Porsche 917 (1970) - Vítězství

Před čtyřiceti lety poprvé vyhrál nejslavnější závodní automobil Porsche 917 legendární čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans. Vítězný vůz řídili Richard Attwood a Hans Herrmann...

Ročník 1970 byl nezapomenutelným závodem, který oslavil Steve McQueen natočením filmu Le Mans, jednoho z nejlepších dokumentů o automobilových závodech. Gigantický souboj vozů s pětilitrovými dvanáctiválci se však konal jen ve filmu, ve skutečnosti měly automobily Porsche 917 nad Ferrari 512S pře­vahu. Tréninku vládl Vic Elford na dlouhém Porsche 917 LH (Langheck), když zajel třináctikilometrovou trať za 3:19,8 min (průměrná rychlost 242,695 km/h!); čest italské značky obhájil druhou pozicí sicilský učitel Dr. Nino Vaccarella na továrním Ferrari 512S.

Třináctého června 1970 před čtvrtou odpoledne se na startu seřadilo 51 automobilů, ale jen šestnáct dojelo a pouhých sedm bylo klasifikováno, neboť Porsche 917 nasadily takové tempo, že většina startovního pole nestačila. Nejrychlejší tovární vozy Porsche 917 se vzduchem chlazenými dvanáctiválci 4,5 až 4,9 l (podle verze, výkon až 423 kW/575 k) startovaly prostřednictvím týmů Porsche Austria/Martini Racing Team a Gulf/John Wyer Organisation; konkurenční Ferrari 512S s kapalinou chlazenými vidlicovými dvanáctiválci 5,0 l v továrním týmu Scuderia Ferrari, ale i v soukromých NART (Luigi Chinetti/USA), Ecurie Francorchamps (B), Escuderia Montjuich (E) a Scuderia Filipinetti (CH). Po startu šly do čela tři Porsche 917 v pořadí Vic Elford, Jo Siffert a Pedro Rodriguez; za nimi se drželi Arturo Merzario a Nino Vaccarella na továrních Ferrari. Vražedné tempo si začalo vybírat svou daň. Posádka Vaccarella/Giunti už v šestém kole odpadla s poruchou motoru, ve třetí hodině se však v zatáčce Indianapolis několik Ferrari srazilo. Reine Wisell zpomalil, když mu olej pokryl čelní sklo (spolujezdec Jo Bonniera), Derek Bell (s Ronniem Petersonem v továrním týmu) se ještě vyhnul, ale Clay Regazzoni (jel s Merzariem) do Wisellova Ferrari narazil, zablokovali silnici a Mike Parkes (ze Scuderie Filipinetti s Herbertem Müllerem) neměl kam uhnout. Čtyři vozy Ferrari 512S tak byly naráz vyřazeny…

Bitva pokračovala, pět Porsche 917 jelo v čele, za nimi zbylý tovární 512S (Ickx/Schetty) šestý a soukromý 512S devátý (Manfredini/Moretti, pak zradila převodovka). Favorizované Porsche 917 ovšem také stíhaly problémy. Posádka Elford/Ahrens odpadla z vedení, po ní Siffert/Redman a Rodriguez/Kinnunen (nevydržely motory); poslední tovární Ferrari skončil po havárii, když Jacky Ickx vylétl z dráhy a zabil pořadatele. Vážnou nehodu měla i dvojice Hobbs/Hailwood, naštěstí bez zranění, ale jejich Porsche 917 se převrátil na střechu; neuspěla ani posádka Piper/van Lennep (917). V noci začalo pršet a vozy doslova plavaly, aquaplaning byl tak nebezpečný, že Hans Herrmann (917) jezdil nejvýše na třetí převodový stupeň, dvojice Kelleners/Loos (512S) raději vzdala. Španělský Ferrari 512S (Juncadella/Fernandez) po deseti hodinách zastavila porucha převodovky. Třílitrové vozy Matra 650/660 a Alfa Romeo 33/3 na pětilitrovou konkurenci vůbec nestačily…

Vítězná německobritská posádka Hans Herrmann/Richard Attwood (Porsche 917 KH 4,5 l) ujela 4607,8 km průměrnou rychlostí 191,992 km/h navzdory dešti; ještě dříve však Vic Elford zajel nejrychlejší kolo závodu průměrem 241,235 km/h. Poprvé se startovalo s jezdci ve vozech (tedy nikoli běh k vozům po signálním výstřelu), poprvé Porsche dobylo absolutní vítězství. O rok později posádka Helmut Marko/Gijs van Lennep dosáhla rekordní průměrné rychlosti 222,304 km/h, která byla dlouho nepřekonána, ale byl to poslední triumf Porsche 917, neboť od sezony 1972 v Le Mans omezili objem válců na 3000 cm3. V ročníku 1970 obsadila dvojice Gérard Larrousse/Willi Kauhsen (Porsche 917 LH) druhé místo se ztrátou pěti okruhů, třetí už byl osmiválec Porsche 908/2 LH (Rudi Lins/Helmut Marko), který ovšem vyhrál klasifikaci podle indexu výkonnosti. Barvy Ferrari obhájily soukromé týmy, čtvrté a páté místo patřilo vozům 512S v pořadí NART (Sam Posey/Ronnie Bucknum) a Ecurie Francorchamps (Hugues De Fierlandt/Alistair Walker). Hrdinský výkon podala francouzská posádka Claude Ballot-Léna/Guy Chasseuil, když s produkčním dvoulitrem Porsche 914/6 dobyla šesté místo v absolutní klasifikaci, ovšem se ztrátou téměř osmi stovek ujetých kilometrů na vítěze (natočili 3834 km).

Hans Herrmann, už tehdy dvaačtyřicátník se zkušenostmi z týmu Mercedes-Benz Grand Prix, po Le Mans 1970 zanechal závodění. Za volantem Porsche 917 ho ve Watkins Glen nahradil mistr světa F1 1967 Denny Hulme (čtvrtý s Elfordem), zatímco šestý Attwood jel s Kurtem Ahrensem (oba letos oslavili sedmdesátiny). Do Le Mans se Herrmann vrátil po čtvrtstoletí, když před startem ročníku 1995 zajel několik čestných kol na vítězné devětsetsedmnáctce. Richard Attwood ještě pokračoval, pak se odmlčel, ale vrátil se do závodů historických automobilů a viděli jsme ho i na našich okruzích. Porsche 917 bylo vyvrcholením vývoje sportovních prototypů stuttgartské značky, poháněných nepřeplňovanými motory (viz AR 11/’09). Firma využila limitu 5000 cm3 a na popud Ferdinanda Piëcha postavila sérii dvoumístných monster s dvanáctiválcem 4,5 l, jehož objem později vzrostl na 4,9 a 5,0 litru. Po omezení objemu startovaly vozy typu 917 v CanAm a Interserii.


Zdroj: Automobil 10/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie