Bojová vozidla – Velká pancéřová revoluce

Armata je projekt zahrnující několik typů těžkých obrněných bojových vozidel či prostředků profitujících především z unifikované mobilní platformy. V poslední době se západním expertům zdálo, že čas tanků je již pryč. Nová ruská pancéřová aktivita jim však zřejmě dala mat – alespoň prozatím.

Doposud využívají ruské ozbrojené síly bojové tanky modelových řad T-72, T-80 a T-90. Velmi brzy se však má mnohé změnit. Po pravdě řečeno, po konci studené války a výrazném příklonu k tzv. unipolárnímu uspořádání světa se zdálo, že pozemní armády, především ty založené na úderných tankových klínech, jsou reziduem minulosti. Jenže co se zdá, je sen a navíc zbrojní průmysl je jedním z nejsilnějších odvětví lidské činnosti, v němž se dají vydělat vpravdě „nekřesťanské“ nebo chceme-li „nemuslimské“ prachy – a to navíc, v podstatě, legálně. Pokus o tzv. unipolarizaci světa a nastolení New World Order však v součinnosti s divokou aktivitou zbrojařských lobby vedl ve svých důsledcích k prefabrikaci nového celosvětového nepřítele – vznikl radikální terorismus. Navíc padl mýtus o jednom světovládci, „druhý pól“ povstal a na poslední chvíli zachytil snahy o nové geopolitické rozdělení světa – viz. arabské jaro, krvavý Majdan a kombinovaná snaha CIA a Daesh/ISIS o destabilizaci regionu středního východu. Není tedy divu, že kola zbrojního průmyslu se roztočila opět na plné obrátky. Znovu vyvstala nutnost poohlédnout se po nových možnostech pozemních obrněných sil včetně bojových tanků, vozidel pěchoty, mobilních minometů, samochodných houfnic a dalších obrněných mobilních prostředků.

Program Armata

Exkluzívní ukázkou reakce na zmíněnou společenskou poptávku je vývoj a výroba mobilní platformy Armata sloužící jako základ pro celou skupinu bojových obrněných vozidel. V roce 2009 začali odborníci ve firmě Uralvagonzavod pracovat na projektu univerzálního pásového podvozku pro rodinu obrněných vozidel: tank T-14, těžké BVP T-15, dělostřelecký raketomet BM-2, samohybné dělo 2S35 Kalicija-SV a vyprošťovací vozidlo BREM-T T-16 minimálně, ale spíše ještě více, možná až třináct. Letos, v rámci vojenské přehlídky ke Dni vítězství, defilovalo na Rudém náměstí v Moskvě prvních dvacet čtyři vozidel na podvozku Armata, bojové tanky T-14 a těžká BVP T-15.

Tanková budoucnost začala

Pozornost vzbudil především tank, který je po relativně dlouhé době zcela novým produktem, a to dokonce a především, co se celkové koncepce týká. Ohromujícím základem je obrněná kapsule pro tříčlennou posádku umístěná v přídi mobilní platformy, podstatně zvyšující naději na přežití tankistů. Podle vyjádření ruských generálů je kapsule dokonce vybavená tlumicím systémem rázů vznikajících při zásahu protitankovými střelami. Dalším důležitým a nezaměnitelným prvkem je bezposádková automatická věž s lafetovaným dělem 2A82-1m ráže 125 mm s hladkým vývrtem. Ve věži jsou umístěny elektronické systémy řízení palby (12 ran za minutu!), systémy ochrany tanku a zásobník munice (palebný průměr 45 střel). Nová koncepce umístění posádky v přídi podvozku však přináší též fakt, že velitel tanku přišel o možnost pozorovat bojiště kolem vozidla z periskopů. Ty u T-14 supluje otočná senzorová hlava na střeše věže. S ní má společnou otočnou základnu i dálkově řízená věžička s lehkým kulometem ráže 7,62 mm. Zaměřovací a střelecký systém je uložen vlevo od děla v hlavní bojové věži. Další senzory potřebné k vedení palby jsou umístěny na konzolách. Posádka sleduje situaci kolem tanku pomocí několika kamer umístěných ze všech stran věže.

T-14 má zcela nový typ pancíře (výrobce NII Stall) označovaného jako 44S-SV-Š. Sendvičový pancíř je složen z několika vrstev příslušně upravené oceli, blíže neurčených slitin a keramiky (ostatně vrstvený pancíř není zase takovou novinkou, v ČSLA ho měla například též ShkH 152 mm  DANA vz. 77). T-14 je vybaven systémem aktivní ochrany Afghanit. Jeho součástí jsou odpalovací tubusy antimunice. Systém pracuje na stejném principu jako například u židovského tanku Merkava a řadí se do kategorie hard-kill. Otočné výmetnice zadýmujících granátů tvoří systém ochrany označovaný jako soft-kill. Pokud je tank ozářen laserovým nebo infračerveným systémem protivníka, detekční systém pomocí řídící elektroniky namíří výmětnice granátů požadovaným směrem a rozprostře kolem tanku multispektrální dým znemožňující zaměření. Systém je údajně schopen blokovat i radarová zařízení pracující s milimetrovými vlnami. Obraný systém je snad prý také schopen detekovat miny a přinutit je k odpálení v dostatečně bezpečné vzdálenosti, aniž by k tomu potřeboval speciální mechanická nebo elektromagnetická odminovací zařízení, která jsou nezbytná pro tanky konkurence.

Vznětové turbosrdce

A ještě drobnost na závěr. Na rozdíl od amerického Abramse či původní T-80, které jsou osazeny plynovou turbínou, novinka T-14 má vznětový turbomotor. Možná, že akcelerace není na takové úrovni jako u turbíny, ale provoz a údržba vše bohatě vyvažuje. Navíc motor údajně patří k těm nejvýkonnějším, max. výkon až 1100 kW. Samozřejmostí je automatická převodovka (není moc jasné, jestli osmi nebo dvanáctistupňová) s jejíž pomocí umí T-15 Armata při celkové hmotnosti 48 t uhánět terénem až 90 km/h – a to je o 20 km/h více než současné západní tanky. Vývoj programu Armata údajně stál 30 mld. korun (rozpočet celé AČR byl v posledních letech 40 mld. korun ročně). Vypadá to, že při sériové výrobě, která se rozběhne v roce 2016, by každý jeden tank T-14 Armata měl stát cca 200 milionů korun. Rozhodně není nereálné, že by do roku 2020 měla mít ruská armáda na 2300 takových tanků. A nad tím by se měli ostatní docela zamyslet. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie