Grand Prix Brno 1986 – Naposledy…

Na starém přírodním Masarykově okruhu v Brně se naposledy závodilo před čtvrt stoletím. Pak se zrodil nový automotodrom, ale to je už jiná kapitola…

Mistrovství světa cestovních vozů WTCC se loni bohužel jelo naposledy i na automotodromu, pořadatelé upřednostňují jednu stopu, a tak je ve hvězdách, kdy se znovu světového šampionátu automobilů v Brně dočkáme. Nový ­automotodrom je zázrakem, otevřeným před 25 lety; úžasnou stavbou, jejíž prosazení a realizace za minulého režimu jistě nebyly jednoduché; WTCC pak je přímým nástupcem mistrovství Evropy cestovních automobilů, které jsme sledovali na historickém Masarykově okruhu od konce šedesátých let…

Byli jsme při tom; závody tehdejšího mistrovství Evropy se staly vyvrcholením automobilové sportovní sezony v bývalém Československu, jezdily se v květnu nebo červnu a přilákaly na start i mnohé hvězdy formule 1 (od roku 1970 jsem závody ME cestovních automobilů v Brně vynechal jen jednou, a to nedobrovolně v sezoně 1979 pro povinnou vojenskou službu, což mě dodnes mrzí; pozn. TH). Ještě více vadí, že právě v roce 1973, který byl neuvěřitelným soubojem továrních týmů Ford a BMW, v nichž účinko­valy i největší hvězdy formule 1, se v Brně prostě nejelo. Po sezoně 1972, kdy zahynul Luigi Rinaldi (Alfa Romeo GTAj 1300), vítěz z Monzy, a došlo k řadě dalších vážných havárií, dostal okruh ultimátum, prošel během dvou let přestavbou a jeho délka se znovu zkrátila ze 13 941 na 10 925 metrů. Z trati, jež měla při otevření v roce 1930 původní délku 29 147 metrů pro závody Grand Prix (obdoba dnešní formule 1), tehdy vypadly oblíbené úseky v Kohoutovicích, Pisárkách a Novém Lískovci; zbyly však neméně populární průjezd vesnicí Bosonohy za parkovištěm závodních strojů, pravotočivá zatáčka na Veselce, rovinka směrem na Žebětín a proslulá Farinova zatáčka; přibylo klesání pod Myslivnou s novou silnicí, spojující severní a jižní část okruhu protnutím vnitřního prostoru. Ještě dnes se můžete vydat po stopách staré trati, která patřila k nejkrásnějším v Evropě.

Na východní straně od Nového Lískovce se však přiblížila brněnská zástavba, reprezentovaná obludnými panelovými domy… V roce 1968 byla automobilová Velká cena Brna poprvé zařazena do Evropského poháru v závodech cestovních vozů. Alfa Romeo měla tehdy velký zájem o spolupráci s kopřivnickou Tatrou, a tak zapůjčila jeden z tro­jice továrních vozů Giulia GTA domácí posádce Mark/Veřmiřovský, která v divizi do 1600 cm3 obsadila třetí místo za italskými ­kolegy (Zeccoli/Giunti, Pianta/Galli), zatímco v absolutní klasifikaci zvítězila německá dvojice Kremer/Kelleners (Porsche 911) průměrnou rychlostí 146,1 km/h. Kostky byly ­vrženy, v sezoně 1970 se šampionát změnil na oficiální mistrovství Evropy (v Brně vyhrál Toine Hezemans na voze Alfa Romeo průměrem 146,2 km/h) a do celého seriálu nastoupil tým Škoda 100 (divize do 1000 cm3 v Brně patřila Václavu Bobkovi jr.)! Do roku 1985 se pak na stupních vítězů vystřídaly značky Ford, BMW, Volvo a Jaguar. Pro většinu československých zájemců o mo­toristický sport, pro něž bylo vycestování ­zásluhou totalitního režimu prakticky nemožné, se stala Velká cena Brna největší příležitostí k setkání s velikány světových závodů. K našim největším zážitkům patří dvouhodinový rozhovor s Denisem Hulmem, mistrem světa formule 1 z roku 1967 (Repco-Brabham), jenž se v padesáti vrátil do Evropy z Nového Zélandu a jako člen Walkinsha­wova týmu Bastos Texaco Racing startoval v roce 1986 na starém okruhu za volantem Roveru Vitesse 3500 (SD1).

Bylo to ve vůbec posledním automobilovém závodě, jaký se na přírodním Masarykově okruhu konal. O víkendu 6. až 8. června 1986 se v Brně sešla opravdu světová špička; další posádky osmiválců Rover Vitesse tvořili Tom Walkinshaw/Win Percy, Armin Hahne/Gianfranco Brancatelli a Ron Dickson/Creighton Neville; Denis Hulme jel s Jeffem Allamem. Loni zesnulý Tom Walkinshaw, trojnásobný vítěz Velké ceny Brna s vozy Jaguar XJS (1982 a 1983 s Chuckem Nicholsonem; 1984 s Hansem Heyerem), podle koncernové strategie British Leyland vyměnil Jaguary za Rovery, ale na vítězství s nimi v Brně už nedosáhl. Vynořil se totiž překvapivý soupeř, švédské automobily Volvo 240 Turbo, které ovládly mistrovství Evropy 1985 (titul získala italsko-švédská dvojice Gianfranco Bran­catelli/Thomas Lindström) a vyhrály také oba poslední závody na starém brněnském okruhu (Grandberg/Olofsson v sezoně 1985, Granberg/Lindström o rok později).

Zatímco rekord na celý závod držela průměrnou rychlostí 177,9 km/h belgicko-německá posádka Alain Peltier/Siegfried Müller sr. už z ročníku 1975 (vyhrála na BMW 3.5 CSL), v posledním závodě padl právě zásluhou Ulfa Granberga a Thomase Lindströma, kteří po 59 kolech dosáhli 181,662 km/h, což už nemohl nikdo překonat. Starý okruh skončil a zůstal součástí běžné silniční dopravy, pro automobilové závody už nebyl nikdy uzavřen… Tom Walkinshaw s Winem Percym (Rover Vitesse) obsadili v ročníku 1986 druhé ­místo, třetí patřilo dvojici Johnny Cecotto/ Anders Olofsson, přičemž švédský závodník Olofsson zajel nejrychlejší kolo časem 3:32,08 min a tedy průměrnou rychlostí 185,364 km/h! Britským Roverům patřily ještě čtvrté (Hahne/Brancatelli) a páté místo (Hulme/Allam). BMW tentokrát odjely poraženy navzdory hvězdnému obsazení (Gerhard Berger/Roberto Ravaglia šestí, Dieter Quester/Otto Rensing sedmí); v letech 1975 až 1981 jim patřilo sedm absolutních vítězství v nepřetržité řadě; navíc první dobyl sám jedoucí Dieter Quester ve čtyřhodinovce 1968 na BMW 2002 TI, když za sebou nechal týmového kolegu Dietera Bascheho na speciálu 2002 s kompresorem (pro tehdy nejvyšší divizi přes 2500 cm3).

Osm vítězství BMW na starém okruhu také zůstalo rekordem. V boji o absolutní prvenství měli naši diváci své favority v podobě dvojice Břetislav Enge (otec Tomáše) a Ing. Zdeněk Vojtěch. Většinou jeli spolu, nejprve se s vozy Škoda 130 RS podíleli na triumfu v hodnocení značek ME 1981, později přesedlali na nejrůznější typy BMW a v ročníku 1983 proháněl ­Vojtěch (BMW 635 CSi) v Brně dokonce Toma Walkinshawa (Jaguar XJS), než měl v Bosonohách defekt pneumatiky! Pro poslední závod v roce 1986 se jejich cesty ­rozdělily. Vojtěch startoval na dvou vozech Mercedes-Benz 190 E 2.3‑16 Bervidova týmu Carlsson Motorsport s italskými spolujezdci, v prvním s Robym Sigalou je zradila spojka, ve druhém s Mauriziem Micangelim odešly brzdy (klasifikováni čtvrtí do 2500 cm³). Tak skončil poslední automobilový závod na starém brněnském okruhu.

Fotogalerie