Alfa Romeo Giulia: 30 000 km – Splynutí

Navazujeme na článek z minulého vydání Automobilu. V něm jsme vám představili sedan Alfa Romeo Giulia, jenž prošel naším dlouhodobým redakčním testem. Má své chyby, přesto však s málokterým vozem dnešní produkce jako řidič tak dokonale splynete…

Připomeňme, že šlo o vůz se vznětovým motorem 2.2 JTDm/154 kW, samočinnou převodovkou, pohonem všech kol a výbavou Veloce. Přebírali jsme jej 19. února loňského roku se stavem tachometru 420 km a vraceli 12. listopadu s nájezdem 29 820 km. Před převzetím bylo třeba napravit vrzání přístrojového štítu, jež se na některých Giuliích vyskytuje s přechodem z „budíků“ na displej po faceliftu před třemi lety. Tento štít je velmi ­propracovaný. Okraje nesou kruhové stupnice rychloměru a otáčkoměru a zužující se střed slouží údajům palubního počítače a dalším funkcím. Grafické zpracování lze měnit v několika režimech, my jsme si oblíbili efektní „retro“. Ve spodní části jsou ukazatele dojezdu vlevo a vpravo teploty oleje, což je hodnota důležitější než u chladicí kapaliny. Kontrolní svítilny blikačů jsou bohužel velmi nízko, a tedy mimo zorné pole.

Foto: Jiří Duchoň

Pracoviště řidiče by i po devíti letech výroby Giulie mohlo být vzorem konkurenci. Místa tam sice není na rozdávání (středový tunel ukrývající převodovku je velmi masivní), ale usedáte DO vozu, nikoli NA vůz, jak tomu dnes často bývá. Giulia vás doslova obejme a snadno s ní splynete. Fyzické přepínače jsou promyšleně rozmístěné, ­z volantu ovládáte adaptivní tempomat, ­audiosoustavu i telefon, vlevo od volantu deaktivujete stop/start a ventilace má vlastní tlačítkový panel. Spínač startování vlevo na volantu potěší v létě: přijdete k rozpálenému automobilu, natáhnete nohu na brzdu a nastartujete, po chvíli již nastupujete do vychlazeného vozu. V zimě pak oceníte vyhřívání předních sedadel i volantu. Přední sedadla jsou všestranně elektricky stavitelná a mají ručně upravitelnou délku sedáků, překvapivě však nenabízejí volbu jejich sklonu. A do kapes ve dveřích dáte možná klíče od domu, ale láhev s vodou ne. Vzadu se pohodlně usadí dospělí jen do vzrůstu kolem 180 cm, také mezi ně totiž zasahuje velký středový tunel, ovšem užitečná hmotnost v tomto modelu Giulie činí velmi slušných 610 kg.

Páčky blikačů a stěračů jsou „namačkávací“ (tak jak to dříve dělalo BMW či Opel), takže se vracejí do středové polohy a u blikačů nikdy nevíte, zda jste je aktivovali, nebo jen spustili „trojblik“. Jen slova chvály zaslouží multimediální systém. Jeho dotykový displej je sice na dnešní dobu poměrně malý a telefony lze přes Android Auto i Apple CarPlay připojit pouze kabelem, ale když nechcete, vůbec se nemusíte strefovat do ikonek, protože na středové konzole máte ve snadném dosahu své odložené pravé ruky k dispozici mechanický otočný ovladač.

Foto: Jiří Duchoň

„Diesel“ má dosti hrubý běh a jeho reakce na pokyny plynovým pedálem jsou poněkud laxní. Stačí však přepnout volič jízdních režimů DNA do Dynamic a s asistencí skvěle sehrané převodovky Giulii zajistí znamenitou dynamiku. Díky klasické koncepci s motorem vpředu podélně a primárním pohonem zadních kol řidič sedí přesně mezi nápravami uprostřed vozu, což spolu s nízkým těžištěm přispívá k jeho dokonalému splynutí se strojem. V kombinaci s rovnoměrným zatížením obou náprav je tato Alfa Romeo velmi dobře ovladatelná i na hraně adheze. Zadní kola mají o plných 73 mm širší rozchod než ta přední, což ­Giulii na vozovce zajišťuje efektivní „rozkročení“.

Giulia se chová jako „zadokolka“ a pohon předních kol připojuje až v tom nejhorším případě. Stabilizační systém deaktivovat nelze, takže se na rozmáchlejší drifty netěšte. Je třeba zvyknout si na řízení se strmým převodem (dvě otáčky volantem mezi rejdy): je totiž natolik přesné, že zejména na kluzkém povrchu prudkým pohybem volantem můžete přední kola „utrhnout“. Tříramenný volant potěší malým průměrem a tlustým věncem, velké hliníkové řadicí páčky před ním využijete zejména pro podřazování v kopci. Také díky tomu bylo na konci našeho testu opotřebení brzd minimální, například přední kotouče neměly žádnou měřitelnou „hranu“. Průměrnou spotřebu nafty za celý test jsme podle účtů za tankování dopočítali na 6,7 l/100 km (palubní počítač uváděl 6,8 l/100 km). ­16litrová nádrž na činidlo AdBlue nám podle provozu vystačila přibližně na 7000 km.

Foto: Jiří Duchoň

Zní to jako reklamní floskule, ale s Giulií se zkrátka těšíte na každou jízdu. A to se dnes již u vozů za 1,5 mil. Kč stává vzácností. Doplňme ještě, že nehody i závady se vozu na snímcích po celou dobu našeho dlouhodobého testu vyhýbaly, s výjimkou jednoho defektu pneumatiky a nutnosti výměny čelního skla po zásahu kamenem.

Převzato z časopisu

Fotogalerie