Honda Gold Wing F6B – Nové vydání

Přestože v říjnu 1974 vyjela Honda GL 1000 doslova do celého světa, vyslána byla především k japonské invazi na americký trh... 

Uspěla natolik, že ji Honda začala kompletovat na montážní lince v Marysvillu (Ohio), uvedené do provozu již v roce 1979. V roce 2009 se produkce vrátila do Japonska a současně byl urychlen inovační cyklus, použití nových materiálů i výrobních technologií. Poslední generace, představená s typovým označením Gold Wing F6B, zůstala sice věrna základní filozofii konstrukce, ale sérií úprav podstatně omládla. Zejména novým designem, ale také mírným posunem toho, kam směřuje. Nabyla totiž lehké sportovní příchutě pro dynamičtější styl jízdy. Nejen na kontinentální vzdálenosti s pohodlím jednostopého Pullmanu, což bylo klíčovou hodnotou předchůdců, ale nyní oslovuje širší klientelu jako luxusní cruiser pro podstatně pestřejší způsoby využívání.

A to včetně svižných jízd městským a příměstským provozem. Zjevně hodlá zaujmout také mladou generaci a přetahovat zákazníky od konkurence. Má k tomu velmi dobré předpoklady. Nutno však přiznat, že první reakce odborné i laické veřejnosti nebyly zase až tak bouřlivě nadšené, jak by tvůrci očekávali. Působily spíše dojmem jisté rozpolcenosti s oběma extrémy. Výrazně pozitivní vidění přinesly pak až provozní poznatky. Mírně upravený podvozek a podstatně redukovaná hmotnost umožňují větší náklony v zatáčkách, razantnější a velmi plynulou akceleraci i snazší manévrování za menších rychlostí v širším rozsahu oblouků.

Tedy úplně jinou techniku jízdy, než jakou vyžadoval dosavadní Gold Wing. Byť na míle vzdálenou streetbikům, k nimž se nejmladší příslušník královského rodu nepřímo hlásí. Jakkoli F6B zůstává u původní konstrukce rámu, motoru, převodovky, anebo uložení kol, podařilo se inovátorům odtučňovací kúrou snížit provozní hmotnost asi o desetinu. Podstatný posun jízdních vlastností, zejména ve prospěch ovladatelnosti, přinesly také menší úpravy geometrie podvozku i snížení těžiště především eliminací zavazadlové schránky za spolujezdcem při zachování objemu dvou lépe tvarovaných a důsledněji integrovaných schránek postranních. Na odlehčení hmotnostním i podstatném cenovém (!) se podílí řada detailů jako jsou záměna luxusního křesla spolujezdce za běžné sedlo (se zádovou opěrkou pouze za příplatek), zrušení hlavního stojanu, unikátního motocyklového airbagu, vestavěné navigace, tempomatu, elektronického řízení charakteristiky podvozku (předpětí zadní pružiny se nyní reguluje otočným ovladačem s kapalinovým převodem), vyhřívání sedadel i rukojetí řídítek a v neposlední řadě hodně diskutabilní likvidace zpětného převodu.

Poslední položka byla totiž pozitivním detailem s vtipným využitím obráceného chodu spouštěče jako elektromotoru pro jízdu vzad. Zajímavým detailem je náhrada dosavadních velkých deskových stupaček klasickými a výše uloženými. To mimo jiné umožňuje zmíněné větší náklony stroje, jež nyní činí až 42 stupňů od svislé osy po kontakt stupačky s vozovkou. Některé ze seznamu zrušených položek dosavadního standardu se přesunuly do bohaté nabídky doplňkové výbavy za příplatek. Například zmíněné vyhřívání rukojetí řídítek, anebo tradiční vysoký aerodynamický štít či hlavní stojánek a další. Přestože motor, plochý šestiválec s protilehlými trojicemi válců, při pohledu do dokumentace působí jako nezměněný, jízdní dojmy vyvádějí z omylu.

