Grand Prix Brno 1975 – 1986 – Velké závody...

Grand Prix Brno, to byla vždy velká slavnost, vrchol sezony automobilových závodů v Československu...

Bohužel se už velké automobilové závody v Brně nejezdí, naposledy vypadlo mistrovství světa cestovních vozů, o sportovních prototypech nebo DTM nemůže být ani řeči, když se bojuje o pořádání motocyklové Grand Prix České republiky. V letech 1975 až 1986 se jelo na poslední variantě původního Masarykova okruhu, kdy byla po přestavbě z bezpečnostních důvodů zkrácena trať ze 13 941 na 10 925 metrů, takže odpadly průjezdy Kohoutovicemi, Pisárkami a Novým Lískovcem. Vnitřní prostor okruhu byl vlastně šikmo přetnut novou silnicí se značným klesáním, která se připojila na cílovou/startovní rovinku těsně před parkovištěm závodních strojů. Otevření nového Automotodromu Brno pak historii přírodní trati definitivně uzavřelo...

Grand Prix Brno, součást mistrovství Evropy cestovních vozů, se jezdila od roku 1968 na delší variantě až do sezony 1972 včetně, následovala dvouletá přestávka pro úpravy (bohužel rok 1973 patřil k nejlépe obsazeným sezonám ME) a znovu se jelo před čtyřiceti lety. V Brně tak letos slaví podobně jako Škoda Auto hned několik výročí; 28. září 1930 se konala první automobilová Grand Prix, první motocyklová o dvacet let později a v roce 1965 byla zařazena do mistrovství světa, zatímco před čtyřiceti lety se přešlo na poslední variantu starého okruhu. Kuriozitou je název, jméno Masarykův okruh se používalo od roku 1930, nejvyšší trofejí závodu byla čestná cena československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a pořadatelem ČAMS (Čs. automobilový klub pro Moravu a Slezsko), a proto to nemohla být Velká cena Československa! Tu směl vypsat jen AKRČs (Autoklub -Republiky Československé), zástupce země v AIACR (nyní FIA), ale jeho vedení delegování práv do Brna neprovedlo (to by byla druhá možnost). Vyřešili to direktivně až komunisté, všechny autokluby sloučili, jedinou Velkou cenu Československa pro vozy Grand Prix se podařilo uspořádat v roce 1949, ale pak styku s kapitalistickým světem účinně zabránili...

V šedesátých letech přišla alespoň formule Junior (respektive F3) jako doplňkový závod motocyklové Grand Prix, prvním vítězem se stal Kurt Ahrens ml. (1962). Do Brna přijeli pozdější šampioni Jochen Rindt (druhý 1963), Jürg Dubler (vítěz 1966 a 1970), Manfred Mohr (vítěz 1967), Gijs van Lennep, Trevor Blokdyk, Mike Beckwith, Reine Wisell (vítěz 1968), Freddy Kottulinsky (vítěz 1969), Niki Lauda (druhý 1970) a mnozí jiní. V dalších letech byla F3 částí GP Brno, od roku 1968 pořádaného závodu ces-tovních automobilů mistrovství Evropy, jemuž od sezony 1966 předcházel vytrvalostní závod cestovních a sportovních vozů (v ročníku 1967 dokonce šestihodinovka, kterou ovládli Švýcaři Dieter Spoerry a Rico Steinemann na Porsche 906 Carrera 6 průměrnou rychlostí 144,6 km/h). Od roku 1962 se tedy na trati objevily stovky závodníků, z nichž mnozí se do Brna rádi vraceli (letos přijel Niki Lauda, trojnásobný mistr světa F1, na motocyklovou Grand Prix). V květnu 1970 jsem vyrazil do Brna poprvé, se spolužákem a jeho Octavií, kamarád mi půjčil kameru Admiru 8, protože si přál, abych přivezl záběry. Moc se nezdařily, expozice byla špatná, stál jsem u trati v Bosonohách, když se přiřítily dva vozy F3 jedoucí těsně vedle sebe po celé šířce vozovky! Trochu jsem se lekl a uvědomil si, že závody na silnici bez svodidel asi pro diváka v příkopu nejsou moc bezpečné. Ale viděl jsem je, byli to Jürg Dubler (Chevron) a Niki Lauda (McNamara), v cíli měl Jürg náskok 0,3 sekundy!

