Stavební vozidla – Óda na turecké překvapení / 1.

Země krásných koní – Kappadokie, se stala kulisou k představení nových stavebních vozidel Ford Trucks Cargo Construction, která by za určitých podmínek mohla dorazit i na automobilové trhy západoevropských zemí.

Vzduch se tetelí nad krajinou zvětralých přírodních homolí a komínů. Přesto, že je sotva ráno, teplota dosahuje příjemných hodnot. Špičaté kopce, celá pohoří, ale též osamnělé solitéry větrem a sluncem erodované, před dvěma tisíci lety vyvřelé krajiny působí, jako by se jeden ocitl ve zcela jiném světě. Všechny ty prapodivné přírodní útvary jsou prokutány jednoduchými příbytky, ale též celými podzemními městy a kláštěry. Stojím uprostřed stoprocentně turistického centra Goreme, v samotném srdci dnes tureckého území řečeného Kapadokie.

Introdukce

Zcela solitérní krajina se rozkládá na západ od řeky Eufrat k východním hranicím Frýkie, od pohoří Taurus na jihu až k hranicím pontského království. Svůj název získala odvozením ze staroperského Katpatuka – kraj krásných koní – v době panování achaimenovských velkokrálů Dareia I. a Xerxa I.
v šestém století před naším letopočtem. Ale aby to bylo poněkud složitější, první osídlení Kappadokie se datuje cca 6500 let př. n. l. a onen původní název Katpatuka snad ani není perského původu, možná spíše elamského či akkadského. Důvody, které vedly místní obyvatelstvo k budování podzeních měst a úkrytů, zřejmě souvisí se skutečností, že Kappadokia leží na hojně vytížené migrační stezce. Tím pádem se místní museli velmi často potýkat s „mírumilovnými“ migranty, kteří je dost často sužovali – ostatně jejich pocity a životní peripetie nám teď v Evropě budou v následujících letech a desetiletích poněkud blíže, než bychom si sami přáli. Hérodotos nás učí, že samotní Peršané nazývali místní obyvatele Kappadoky, zatímco Řekové je měli za Syřany, popřípadě Bílé Syřany – Leucosyri. Tak tudy se valila samotná historie. Tady to vřelo, tady se to míchalo a rozpouštělo, aby vznikaly nové společenské sloučeniny. Tady byla studnice a rezervoár zkušeností, které vystřelovaly v různých obdobích až do staré dobré Evropy. Odtud čerpali Chetité, Peršané, Makedonci, Řekové, Římané, Byzantinci, Osmané či Turci. Tady působili ranní křesťané, než jejich komunita dostala řádně naloženo po prohrané bitvě u Mantzikertu (1071). Přesto trvalo dalších 850 let, než odtud křesťany zcela vypudili. Kappadokie je jeden z přirozených kotlů, v nichž lidstvo připravuje svoji budoucnost. Tak mě maně napadá, že není lepší místo na zemi než právě kraj kolem Goreme pro prezentaci nových stavebních vozidel Ford Trucks Cargo Construction, když jejich exkluzívní výrobce společnost Ford Otosan má ambici dobýt s nimi celý svět, včetně již vzpomínané staré dobré Evropy.

Strofa I.

Dvacet kilometrů západně od Goreme je pískový důl, tady na mě čekají pěkně v řadě za sebou a vedle sebe novoučké stavební Fordy s motory Ecotorq Euro V a Euro VI. Ještě v dálce vidím horkovzdušné balony stoupající na nebe nad Goreme – turistická to atrakce, hojně místními kancelářemi doporučovaná – když odbočujeme do pánve pískového dolu. Ještě kousek čistého nebe, než se všechno zahalí do všudypřítomného prachu valícího se od kol vozidel spěchajících k nakladačům a přes váhy potom zpět zase na betonové cesty vedoucí k těm hlavním, asfaltovým. Tady opravdu dost dlouho nepršelo. Opatrně, ale přesto v písečném oparu, přijíždím na stanoviště Ford Trucks. Finální výrobce těžkých nákladních vozidel, který není v Evropě zrovna příliš známý, je velmi hrdý na své výrobky. A také má být proč. Sám vyvinul a připravil velmi moderní vozidla s vlastním velkým vznětovým motorem schopným plnit emisní limity Euro V a Euro VI. K jízdám jsou v Kappadokii přistavena stavební vozidla s podvozky 6x4 a 8x4, všechna vybavena novým třináctilitrem Ford Ecotorq Euro VI a automatizovanými převodovkami ZF 12 Traxon. Již jen tato velmi strohá technická charakteristika hovoří jasnou řečí – super moderní motor vlastní konstrukce a jediný nakupovaný agregát v celém voze - super moderní automatizovaná převodovka, která se některým evropským finálním výrobcům zdála příliš drahá! A ejhle – turecká vozidla ji mají.

