Rozvážková vozidla – VIP řešení

Každý, kdo chce ve svém oboru něco znamenat, musí nechat oko diváka, potencionálního zákazníka, nahlédnout „pod pokličku svého vývojového hrnce.“ Zvláště to platí pro ty výrobce, kteří se snaží instalovat se do pozice tzv. „trendseterů“.

Udávat směr vývoje, ukazovat možná řešení do blízké i vzdálené budoucnosti, reagovat na zjištěné budoucí potřeby již dnes. Modulovat si takovým způsobem svůj vlastní byznys a tím udržovat potřebný náskok před konkurencí. To je úkol těch, kteří chtějí být hnací silou, kteří chtějí být na špičce. Vždy a za všech okolností udělají maximum proto, aby dali najevo, že oni jsou v pozici toho nejlepšího. Oni udávají trendy ve svém oboru a k nim budou vždy jejich zákazníci vzhlížet, ba dokonce si vyslouží obrovskou pozornost a obdiv i zákazníků konkurence. Je zcela zřejmé, že k nastolení a hlavně dlouhodobému udržení takové strategie je nezbytné mít nejen dokonalé vývojové, technické, výrobní a hlavně finanční zázemí. To však samo o sobě nestačí – je třeba mít také pořádné „marketinkové koule“. Vědět kdy a co a hlavně nebát se investovat do představení pro diváky. K takovým žralokům automobilového průmyslu jednoznačně patří německý koncern Daimler AG.

Na špičce

Koncern, věren odkazu svého zakladatele Gottlieba Daimlera, který se proslavil rčením: „buď nejlepší, nebo žádný“, pravidelně zásobuje svět svými VIP řešeními a konstrukcemi, která sice nemají ambici na okamžité uplatnění či sériovou výrobu, ale výrazně mohou přispět k ovlivnění názoru jak odborné, tak především laické veřejnosti, z níž se rekrutuje zákaznická armáda. Elektronické asistenční systémy, sofistikovaná telemetrie, semi-autonomní či dokonce autonomní provoz automobilů, vozidel, autobusů či elektromobilita – to vše v přímém přenosu, to vše s funkčními vzory. A to jsem vyjmenoval jen to, čím nás koncern Daimler obšťastnil v uplynulých pár letech. Občas se sice zdá, že jednotlivá řešení nemají daleko k tzv. „hraběcím radám“ či jsou alespoň „jen“ tzv. VIP řešením, ale důslednou prací včetně neutuchajícího lobbyingu se právě takovým hráčům, jako je Daimler, daří prosazovat svá řešení i přes zjevné legislativní potíže a překážky do praktického použití. Někdy dokonce na úrovni tzv. legislativního zakotvení – viz např. některé elektronické asistenční systémy.

Jedním z prozatím posledních výkřiků v tomto ohledu je první plně elektricky pohonný nákladní vůz segmentu těžké rozvážky – Mercedes-Benz Urban eTruck, jehož celková hmotnost balancuje na hranici 26 t. S dojezdem až 200 km na jedno nabití celé sady baterií a schopností co do užitečné hmotnosti konkurovat těžkým nákladním vozidlům se standardním pohonem spalovacím motorem, by mohl být řešením určité výseče dopravních úkolů. Samozřejmě, že se typ provozu takového vozu spíše blíží provozu linkového autobusu MHD (ostatně hnací nápravu má Urban eTruck modifikovanou právě z té, kterou navrhli u Mercedesu pro elektrobus), ale co na tom, je to teprve začátek.

Dlouhá cesta

Také proto se nikdo nebaví o tom, že všechny elektromobily mají „výfuk“ schovaný někde v krajině – elektrárny vyrábějící proud patří k jedněm z velkých znečišťovatelů ovzduší, především ty uhelné. Prozatím také nikdo nezdvihl ze stolu otázku, co dělá koncentrované elektrické pole s lidským tělem – ergo nikdo zatím neřeší škodlivé emise tohoto druhu. Ale to nevadí, vždyť jsem na začátku řekl, že jde o VIP řešení a i sám dr. Wolfgang Bernhard, jeden z velkých šéfů koncernu, mluví o jisté ambici prosadit takový Urban eTruck do sériové produkce někdy na začátku následujícího desetiletí. To, že ho koncern Daimler s obrovskými náklady celosvětově prezentuje již dnes, jen zapadá do strategie „trendseterů“, jichž je německý výrobce jednoznačně nejúspěšnějším představitelem. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie