Sonia Delaunay – Vynálezce Art Cars

Vynálezce Art Cars. Doslova šok nám v muzeu v Malaze (2018) přivodilo první setkání s barevnou karoserií umělkyně Sonie Delaunay. Jen vzácně narážíme na její nezaměnitelný styl. Zde je její příběh.

Za Art Cars se obvykle považují automobily, jejichž unikátní výzdobu má na „svědomí“ známý výtvarný umělec. Je jedno, jestli je pomaloval vlastnoručně nebo zda grafiku realizoval někdo jiný. Dokonce se tak mohlo stát i mnoho let po vzniku návrhu. Nepatří sem tedy ani psychedelický Phantom VI (1969) Johna Lennona, ani závodní Porsche 917/20 „Pink Pig“ (1971).

Foto: Jiří Fiala

Termín Art Car proslavila (do letoška realizovaná) dvacítka uměleckých BMW. První Art Cars se ale zrodily o padesát let dříve. Za jejich „vynálezce“ se považuje Sonia Delaunay, která se se jménem Elia Sternová narodila 14. listopadu 1885 v ospalém městě Hradyzk v ukrajinské Poltavské gubernii židovské matce z Oděsy a hrubiánskému otci, pracujícímu v továrně na hřebíky. Od šesti let ji vychovávala bohatá rodina petrohradského strýce a později ji adoptovali a dali nové křestní jméno Sonia.

Se strýcem, sběratelem a milovníkem umění, cestovala po galeriích a muzeích. V šestnácti letech, kdy se projevil její výrazný umělecký talent, se rozhodla studovat umění. Přes několik škol se roku 1905 propracovala do Paříže, Mekky světa umění. Tehdy se akademici ještě přeli o rovnost nebo absolutní odlišnost termínů „výtvarné umění“ versus „řemeslo“ a „dekorace“. Roku 1908 se zde Sonia vdala za německého galeristu, jenž ji seznámil s předními avantgardními malíři, včetně zakladatelů kubismu Picassa a Braqua, a uspořádal jí první samostatnou výstavu. Roku 1909 potkala mladého malíře Roberta Delau­nayho, jehož si po rozvodu vzala. Vytvořili roku 1912 umělecký směr, jemuž dal jejich přítel básník Apollinaire název orfismus.

Roku 1912 Sonia namalovala první abstraktní obraz a nazvala jej Simultánní kontrasty. Dynamická kompozice se skládala z průniku geometrických ploch jasných barev. Výtvarný Sonin jazyk se specializoval na kontrastní skládání pestrých barev a vzorů, jež dohromady působí jako výrazný celek. Dílo manželů ovlivnilo Cocteaua i Kandinského. Sonia dekory často přenášela na textil, případně sešívala k sobě látky různých barev a textur.

První válku přečkali ve Španělsku a Portugalsku. V Madridu si otevřela butik nového stylu Casa Sonia, zaměřený na oděvy, doplňky a dekorace. V roce 1920 se Delaunayovi vrátili do Paříže, kde si otevřeli plnohodnotný salón Maison Sonia, na němž se podílel penězi i prací módní návrhář Jacques Heim. Jejich výrobky, mezi nimiž byly i speciální oděvy, pláštěnky a klobouky pro automobilisty, šly na dračku.

Foto: Jiří Fiala

Zakladatel luxusní automobilové značky Delaunay-Belleville (nejde o rodinu) oslovil roku 1923 pět významných umělců (jedním z nich byl Georges LePape), aby navrhli barevný potisk jeho vozů. Výsledkem byl exkluzivní katalog kreseb, avšak nikdo si z něj výstřední automobil neobjednal. Novinář Maurice Kaplan, Sonin přítel, si ale u ní roku 1924 objednal výzdobu třímístné karoserie vozu Ariès s člunovou zádí. Kaplan v dubnu 1925 uspořádal Pařížskou mezinárodní výstavu užitného umění, zahrnující významná díla mezi obdobím art deco a „řvoucími dvacítkami“. Ariès zaparkovaný před vchodem do pavilonu vzbudil světovou senzaci.

LePape navázal obálkou listopadového čísla časopisu Vogue, která ukazovala manekýnu v šatech od Sonie Delaunay opírající se o chladič stejně dekorovaného Voisinu. Na automobilové soutěži elegance v Paříži 1930 a 1931 se objevily Valsparem umělecky dekorované Citroëny C4, ale ani ony, ani C6F (1931) nevzbudily takový ohlas jako zmíněný Ariès. Sonin dekor ve stylu art deco nesly také látky, jimiž čalounili ­kabiny.

Manželé Delaunayovi si již roku 1922 nechali potáhnout abstraktními vzory otevřený Talbot 67. Světová krize nepřála luxusním výrobkům. Ač pár nepřestal tvořit, musel zavřít salon a propustit třicítku zaměstnanců. Pro pavilony letectví a železnic Světové výstavy v Paříži 1937 namalovali velké nástěnné obrazy. Židovský pár však před nacisty utíkal do neobsazené Svobodné Francie. Robert zemřel během cesty roku 1941 v Auvergne na rakovinu střeva. Sonia zachránila a výhradně muzeím prodala přes sto Robertových kreseb, jež považovala za průkopnická díla abstraktního umění.

Foto: Jiří Fiala

S utrženými penězi se toulala po přátelích a hotelích, aby jako židovka unikla raziím. Po válce začala znovu tvořit. V roce 1964, jako doposud první ženě a také prvnímu žijícímu umělci, jí uspořádal Louvre celoživotní retrospektivní výstavu. Na základě úspěchu výstavy ji roku 1967 pozvali k účasti na charitativní výstavě pěti vozů dekorovaných pěticí soudobých umělců.

Společnost Matra jí dala k dispozici kupé M530 Sports. Tehdy jednaosmdesátiletá Sonia zcela zastínila konkurenci. Matra se jako jediný „její“ vůz zachoval v původním stavu. V roce 1973, skoro devadesátiletá, navrhla pokres modelu Bugatti Type 35 v měřítku 1/5. Vybraní umělci ztvárnili modely, které prezentovala výstava v Centre Georges Pompidou. Pak je dražili ve prospěch dětské charity. Sběrateli Bugatti Marcu Nicolosimu se až za mnoho let podařilo získat souhlas Hervého Poulaina, organizátora tehdejší dražby, k dekoraci skutečného Bugatti Type 35 pod podmínkou, že po pěti letech vrátí vozu původní lak. Tak se i stalo, Bugatti znovu nalakovali na šedo. Sonji udělili roku 1975 Řád čestné legie. V roce 1977 její syn Charles, hudební publicista a propagátor jazzu, založil první jazzový klub ve Francii. Sonia Delaunay ­zemřela 5. prosince 1979 v Paříži.

Převzato z časopisu

Fotogalerie