LOTUS CARS/GROUP LOTUS PLC. – Sedmdesátiny

Sportovní automobily Lotus mají sedmdesátiletou tradici a jejich výroba se nedávno znovu rozběhla naplno...

Proslulé britské značce se po předčasné smrti geniálního zakladatele Colina Chapmana už dobře nedařilo. Colin byl nenahraditelný, a tak Lotus nejenže po sezóně 1994 odstoupil z formule 1, ale i několikrát změnil majitele. Závodní monoposty Lotus, známé lehkou až křehkou konstrukcí, dodnes patří v celkových výsledcích mistrovství světa formule 1 k těm nejúspěšnějším. Vozy Lotus při 491 startech vyhrály 79 závodů, získaly 107 pole positions a 71 nejrychlejších kol; sedmkrát dobyly Pohár konstruktérů a pětkrát titul mistra světa jednotlivců. Poslední dvě vítězství formule 1 pro originální Lotus vybojoval legendární brazilský závodník Ayrton Senna v sezoně 1987 (VC Monaka a Detroitu) na typu 99T s přeplňovaným motorem Honda 1.5 V6 Biturbo. Ve výrobě silničních automobilů Lotus pokračuje reorganizovaná společnost Lotus Cars v britském Hethelu (Norfolk), součást Group Lotus Plc. spolu s Lotus Engineering (vývoj i pro externí partnery) a Lotus Motorsport (závodní vozy na základě sériových typů).

Od roku 1986 byla součástí General Motors, navzdory dlouholeté spolupráci s Fordem, pak patřila italským finančníkům (Artioli/Benetton) a od roku 1996 je majetkem malajsijských průmyslníků, nejprve automobilky Proton a spolu s ní od ledna 2012 koncernu DRB-Hicom. Zmíněný konglomerát, vzniklý fúzí DRB a Hicom, převzal plně podnik v dubnu 2012, kdy zvýšil podíl na 90 % akcií, ustavil nové vedení a zahájil reorganizaci. Dany Bahar britskou firmu vedl opravdu velkoryse od 1. října 2009 až do června 2012, než byl představiteli DRB-Hicom ze společnosti vykázán. Bahar v nerealistických vizích slíbil pět nových sportovních vozů včetně hybridních (typy Elan, Elise, Elite, Eterne a Esprit); na večírku v Paříži 2010 za účasti hvězd showbusinessu i vysloužilých supermanažerů automobilového průmyslu dokonce představil prototypy, ale tím skončil. Dluhy dosáhly výše 200 milionů liber, když DRB-Hicom prostřednictvím Proton Holdings převzal také Group Lotus Plc. (viz AR 8/’15). Bahar se snažil vydělat kupčením se slavnou značkou, prodal ji několikrát do formule 1, ale i do dalších závodů, jako jsou 24 h Le Mans, Indy Car, rally a menší formule od F3 po FR 3.5. Dlouhodobě to samozřejmě nešlo, nemluvě o znehodnocení brandu. Nový majitel poslal do Hethelu Aslama Farikullaha, absolventa univerzity v Bathu a inženýra s osmnáctiletými zkušenostmi z Velké Británie, který u Hicomu řídil automobilové oddělení; připravil nový obchodní plán s investicí 100 milionů liber, zrušil pět avizovaných vozů od Bahara a rozběhl přerušenou produkci klasických typů Elise, Exige a Evora. Dne 1. května 2014 byl jmenován nový generální ředitel Jean-Marc Gales z Lucemburska s bohatými zkušenostmi z automobilového průmyslu (Daimler, VW, GM, PSA). Galesovi bylo od počátku jasné, že nepotřebují 1250 zaměstnanců na roční produkci 1296 vozů (výsledek FY 2013/2014).