Ve čtyřhodinovce cestovních vozů to bylo také zajímavé, Nizozemec Toine Hezemans (Alfa Romeo GTAm 2000) sice v tréninku vylétl ze zatáčky, na svahu se převrátil, ale druhý den suverénně vyhrál! Jel čtyři hodiny a 39,1 sekundy bez vystřídání, dosáhl průměru 146,2 km/h. V roce 1970 také startovaly tovární vozy Škoda 100 L, Václav Bobek mladší zvítězil v první divizi do 1000 cm³, když Johannu Abtovi (Abarth 1000 TC) v posledním kole vynechával motor (svíčky). V roce 1971 se jely dvě dvouhodinovky (pro malou divizi I, zvýšenou do 1300 cm³, a společná pro obě vyšší do/přes 2000 cm³). Prvně jsem vnikl do depa, program mi podepsali mj. Hans Stuck jr., -Toine Hezemans, Spartaco Dini, Carlo Facetti, Jochen Mass a Dieter Quester. Vyhrál Dieter Glemser (Ford Capri RS), podepsanou fotografii mi poslal, Quester (BMW Alpina 2800 CS) byl druhý. Slabší divize patřily vozům Alfa Romeo (Gianluigi Picchi do 1300, Hezemans do 2000 cm³). Od roku 1970 jsem žádný závod mistrovství Evropy v Brně nevynechal (kromě 1979 kvůli vojně!) a poznal hodně zajímavých lidí. Někteří, ač favorité, byli neuvěřitelně vstřícní, posílal jsem totiž reportáže ze závodů italskému Autosprintu, což mi pomáhalo přežít tehdejší chmurnou dobu (doslova, honoráře byly vyšší než u nás). Samozřejmě důraz byl položen na italské jezdce a týmy, ale ti patřili k absolutním favoritům. Chemický průmyslník Martino Finotto (1933 až 2014) nejprve závodil s Fordem Escort, pak velmi úspěšně na kupé BMW Luigi 3.0 CSL (absolutní vítěz 1977 a 1978 spolu s Carlo Facettim) a pokusil se o vlastní tým formule 1! Většinou vedle Facettiho (nar. 1935), bývalého továrního jezdce Alfy Romeo, startoval také s Manfredem Mohrem (nar. 1937), a to i ve 24 h Le Mans. Scuderia Finotto se dvěma vozy Brabham BT42 Cosworth DFV nebyla úspěšná, v sezoně 1974 se kvalifikoval jen Gérard Larrousse v Belgii, při jiných závodech neprošli Carlo Facetti a Helmut Koinigg sítem kvalifikace, Mohr pro zranění v Německu nejel. Manažerem týmu byl Jürg Dubler (1941 – 2014), úspěšný švýcarský jezdec F3 (36 prvních míst), kterého v Brně 1970 povolali i za volant továrního Fordu Capri RS (s Mohrem!). V roce 2011 ještě navštívil Revival ve Schleizu...

Carlo Facetti byl vynikajícím inženýrem, kariéru končil v týmu Lamborghini F1 jako technik, závodil s mnoha vozy, Brno vyhrál v letech 1977 – 1978, ještě nedávno vítězil s historickými automobily (velké závody stejně jako Finotto jezdil i po padesátce). Manfred Mohr má českou manželku Olgu, spolu vedou v německém Vöhrenbachu obchod Mohr Race Parts, jeho koníčkem jsou i šachy a sbírání hub! Úspěšný tým BMW Luigi, pro nějž kromě Italů vítězili také Belgičané, pochází totiž z Belgie, kde byl založen italským emigrantem Luigim Cimarostim. BMW Luigi 3.0 CSL s řadovým šestiválcem 3162 cm³ měly v roce 1977 výkon 257 kW (350 k) při 7200 min^‑1, podle převodu dosa-hovaly až 270 km/h (zrychlení 0 – 100/200 km/h za 6,0/22,0 s) a překonaly bavoráky německých ladičů (Schnitzer, Alpina, Faltz). Vítězství v Brně jim patřila v letech 1976 – 1979 (dvě pro belgickou posádku Jean Xhenceval/Pierre Dieudonné). Luigi se pokusil také o přípravu Chevroletu Camaro, ale stejně jako Reine Wisell neuspěl. V Brně 1981 dokonce Lella Lombardiová vedla, ale Camaro zastavila porucha zapalování. Jediná žena, která bodovala ve F1, byla v obležení reportérů. Večer mimo okruh ji málokdo poznal, seděla na schodech hotelu Intercontinental se svou přítelkyní a nikdo si jí nevšímal. Po éře BMW, v níž nás reprezentovali Zdeněk Vojtěch a Břetislav Enge, přišel čas Jaguaru (tři vítězství Walkinshawova týmu) a Volva 240 Turbo (první v letech 1985 – 1986), čímž se historie starého Masarykova okruhu uzavřela.

Převzato z časopisu

Fotogalerie