ABARTH WORKS MUSEUM – NEJVĚTŠÍ

Největší muzeum automobilů Abarth není ve Francii, natož v Itálii (kde Fiat ani zdaleka nevlastní všechna historická práva, dokumenty ani automobily značky), nýbrž v nenápadném belgickém městě Lier. 

Za všechno může náhoda. Na cestě do Holandska jsme potřebovali přenocovat. Zastavili jsme v náhodně zvoleném belgickém městě na trase. Hotel s výbornou kuchyní ležel kousek od náměstí, kam nás večer přilákala hlučná hudba. Když jsme se po půlnoci vrátili do pokoje, začal jsem listovat prospekty z recepce. Mezi pamětihodnostmi mne upoutaly dva řádky: „Abarth Works Museum, návštěva po předchozím objednání.“ Tak jsem jim v jednu ráno poslal mail – a už o půl osmé přišla odpověď. Jsme očekáváni! Uklizeným městem jsme dojeli do útrob průmyslové zóny. Před rozměrnou halou parkovala ral-lyová Lancia Delta a doprovodný Fiat Campagnola. Usměvavému Guy Moerenhoutovi je něco přes šedesát. Bez dlouhých okolků nás uvedl dovnitř. „Tak si to tady prohlédněte a pak se vraťte, ukážu vám, co má každý Belgičan nejraději… No přece bar! Tam pohovoříme.“ To jsme netušili, kam jsme se dostali. Za malým proskleným vstupem, zaplněným Abarthy, vcházíme do obrovské haly plné automobilů. A na ni navazuje další a pak ještě dvě, celkem 3500 m²! Kolem stěn stojí regály až do stropu plné karoserií, skel, motorů a tisíců různých součástek. Všude natěsno vyrovnané řady automobilů, většinou soutěžních, závodních, servisních, doprovodných a transportních. Některé ve stadiu před finišem – občas chybí nějaké sklo, zrcátka, v nejzadnějších halách i části interiéru nebo motor. Téměř žádné vozidlo nemá popisku, ale Guy rád zodpoví všechny dotazy. Po dvou hodinách nás Guy zavede na „velín“, nevelký vestavěný ochoz pod stropem první haly. Na pneumatiky připevnil staré autosedačky a s pivem v ruce vypráví svůj příběh. „Tady si sednu s ležákem každé ráno, dokud tu ještě nikdo není. Kochám se v tichu svými auty a přemýšlím.“ Když mu bylo 21, začal podnikat. Pořídil si benzínovou pumpu ESSO s drobnou autodílnou. Od roku 1971 se jmenovala Guy Moerenhout – Car and Tuning Workshop. Jeho aktivity se rozšiřovaly. Věnoval se značkám Land Rover, Porsche, Daihatsu, Mitsubishi, Honda a dalším, ale postupně více a více tíhnul ke klonům Fiatů, především značce Abarth. Jeho dílny auta opravovaly, upravovaly, zvyšovaly jejich výkon, rychlost a spolehlivost. Závodil v rallye a maratonech (roku 1982 řídil Land Rover na Dakaru) a byl posledním továrním soutěžním jezdcem Abarthu. Podporovala jej Fiat Auto Belgio. Jeho otec vyhrál v roce 1958 na Saabu 93, mimo jiné, Marathon de la Route (později známý jako Liège-Rome-Liège). Roku 1997 se Guy rozhodl podělit se s ostatními o celoživotní zážitky a zkušenosti se značkou Abarth a založil muzeum. Nyní Guy Moerenhout Racing jezdí soutěže historiků (roku 2010 startoval na Rally Bohemia, pamatuje si ještě Klatovy a velmi rád by přijel na Barum Rally), připravuje pro ně zákaznická auta; repasuje, opravuje a staví klasické soutěžní automobily – ale jak zdůrazňuje, vždy z původních dílů. Vyrábí vlastní polyesterové a laminátové díly karoserií. Založil web Abarth Squadra Storica Forum. Jeho aktivity byly a jsou neobyčejně rozsáhlé, a ne vždy zmapované.

Působil v Sovětském svazu při rozjezdu výroby Lady, byl v kontaktu s Fiatem Polski, především s jeho továrními rallye týmy Fiat a Polonez. Byl u vestaveb vznětových motorů pro belgického dovozce Scaldia Volga automobilů Volha a Moskvič. Zastupoval v Belgii značky Lada a Niva. Motal se kolem Zastavy, seatů a litevských upravovaných lad VFTS Stasise Brunzy. Připravil sady laminátových kitů pro dakarské nivy, než převzal taktovku francouzský importér Jacques Poch a jím angažovaná Oreca (Hugues de Chaunac). S jeho historickými vozy si občas rád zazávodí Guy Verhofstadt, ex-belgický premiér a hlavní vyjednavač EU o brexitu. Moerenhout nakupuje a prodává náhradní díly, kompletní auta. Kout jedné z hal proměnil v posezení pro velkou skupinu lidí s pódiem pro hudbu a pivním barem. Prostě obchodník do morku kostí. A proč Abarth? Protože Carlo dokázal být velmi kreativní a nesoustředil se na jedinou značku. Vždycky si dokázal neortodoxně pomoci. „Věděl jsi například, že některé speciály Škoda jezdily s motory Fiat?“ (Pozn.: podle J. Tučka mohlo jít o prototypy řady Š 780.) „Mám rád své muzeum. Jsem rád, že se lidé aut dotýkají, a tak lépe vnímají tvary, materiály a zpracování. Školákům vždy zpřístupním jednu formuli, do které si mohou sednout.“ Automobilů jsou v halách tři stovky, z toho přes 90 značky Abarth. V expozici nečekáme setkání s vozy značek Fiat Polski, Yugo, Moskvič, Lada, Seat, Steyr-Puch a dalšími. Jednou za měsíc Guy pozve vnuky, kteří za finanční odměnu všechna auta opráší. Dostane je od počítačů, získá daňový odpis a kapesné zůstane v rodině. Krása. Čas jsme už dávno přetáhli, scházíme do přízemí, prohlížíme si kanceláře, plakáty, poháry, literaturu a menší zasedací místnosti a v dalším baru v přízemí se potkáváme s holandskými filmaři. V poklidné atmosféře s nezbytným ležákem hovoříme o muzeích, Abarthu, -Saabech, brexitu, EU a dalším.

Převzato z časopisu

Fotogalerie