Pachatelem je při zachování nepatrně podčtvercové konfigurace vrtání a zdvihu nový program řídicí jednotky nejlepšího současného elektronicky řízeného vysokotlakého přímého vstřikování paliva Honda PGM-FI s původem v továrních speciálech pro mistrovství světa Superbike. Přináší podstatně širší rozpětí využitelných otáček s gigantickým točivým momentem, takže nepřekvapí, že převodovka snadno vystačí s pěti stupni, z nichž nejvyšší poslouží jako dálniční rychloběh. Navíc při přijatelné spotřebě paliva, která se podle techniky jízdy a velikosti zatížení pohybuje mezi 6,5 až 9,0 litry na 100 kilometrů. Byť u motocyklů je tato hodnota zajímavá snad jen vzhledem k plánování intervalů zastávek u čerpacích stanic. Honda Gold Wing v nové generaci F6B zůstává nádherným technickým i estetickým solitérem. Blízký pojetím je Gold Wingu snad jen Harley-Davidson Street Glide, případně Road Glide Custom, ale s podstatně horšími jízdními vlastnostmi, nemluvě o archaickém dvouválci, především však s cenou zcela bezdůvodně a nesrovnatelně vyšší.

Legenda Gold Wing (během let též Goldwing) vznikla za čtyřicet let ve více než 650 tisících exemplářů. Od litrového plochého čtyřválce, představeného v roce 1974, později s objemem zvyšovaným na 1100 (1979, první stroje z americké produkce) a 1200 (1984), posílila na unikátní plochý šestiválec 1520 cm³ (1988), jehož před jedenácti lety uvedená verze 1832 cm³ je i základem nejnovější generace. S větším šestiválcem se objevila také nabídka ABS. Od sezony 2006 se za příplatek montoval unikátní airbag ASFM (Airbag System For Motorcycles), uložený na nádrži, který se naplnil do 0,15 sekundy po nárazu do boku stojícího vozu při rychlosti 50 km/h a částečně tak chránil jezdce. Honda na systému pracovala od roku 1990, ale protože tento druh nehod není tak častý jako pád ze stroje, příliš se motocyklový airbag nerozšířil. Přesto však jde o další světové prvenství značky Honda, z technického pohledu velmi zajímavé. Na základě Gold Wingu vznikly různé studie, na Tokyo Motor Show 2007 byl například vystaven Automatic Sports Cruiser Concept EVO6 (1832 cm³ se samočinnou převodovkou). Za zmínku stojí rovněž odvozená řada Valkyrie, která slavila revival na Tokijském autosalonu 2013 jako Valkyrie 2014 s motorem z Gold -Wingu F6B, ale s dále sníženou hmotností.

TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový plochý šestiválec do V/180° s protiběžnými písty, uložený v rámu podélně; OHC 2V; 1832 cm³ (ø 74 x 71 mm); 9,8:1; 87 kW (118 k)/5500 min^‑1 a 167 N.m/4000 min^‑1; blok a hlavy válců z lehké slitiny; elektronicky řízené digitální zapalování a vstřikování paliva PGM-FI s difuzory ø 40 mm; elektrický spouštěč, akumulátor 12 V – 20 A.h, alternátor 900 W; trojčinný katalyzátor výfukových plynů HECS3; chladič oleje.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – vícelamelová suchá spojka s kapalinovým ovládáním a vinutými pružinami; primární převod ozubenými koly; pětistupňová převodovka s postupným přímým řazením nožní páčkou; sekundární převod kloubovým hřídelem 2,750.

PODVOZEK – dvojitý páteřový prostorový rám z tenkostěnných profilů z lehké slitiny a s motorem jako nosným prvkem; vpředu protiponořovací teleskopická vidlice s nosníky ø 45 mm, zdvih 140 mm; vzadu kyvná vidlice z kované lehké slitiny s hydraulicky plynule nastavitelným předpětím pružicí/tlumicí jednotky a pákovým převodem; zdvih 105 mm; kotoučové brzdy Nissin s kapalinovým dvouokruhovým ovládáním a ABS; vpředu dvojitá ø 296 mm s plovoucími kotouči a radiálně ustavenými třípístkovými třmeny; vzadu jednoduchá ø 316 mm s třípístkovým třmenem; pětipaprsková kola z kované opracované a lakované lehké slitiny; pneumatiky Bridgestone, vpředu 130/70 R 18 63H, vzadu 180/60 R 16 74H.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1690 mm, d/š/v 2605/945/1255 mm; světlá výška 125 mm; výška sedla nad zemí 725 mm; provozní/užitečná hmotnost 385/190 kg; stopový poloměr otáčení 3300 mm; objem nádrže paliva 25 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,6 s; spotřeba paliva 6,2 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie