MUSÉE SAVIGNY-LES-BEAUNE – Abarthy na zámku

Značka Abarth byla vždy především sportovními úpravami automobilů Fiat, i když její aktivity jsou mnohem rozsáhlejší...

Abarth, znovuzrozený před několika lety jako součást dnešní skupiny Fiat Chrysler Automobiles, je opět jen pojmenováním sportovních verzí sériových typů Fiat, byť tentokrát se spojení obou značek vyhýbá a důsledně se prezentuje pouze jako Abarth. Dříve tomu bylo jinak, přestože do portfolia spolupracujících značek nepatřila jen ta největší turínská, ale také Simca, Lancia, či dokonce Porsche... Kupodivu největší sbírku Abarthů nenajdete v Itálii, ale na zámku Savigny-les-Beaune, kde francouzská rodina Michela Ponta provozuje velké technické muzeum s 250 motocykly, 2500 modely letadel a devětadevadesáti skutečnými letouny, vesměs vojenskými, tedy bitevními. Perlou expozic je však oddělení věnované automobilům Abarth, jež pan Pont shromáždil a dokonce s nimi sám závodil, zejména na horských silnicích při jízdách do vrchu.

Ve sbírce jsou silniční i závodní vozy, mnohé odvozené z klasických Fiatů, ale také originální sportovní prototypy s dvoulitrovými a třílitrovými motory. Celkem má třicet Abarthů! Společnost Abarth & C. v Turíně upravovala do roku 1971 vozy Fiat a proslula výrobou sportovních výfuků a volantů. Karl Abarth se narodil ve Vídni v roce 1908. Začínal jako motocyklový závodník a dvakrát mu patřil titul mistra Rakouska. Jeho technický talent se projevil už tehdy, sám si motocykly vylepšoval. Za války řídil velký průmyslový komplex v tehdejší Jugoslávii. V roce 1946 odešel do Itálie a pracoval pro firmu Cisitalia, která se dokonce pustila do stavby vozu formule 1 s pohonem všech kol, ale když zkrachovala, odešel a založil v březnu 1949 vlastní podnik, poitalštil své jméno na libozvučné Carlo a pustil se do konstrukce vlastních automobilů. První Abarth byl dvoumístný závodní vůz, odvozený z poslední Cisitalie Tipo 204. Scorpione, česky štír, se stal znakem firmy a pak se objevoval na upravených Fiatech, jež záhy ovládly závody cestovních automobilů. Obzvláště elegantní byla kupé Abarth 209 z poloviny padesátých let s vysoce vyladěným motorem Fiat 1100 a krásnou karoserií Boano. Sériová výroba vozů Fiat-Abarth začala ostrými verzemi známé šestistovky Fiat v roce 1956, označenými 600 Derivazione Abarth 750, s převrtanými výkonnějšími motory.

Následovaly automobily s originálními karoseriemi od věhlasných karosářských firem, jako byly někdejší Allemano, Boano, Viotti, Bertone a další, včetně dodnes přežívajících Pininfarina a Zagato. V roce 1958 dostaly motory Fiat nové hlavy válců s ventilovým rozvodem DOHC, známé jako bialbero, ve stejném roce začal Abarth upravovat milánské vozy Alfy Romeo Giulietta. Jedna z nich zajela na Monze pět rychlostních rekordů třídy 1100 cm³ a dosáhla největší rychlosti 235 km/h. V roce 1959 zahájil Abarth spolupráci s konkurenční ladičskou firmou SIATA a uvedl větší typy Fiat-Abarth 1600 a 2200 s motory vpředu, vycházející ze sériových vozů Fiat 1500 Cabriolet a prestižního šestiválcového sedanu Fiat 2100. Následovaly další zajímavé sportovní vozy Porsche Abarth Carrera 356B a Simca Abarth 1300/2000, tedy na zcela jiném základu, byť nadále s motory vzadu, ovšem úpravy malých Fiatů stále hrály prim. U vozu Fiat 600 se Abarth dostal až na výkon 81 kW (110 k) u závodních verzí 1000 TC (Turismo Competizione), které ještě v roce 1970 vládly litrové divizi mistrovství Evropy cestovních vozů (Johann Abt vedl závod v Brně až do posledního kola, než mu začaly vynechávat svíčky). Abarth pro Fiat 500 zvětšoval objem válců na 595 a 695 cm³, výkony se blížily hranici 30 kW (40 k)!

Později přišly na řadu i jiné automobily, Renault Dauphine, Fiat 850, Simca 1000 a znovu speciální karoserie kupé (např. Scorpione 1300, vyráběný společně s Francisem Lombardim). Vedle malosériových automobilů vznikla dlouhá řada prototypů, jako byla třeba malá kupé Fiat 850 s dvoulitrovým motorem o tehdy nevídaném výkonu 136 kW (185 k)! V roce 1966 měly turínské dílny Abarth přes 600 zaměstnanců, obrat téměř tři miliardy lir, vyráběly ročně 2600 upravených vozů a 300 tisíc sportovních výfuků; v roce 1968 vzniklo také oddělení Abarth Boutique pro prodej sportovní výstroje řidičů. V roce 1970 tvořily výrobní program Abarthu upravené pětistovky Fiat 595 a 695 SS (28 kW/38 k), ostré verze šestistovky 850 TC (56 až 68 kW/76 až 93 k) a 1000 TC (65 až 81 kW/88 až 110 k) s charakteristickým chladičem na přídi a otevřeným motorovým prostorem vzadu, kupé Abarth OT/OTS 1000/1300 (upravené Fiaty 850 Coupé), speciální kupé Scorpione 1300 S/SS (karoserie Lombardi) a řada sportovních otevřených závodních vozů 1000 SP, 2000 (čtyřválce) a 3000 s originálním osmiválcem o výkonu 257 kW (350 k), který Abarth v roce 1969 použil i v experimentálním prototypu formule 1, s nímž měl startovat Jonathan Williams.

Z posledního projektu sešlo, stejně jako ze stavby supersportovního vozu Tubolare 6000, pro nějž vznikl dvanáctiválec o výkonu 450 kW (610 k), představený na Turínském autosalonu 1967. Abarth v šedesátých letech stavěl i monoposty formule 2 a v letech sedmdesátých v režii Fiatu vyrobil série školních formulí Italia a Fiat-Abarth. Zejména Abarthy 1000 TC v mistrovství Evropy cestovních automobilů a sportovní spidery Abarth 2000 na okruzích a v závodech do vrchu dosáhly mnoha velkých úspěchů. K nejúspěšnějším jezdcům Abarthu patřili Arturo Merzario, Peter Schetty, Johannes Ortner, Ed Swart, Pal Joe, Franco Pilone, Ed Swart, Toine Hezemans a další. V roce 1971 však Carlo Abarth prodal svou firmu Fiatu a ta pokračovala ve využití slavného jména pro sportovní verze svých automobilů. Sportovní prototypy Abarth 2000 dostala firma Enza Oselly, kde se staly základem nové značky Osella, dodnes účinkující v evropském mistrovství v jízdě do vrchu. Pak Abarth na mnoho let zmizel. Překvapivě se objevil až na Turínském autosalonu 1998, kde firma Stola představila studii Abarth, pro niž použila značku na základě svolení Fiatu. Zbytek už znáte. Návrat Abarthu se uskutečnil před deseti lety vstupem Abarthu Grande Punto do automobilových rallye a následným představením sériových typů Abarth Grande Punto a 500 Abarth v různých modifikacích.

Převzato z časopisu

Fotogalerie