Jako první si beru „na paškál“ třínápravový Ford Trucks 3542D Euro VI se sklopnou stavební nástavbou. Kinetický design vnějších tvarů kabiny mě již tolik nepřekvapuje, minulý rok jsem měl možnost několik dní jezdit se silničním tahačem stejné rodiny. Tvář vozidla je sice poněkud jiná, než na jaké jsme v Evropě zvyklí, ale zato je lépe zapamatovatelná – nespletete si ji! To, co je podstatné, je však schované uvnitř. Přesto však musím ještě upozornit na drobnost odkazující na styl Cargo zpět přes několik desetiletí. Že je vám název Cargo jaksi povědomý, No samozřejmě. V našich zeměpisných šířkách si jej ovšem nejspíše spojíme se středně těžkými nákladními vozidly z Itálie. A to je správná úvaha. Neboť onen „lehkonohý Ital“ vzešel před více než čtyřiceti lety z prapůvodního vzoru Ford Cargo. Právě na něm si postavil italský koncern svoji tradici. A co bylo na tehdejším Ford Cargu a jeho italské reinkarnaci tak zajímavé, že to vydrželo do dnešních dní? Maličkost – drobné okno umístěné ve spodní části dveří umožňující kontrolu a oční kontakt s vozovkou či, v našem případě, s terénem v oblasti předního rohu kabiny a kola vozidla. Skvělý příklad faktu, že jednoduchá a přitom bezmála geniální řešení přetrvávají „věky“. I turecká moderní podoba nákladních vozidel rodiny Cargo ma ve dveřích další malá okna!

Antistrofa I.

Tři schůdky (první pružně uložený – aby odolal při jízdě terénem) vedou do dostatečně prostorné kabiny k pneumaticky odpružené sedačce. Spoupek řízení je samozřejmě nastavitelný a čtyřramennému volantu není co vytknout, snad jen to, že není konstruován jako multifunkční. Nicméně je třeba si uvědomit, na které trhy vozy primárně cílí. Asie, Rusko, Afrika, Jižní Amerika – všude tam jsou dopravci a podnikatelé v dopravě čehokoliv zvyklí počítat každou „korunu“ a přitom se příliš nerozptylovat moderními serepetičkami například v podobě komfortních ovládacích prvků. Vždyť na mnoha trzích, kam se Ford Cargo dnes vydává, se ještě prodávají nákladní vozy s částečně dřevěnými kabinami a „trestnými“ lavicemi z stejného materiálu. Takže interiér tureckého stavebního vozu Ford Trucks výrazně připomínající designem přístrojové desky a prodlouženého ovládacího panelu osobní automobily, je moderní až dost. Rovněž volič automatizované převodovky odkazující na osobní vozidla nenechá místní řidiče chladnými. Nicméně základní mód převodovky je volen otočným spínačem, který je nám dostatečně známý z mnoha jiných vozidel ostatních finálních výrobců.

Epóda I.

Nastartováno, zvoleno – D – drive (možnost jestě dalšího módu pro jízdu vpřed – ten však v tomto terénu netřeba). Páka „ruční“ brzdy je umístěna na pravém panelu, pěkně v dosahu řidiče. Traxon si bez jakýchkoliv problému vybírá třetí převodový stupeň a velmi komfortně zařídí rozjezd plně naloženého vozidla – 34 t, z toho 10 t a dva kilogramy připadají na vlastní hmotnost automobilu. Pohon kol dvou zadních náprav plně v pískovně dostačuje – pochopitelně jde o komerční těžební dílo, kde se nepočítá s nějakým extra rostlým divokým terénem. Nejsložitějšími překážkami jsou relativně prudké sjezdy a výjezdy a snad možnost zapadnutí při zacouvání pod nakladač do sypkého materiálu. Sjezdy řeší motorová brzda v kombinaci s intardérem. Motorovka disponuje brzdným účinkem do 340 kW a intardér umí maximum 600 kW, nicméně průběžných 160 kW, které poskytuje, je v kombinaci s motorovou brzdou dostatečných na to, abych se nemusel ani při těch neprudších sjezdech s plně naloženým automobilem dotknout brzdového pedálu provozních brzd. Při zapadnutí do měkkého poslouží bez problému funkce „rocking“ – automatické vycukání dopředu/dozadu. Ostatně zmíněná funkce je standardním vybavením automatizovaného Traxonu stejně jako tzv. „Normal Mode“ a „Off-Road Mode“. 

To be continued…

Převzato z časopisu

Fotogalerie