Snížil jejich počet o čtvrtinu, ale navýšil výrobu na 2015 automobilů už ve finančním roce 2014/ /2015. Za dva roky zaznamenal návrat do černých čísel. Loni do skupiny DRB-Hicom vstoupil jako hlavní akcionář čínský Zhejiang Geely Holding Group Co., Ltd., který tak získal významný podíl nejen na Protonu, ale rovněž na Lotus Cars a Lotus Engineering. Skupina Lotus nyní zaměstnává 850 lidí. Průběžně vylepšované vozy Elise, Exige a Evora s lepeným hliníkovým rámem a otevřenou či uzavřenou karoserií, poháněné upravenými motory Toyota, pokračují ve výrobě; čtvrtým typem se stal od debutu v Goodwoodu 2015 otevřený Lotus 3-Eleven, nejrychlejší produkční Lotus v historii, určený pro jízdy na okruhu. Vůz je typickým zhmotněním původní koncepce Colina Chapmana, tedy snížit hmotnost pro zvýšení rychlosti. Ostatně i další typy vynikají lehkou stavbou, jejímž základem je hliníkový rám se vzadu napříč uloženým motorem a pohonem kol zadní nápravy. Před dvaceti lety uvedl Lotus lehký sportovní roadster Elise, po průběžných modernizacích jej vyrábí dodnes, stejně jako odvozené kupé Exige. Nejnovějším typem se stala Evora (viz AR 11/’08) na prodlouženém hliníkovém podvozku, poháněná motorem Toyota 3.5 V6. V dubnu 2015 vyrobil Lotus vůz na malé platformě Elise/Exige s pořadovým číslem 40 000, která je průkopníkem protlačovaných hliníkových profilů a hliníkových podvozků lepených epoxidy. Colin Chapman (1928 – 1982) byl vynikající konstruktér, ale i zdatný obchodník, kromě řady konstrukčních prvenství ve formuli 1 rovněž přivedl prvně výrazný sponzoring do závodů Grand Prix, kde se jeho vozy změnily na Gold Leaf Team Lotus a pak na John Player Special.

Sám byl výborným závodníkem, sériové automobily začal vyrábět jen proto, aby mohl financovat účast v závodech. Ještě v pozdních letech testoval osobně monoposty F1 na zkušební dráze u továrny v Norfolku, kam se po rozvinutí sériové produkce přestěhoval ze severolondýnského Hornsey. Začínal v terénních motor trials, pro které postavil své první dva vozy na základě malého Austinu Seven. První Lotus Mk.I z roku 1948 byl velmi úspěšný. Colin si půjčil 25 liber (tehdy velké peníze!) od své budoucí manželky Hazel Williamsové (mají tři děti) a společně založili první Lotus Engineering Co. v Hornsey (London N.8). Prvním sériovým typem se stal až ten šestý, od roadsteru Mk.IV vyrobili stovku replik. Největší slávu však přinesl sedmý model. Vyrábí se dodnes jako Caterham Seven, když Colin prodal práva firmě Caterham Cars v roce 1973, aby se mohl soustředit na další typy. V zimě 1958 se rozběhla výroba slavného kupé Elite první generace (Lotus 14), -prvního sériového automobilu na světě se samonosnou laminátovou karoserií. V roce 1962 následoval první Elan (Lotus 26), dvoumístný roadster s páteřovým rámem a motorem Twin Cam 1.6, úpravy Fordu Cortina na rozvod DOHC. Dalšími vozy byly prodloužené kupé Elan Plus 2 (sedadla 2+2) coby Lotus 50, vylepšené série Elanu (typy 36 a 45) a originální Europa (Lotus 46) s motorem z Renaultu 16. V sedmdesátých letech přišla další generace dražších a luxusnějších sportovních automobilů Lotus, z nichž vynikly nové Elite (Lotus 75), Eclat (76) a Esprit (79). Typová čísla se někdy překrývala, třeba typ 79 byl nejen Lotus Esprit první generace, ale také monopost formule 1, s nímž Mario Andretti vyhrál titul mistra světa v roce 1978. Colin Chapman neočekávaně zemřel v roce 1982 na srdeční zástavu, ještě však stačil zahájit výrobu vlastních motorů, motorových člunů a ultralehkých letadel (s Burtem Rutanem), upravovat automobily pro jiné (Lotus Cortina, Opel Omega/Carlton a Jensen-Healey), připravit severoirskou výrobu a konstrukci sportovního vozu De Lorean a především vtisknout formuli 1 většinu moderních prvků, jaké používá dodnes. Jeho první Lotus Elan byl vlastně vzorem také pro roadster Mazda MX-5, jehož produkce překonala jeden milion kusů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie