Mercedes-Benz Kurzhauber (1958 – 1987) – Krátká kapota

Mercedes-Benz vyráběl poslední typy silničních nákladních vozů s kapotovou budkou více než čtvrtstoletí...

Poslední Kurzhauber (krátká kapota) oficiálně opustil německou výrobní linku v roce 1982 (těžká řada), zatímco střední typy se montovaly v omezeném množství ještě o pět let déle, nemluvě o výrobě v zahraničních závodech, kde se moderní verze Conventionals vyrábějí dodnes (např. v Brazílii). Kurzhauber byl ovšem neobyčejně zdařilý užitkový automobil také po stránce designu, sledoval poválečný trend přechodu na pontonovou koncepci bez oddělených blatníků předních kol, jaká ještě přetrvávala u jeho předchůdců. Poválečná produkce Daimler-Benz AG totiž zahrnovala kapotové typy s oddělenými blatníky a samostatnými světlomety. Prakticky šlo o dvě řady, a to lehkou vyráběnou v Mannheimu na základě vzoru Opel Blitz (za války musel Daimler-Benz jeho produkci převzít), a těžkou z produkce v Gaggenau, v letech 1945 – 1964 průběžně modernizovanou s přechodem na oblejší tvary.

V roce 1958 se však představila nová Kurzhauber Generation, charakterizovaná pontonovou přídí s typickými oblými tvary, rovněž postupně modifikovanými (užší či širší maska, u těžších typů světlomety v náraznících). Zpočátku byly nákladní automobily označeny typovými čísly; šlo vesměs o dvounápravové vozy, poháněné vznětovými řadovými šestiválci. V roce 1961, kdy Daimler-Benz slavil 75. výročí jako nejstarší automobilka světa, tvořily výrobní program nové typy Mercedes-Benz 323, 328, 322 a 327 (Kurzhauber) v provedení valník (např. L 323), sklápěč (LK) a tahač návěsů (LS); odpovídající verze s bezkapotovou budkou (Frontlenker) nesly symboly LP (valník) a LPS (tahač). Kromě toho písmeno A odlišovalo modely s pohonem všech kol (Allradantrieb), tedy LA, LAK a LAS. Celkem šlo tehdy o 29 typů z Mannheimu v 64 sériových verzích. Továrna v Mannheimu byla původním závodem společnosti Benz & Cie., která se v roce 1926 spojila s Daimler Motorengesellschaft ze Stuttgartu (teprve od toho roku existuje značka Mercedes-Benz, předtím jen Mercedes a nezávislý Benz).

Během let se závod v Mannheimu přeorientoval na produkci nákladních vozů a vyráběl také autobusy, zatímco výroba osobních se soustředila do Stuttgartu (Untertürkheim, od 1917/1918 také Sindelfingen). V roce 1963 byla otevřena obrovská továrna ve Wörthu, která vyrábí nákladní vozy na několika paralelních linkách. Byla tam převedena produkce jak z Mannheimu (zal. 1908; nyní motory a odlitky), tak z Gaggenau (zal. 1905; převodovky, nápravy a jiné díly; dříve těžké vozy a Unimogy). První Kurzhaubery měly šestiválce 4580 cm³ (ø 90 x 120 mm) v typech 323 a 328, zvětšením vrtání na 95 mm vznikly šestiválce 5100 cm³ pro typy 322 a 327. Předkomůrkové diesely dosahovaly výkonu 73 a 81 kW (100 a 110 k) při 3000 min^‑1 a poháněly zadní tuhou nápravu prostřednictvím jednokotoučové suché spojky a pětistupňové převodovky. Rozvor náprav byl většinou 3600, 4200 nebo 4800 milimetrů, řízení s oběhem kuliček, brzdy tlakovzdušné (motorová na přání) a užitečná hmotnost od čtyř do devíti tun. Výrobce uváděl spotřebu nafty 14,5 až 16,0 l/100 km. Těmito typy byla zahájena nové generace vozů s moderní kapotovou budkou koncem roku 1958, postupně nabíhaly do výroby další typy. 

Na autosalonu IAA 1963 ve Frankfurtu oznámil Daimler-Benz změnu typového značení svých nákladních vozů (viz tabulka), které se stalo základem označování typů Mercedes-Benz až do dnešních dnů. Jsou v něm totiž zakódovány celková hmotnost a výkon motoru, např. 1620 má 16 tun a 200 koňských sil (147 kW). Novinkou, určenou především pro stavebnictví (sklápěče LK/LAK, domíchávače betonu LB), se ve stejné době staly třínápravové typy LAK 2220 a LK/LB 2220 se znakem náprav 6x6, resp. 6x4. Stejně jako těžké dvounápravové typy už neměly hlavní kruhové světlomety v přídi, ale obdélníkové zapuštěné v mohutném předním nárazníku. Později ještě posílily na modely 2623, 2624 a 2628 a setrvaly ve výrobě až do roku 1982. Všechny typy, lehké, střední i těžké po roce 1964 přešly z předkomůrkových na motory s přímým vstřikováním nafty do válců; 1965 se rovněž výroba těžkých modelů přestěhovala z Gaggenau do Wörthu. Největší typy L/LK/LAK/LS 2624, resp. 2628 poháněly řadové šestiválce OM 355 o objemu 11 580 cm³, nepřeplňovaný o výkonu 240 k (177 kW), resp. přeplňovaný OM 355A o výkonu 206 kW (280 k)/2200 min^‑1.

Převodovka už byla šestistupňová s redukcí, třínápravový sklápěč LK 2628 6x4 měl užitečnou hmotnost 14,5 t a celkovou 26 t (souprava 38 t). Tyto automobily se staly vyvrcholením nové generace Kurzhauber. Celková produkce Kurzhauberů převýšila 650 tisíc vozidel, z toho 256 tisíc v těžké sérii a 407 tisíc v lehké a střední. Na rozdíl od amerických silnic pak v Evropě převládly bezkapotové nákladní automobily, které při limitu celkové délky sice nabízejí větší ložnou délku, ale také menší deformační zónu přídě. Kapotové budky se používají jen pro speciální vozidla, jako poslední je opustily také Scania a naše Tatra, značka Mercedes-Benz se však v roce 2008 k této koncepci vrátila a nyní vyrábí specializovanou řadu Zetros 1833/2733 ve dvounápravovém i třínápravovém provedení s trvalým pohonem všech kol pro provoz v nejtěžších podmínkách. V nabídce jsou řadové šestiválce OM 926 o objemu jen 7200 cm³ a výkonu 326 k (240 kW), později přibude OM 457 s výkonem 428 k (325 kW). Na přání nabízejí kontrolu tlaku v pneumatikách, nastavitelnou z kabiny ve čtyřech stupních podle povahy terénu (Road, Off Road, Sand, Extreme Low).

Převzato z časopisu

Fotogalerie