Volvo Trucks – „Malé“ Volvo FL

Velikost nákladního automobilu je vždy pojem relativní, ale řady FE a FL jsou u Volva považovány za „malé“.

Ke krátkému redakčnímu testu jsem tentokrát převzal Volvo FL. Švédský výrobce tuto řadu nabízí jako ideální distribuční vozidlo vhodné i do městských aglomerací a to zvláště s ohledem na docela subtilní rozměry. Vozidlo nabízí vysokou bezpečnost, značnou produktivitu i solidní manévrovatelnost. Ovšem je tu přece jenom jeden drobný zádrhel. To vše neuplatníte v převážné většině na historických čtvrtích našich měst a tím nemyslím jenom Prahu, ale třeba Český Krumlov apod. Jednak s ohledem na celkovou hmotnost budete muset získat výjimku pro vjezd a pak zjistíte, že leckam se nevejdete na šířku. Takže více než kdy jinde u distribuce Volvem FL platí „dvakrát měř, jednou řež“.

Volvo FL nabízí – tak jak je v této kategorii standardem – několik rozvorů (od 3250 mm až po 6800 mm), čtyřválcové (D5K)a šestiválcové (D8K) motory EU6 s výkony od 210 k až po 280 k, převodovky s manuálním i automatizovaným řazením a budky denní krátké, prodloužené s lůžkem či čtyřdveřové sedmimístné (ideální např. pro hasičské speciály). Celková hmotnost je 12 až 18 tun, a podvozek s ohledem na dopravní využití může být nízký (810 mm), střední (860 mm), vysoký (950 mm) nebo X-High (960 mm). Aniž bych zabíhal do dalších detailů (odpružení náprav, převodové poměry, výbava kabiny, pomocné pohony atd.), je jasné, že s pomocí zkušeného prodejního technika si dokážete sestavit vozidlo ideální pro vaše dopravní nároky. 

A teď už ke konkrétnímu Volvu FL, které na mne čekalo ve značkovém servisu v Nýřanech u Plzně, hned vedle dálnice D5. Volvo FL 42 R 8L 4x2 bylo vybaveno nástavbou – hákovým nosičem kontejnerů z CTS Okřínek, šestiválcovým motorem D8K s výkonem 250 k a podvozek měl třetí z nabízených rozvorů, tedy 3800 mm. Budka byla základní dvoumístná denní. Celkem logicky jsem očekával – vzhledem k převažujícím prodejům – že truck bude mít automatizovanou převodovku. Nikoliv, byla zde devítistupňová manuálně řazená převodovka s rychloběhem ZTO1109 (horní/dolní řada), PTO typ S88. Ovládání hákového nakladače bylo umístěno na středový tunel mezi sedadla. Celková hmotnost vozidla byla 16 tun. A protože na zádi bylo tažné zařízení Rockinger 400 G145, musím uvést, že technická hmotnost soupravy je až 26 tun.

I nákladní vozidlo střední hmotnostní kategorie dnes nabízí už ve standardu docela komfortní interiér. Samozřejmostí je plnění veškerých bezpečnostních předpisů, potěšitelné je, že čím dál tím méně se dnes setkáváme s trucky, které na pracovišti řidiče mají nějakou ergonomickou chybu. Volvo FL není ten případ, z pohledu řidiče jsem byl zcela spokojen, veškeré ovládací spínače a přepínače byly v mém dosahu. Sedadlo nabídlo možnost všestranného seřízení, opěrka hlavy i pás je integrován. Zpětná zrcátka jsou elektricky nastavitelná s vyhříváním. I v denní budce je dostatek prostoru pro celodenní práci za volantem. A to na středovém tunelu mezi sedadly byla rozměrná úložná skříňka, nechyběly kapsy ve dveřích a dvě schránky v prostoru nad oknem. Jaksi samozřejmost je připravený prostor pro montáž audiosystému, tachografu, případně vysílačky. A jak jsem se při jízdě přesvědčil, solidní je i odpružení budky pryžovými vaky a také odhlučnění. Ve střeše nechybí větrací otvor, na přání je montována i klimatizace (byla v testovaném vozidle). Vozidla převážející kontejnery nepracují jenom na zpevněném povrchu a tak pro případné vyproštění byla k dispozici uzávěrka diferenciálu. Přístroje jsou dobře čitelné, klasické analogové přístroje mají i dobré odstínění.   

Když už jsem zmínil dobrou dostupnost všech spínačů, osobně mě potěšilo, že vlevo pod volantem vedle standardní ovládací páčky byla ještě jedna samostatná na odlehčovací brzdu. Krátkou, příjemně robustní řadicí pákou s příjemně tuhým chodem (vozidlo mělo na tachometru najeto jenom pár desítek kilometrů), bylo možné velmi přesně řadit jednotlivé rychlostní stupně a to v dolní (1 až 4) nebo horní (5 až 8) řadě. A abych nezapomněl, nechyběl ani tempomat. Měl bych také upozornit na pravé dveře s pomocným dolním oknem, které umožňuje např. ve městě velmi přesné manévrování. Celkově vzato jsem byl s výhledem spokojen i na kruhovém objezdu, hned na výjezdu ze servisu v Nýřanech.

V době testu panovalo tropické vedro, takže nestačil ani otevřený střešní větrací otvor, takže jsem zapnul klimatizaci. Řádně jsem si seřídil sedadlo, volant ve dvou rovinách i zrcátka, zasunul kartu do tachografu a velmi rychle po rozjezdu – vozidlo nebylo naložené – jsem řadil pátý rychlostní stupeň z horní řady. Následný cca 100 km dlouhý okruh jsem zvládnul celý na horní řadu rychlostních stupňů, pouze na křižovatkách, kde jsem dával přednost v jízdě, jsem samozřejmě začínal „dole“ na dolní řadě. Volvo FL „pelášilo“ velmi pohodově i v několika málo kopcích, které byly na trase, naopak ve sjezdech jsem si pochvaloval odlehčovací brzdu.  K příjemným příplatkovým prvkům patřil stínicí „kšilt“ nad čelním sklem. Zkusil jsem si také manévrování na omezeném prostoru a konstatuji, že vzhledem k rozměrům vozidla i velikosti kol jsem zvládnul otáčení i couvání „na pětníku“ bez zbytečného popojíždění. Na druhou stranu beru na vědomí, že rozměry Volva FL – zvláště na šířku – neumožňují vjíždění do úzkých průjezdů v historických částech měst apod., to je „království“ Avie, možná i Fuso-Canter či DAFu LF. Jsem přesvědčen, že výkon šestiválcového agregátu bude dostatečný i pro plně naložený truck zvlášť, když přeprava kontejnerem obvykle probíhá v rámci regionu, takže jde vlastně o distribuční vozidlo. U zcela nového vozidla, a navíc bez nákladu, jsem se nezabýval spotřebou paliva či činidla AdBlue, navíc jsem celý testovací okruh jel plynule, bez zastavování, startování či popojíždění, tedy ve zcela jiném režimu, než ve kterém například toto vozidlo bude jezdit v rámci dopravy v komunálních službách. Ocenil jsem velmi solidní dílenské zpracování nejen interiéru. A mimochodem, budoucí provozovatel si objednal i systém Dynafleet, takže mj. může velmi dobře sledovat na mapě v počítači, kde vozidlo právě pracuje. Servisní interval – výměna oleje – je 60 000 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie