kolem 100 až 120 km/h je dynamika pocitově dostačující, i když na předchozí generaci stále nestačí. Výkonu se ale nedostává ve vysokých rychlostech, vždyť při akceleraci ze 160 na 180 km/h jsme naměřili čas 11,8 sekundy. Na zatáčkovitých silnicích se pokouší trochu emocí dodat režim S+ snažící se simulovat vozy se spalovacím motorem a automaticky řadící převodovkou s páčkami na volantu. Daří se to ale jen částečně, protože snaha o gradující projev spalovacího motoru je sice v nižších rychlostech zajímavá, ale ve skutečnosti reálnou dynamiku a efektivitu ubírá.
Foto: Petr Hanke
Když ale odhlédneme od sportovních ambicí, pohonné ústrojí potěší celkovou kultivovaností i rychlými reakcemi ve výjezdech ze zatáček. Vítaná je také možnost v širokém rozsahu a sedmi stupních nastavovat rekuperaci, přičemž k dispozici je i možnost zcela ji vypnout. Silnou stránkou je též efektivita, protože jsme během tisíce ujetých kilometrů v kombinovaném provozu zaznamenali průměrnou spotřebu jen 6,1 l/100 km. Při troše snahy, ale stále při jízdě na hranici povolených rychlostních limitů, se lze s apetitem dostat až k hranici pěti litrů na 100 km.
Z pohledu sportovního kupé by Hondě Prelude bezpochyby slušel nějaký dravější přeplňovaný dvoulitr, který by odhalil kouzlo jejího podvozku. V tomto případě s pohonem e:HEV jde však spíše o elegantní kupé se sportovním nádechem. Nutno ale dodat, že si dokážeme představit, že kvalita jeho podvozku a celková jemnost projevu dokáží sterilní motor přebít.
A cena 1,2 milionu korun? Z podobně velkých kupé je na trhu pouze zmiňovaný bavorský stroj s dvojkou v názvu. Na ceně 1,4 milionu korun pak startují hůře vybavená kupé BMW řady 4 a Mercedes-Benz CLE a o dalších 100 tisíc korun navíc dáte za základní osmiválcový Mustang.
Technické údaje
Poháněcí soustava
Hybridní systém e:HEV, sériový hybrid s možností pevného spojení spalovacího motoru s koly; kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec s atmosférickým plněním, uložený vpředu napříč, Atkinsonův režim; DOHC 4V, i-VTEC + EVTC; elektronické přímé vstřikování paliva; EU6e-bis; 1993 cm3 (ø 81,0 × 96,7 mm), kompresní poměr 13,9:1; 105 kW (143 k)/5900 min-1 a 186 N.m/4500 min-1; hnací elektromotor 135 kW (184 k) a 315 N.m. Pohon předních kol.
Podvozek
Samonosná karoserie; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry MacPherson, vzadu víceprvková náprava; odpružení vinutými pružinami a adaptivními tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem a proměnným převodem podle rejdu, 2,1 otáčky mezi rejdy.
Foto: Petr Hanke
Rozměry a hmotnosti
Rozvor náprav 2604 mm, rozchod kol vpředu/vzadu 1626/1625 mm; d/š/v 4525/1880/1349 mm; světlá výška 136 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 264–760 l; objem palivové nádrže 40 l; obrysový průměr otáčení 11,6 m; hmotnost pohotovostní/celková 1480/1850 kg.
Provozní vlastnosti (údaje výrobce)
Největší rychlost 188 km/h; zrychlení 0–100 km/h za 8,2 s; kombinovaná spotřeba paliva WLTP 5,2 l/100 km; emise CO2 117 g/km.
Naměřené hodnoty (1.5 e-Hybrid VZ)
0–50/80/100/130/160/180 km/h ... 3,4/6,1/8,5/14,2/24,2/36,0 s
Spotřeba v testu ... 6,1 l/100 km
Cena od 1 199 900 Kč
Převzato z časopisu 
Další články o stejném modelu | Další články o stejné značce | Vstup do diskuze (0)





