Guy Motors (1914 – 2014) – Po sto letech

K progresivním výrobcům užitkových automobilů patřila společnost Guy Motors, založená před 100 lety...

V šedesátých letech byla Guy Motors, Ltd., součástí Jaguar Cars, Ltd., a zakládala si na kvalitě a individuálním přístupu k zákazníkům. V první polovině šedesátých let totiž Jaguar expandoval, v roce 1961 uvedl jedinečný E-Type, legendu mezi sportovními automobily, ale zároveň vstoupil do světa nákladních automobilů, když za tehdejších 800 tisíc liber v říjnu 1961 koupil podnik Guy Motors (Europe), Ltd., zatímco jihoafrická pobočka Guy Motors byla zrušena. Tehdejší The Jaguar Group byl při dobré chuti, portfolio podřízených firem tvořily britský Daimler (od 1960; kromě luxusních vozů také autobusy, zejména dvoupodlažní Fleetline), Coventry-Climax (slavné motory závodních vozů a požárních stříkaček, vysokozdvižné vozíky) a Meadows (motory; naposledy licenční diesely Jaguar-Commins V6). Velkými investicemi do moderní řady těžkých a středně těžkých nákladních automobilů Invincible/Warrior Mk.II se však malá automobilka z Wolverhamptonu finančně vyčerpala.

Pomoc nalezla ve spojení s Jaguarem, ale jako Guy Motors (Europe) Ltd. mohla pokračovat jen do prosince 1966, kdy se Jaguar sloučil s British Motor Corporation (BMC) do British Motor Holdings (BMH) a dále v květnu 1968 s rivalem Leyland Motors do British Leyland (BL). Mnoho značek se ocitlo pod jednou střechou, došlo k přesouvání produkce a ve finále k úpadku britského automobilového průmyslu. Guy Big J (přes pět tisíc vozů za prvních pět let) byl posledním úspěšným typem, pak dostal přednost Leyland; zrušeny byly nejen Guy, ale rovněž Albion (dnes úspěšný výrobce náprav, který dodával i české Avii), Scammell, Thornycroft, AEC a mnohé další. V roce 1979 byla tedy značka Guy zrušena, i když se autobusy Victory J do roku 1986 pro export dále vyráběly u Leyland Bus ve Faringdonu (Lancs.). Závod Wolverhampton v rámci BL nedlouho před zavřením produkoval i nákladní Marathony (AEC) a Landtrainy (Scammell). Vyvrcholením byla zmíněná řada Big J (= Jaguar), vyráběla se od roku 1964 jako nástupce legendárních Invincible a Warrior; o vážnosti záměru svědčí vybavení vlastními vznětovými šestiválci Jaguar-Cummins V6-170 a V6-200, samozřejmě kromě jiných typů motorů (AEC, Leyland).

Racionalizace však dílo dokonala, v roce 1983 byla továrna ve Fallings Parku zrušena, prodána a na jejím místě stojí supermarket... Sidney Slater Guy (1885 – 1971) na konci roku 1913 opustil místo manažera Sunbeamu a v květnu 1914 založil vlastní Guy Motors, Ltd., ve Fallings Parku ve Wolverhamptonu, a zůstal ředitelem až do roku 1957, kdy šel do důchodu. Pod jeho vedením vzniklo mnoho progresivních konstrukcí, u nichž kvalita a technická vyspělost byly prioritou. Výrobní program předurčil první nákladní Guy 30 cwt v roce 1914, ale společnost se pokusila také o stavbu osobních automobilů. V roce 1919 vznikl Guy 20 HP, první vidlicový osmiválec v Anglii, ale také první vůz s centrálním mazáním podvozku! V poválečném období byl příliš luxusní a drahý, následovaly menší čtyřválce Guy 13/36 HP, ale po roce 1929 se společnost zaměřila na užitková vozidla, byť ve Wolverhamptonu převzala konkurenta Star (výroba Starů pokračovala do roku 1932). Mezi nepřeberným množstvím různých předválečných typů vynikají Road/Rail vehicles (schopné jízdy po kolejích i na silnici; 1923), akumulátorový elektrický nákladní vůz 3 t (1922), polopásové valníky (místo zadních kol pásy; 1924), první šestikolový trolejbus na světě s pneumatikami místo pryžových obručí (1926, navíc dvoupodlažní), šestikolový obrněný vůz pro indickou armádu (1928), první lehké typy nazvané Wolf, Vixen a Otter (od 1933), základ řady dvoupodlažních autobusů Arab (rovněž 1933) atd. Za války získal proslulost lehký Ant, resp. Quad-Ant s pohonem všech kol; civilní verze nesla označení Vixant.

Po roce 1945 byla produkce obnovena nákladními vozy Wolf 2/3 t, Vixen 4 t a autobusy Arab; v roce 1948 Guy převzal výrobu trolejbusů Sunbeam (přestěhoval ji do Fallings Parku) a uvedl klasický trambus Otter 5/6 t. Významné bylo v roce 1954 založení filiálky v Jižní Africe (Durban a Johannesburg), která vyráběla také těžké typy Invincible v provedení s kapotovou budkou. Snímky na předchozí dvoustraně pocházejí z firemní literatury Guy Motors, kterou autor článku obdržel přímo od výrobce dne 24. prosince 1964 (tehdy pošta chodila i na Štědrý den) včetně leafletu mapujícího historii společnosti.

Páteří produkce byla tehdy těžká řada Warrior (označená za Medium nebo Light-weight) a Invincible (Heavy Duty) v provední s dvojicí náprav (celková hmotnost 14 t), třínápravovém (20 t) i čtyřnápravovém (24 t). Podle přání klienta se před padesáti lety používaly různé šestiválce Leyland 400-S (6,6 l), AEC AV470 (7,7 l) a Gardner 6LW/6LX (8,4/10,5 l) s rozpětím výkonů od 112 do 150 k (82 – 110 kW), ale také řadový pětiválec Gardner 5LW (7,0 l; 94 k/69 kW). Budky měly nadčasový design, horní část nad blatníky byla z laminátu; převodovky šestistupňové, pro Invincible zesílené od firmy David Brown (ano, ta vlastnila Aston Martin). Menší typ Otter ve třetí generaci dostal stejnou laminátovou budku. Řada se vyráběla v letech 1958 – 1967, nahradila ji Guy Big J. Bohatá byla nabídka autobusů a podvozků pro jedno- i dvoupodlažní nástavby. Nejvyspělejší Victory se pyšnil ležatým motorem uprostřed pod rámem, vzduchovým odpružením, polosamočinnou převodovkou a kotoučovými brzdami. Kromě toho se vyráběly robustní typy Arab (už v páté generaci; 1962 – 1969), Warrior a Victory Trambus pro nejtěžší podmínky např. afrických zemí (motor vpředu). Dálkový jedenáctimetrový Roadliner dostal šestiválec Jaguar-Cummins 9,6 l/192 k (141 kW) za zadní nápravu. Nákladní vozy a autobusy Guy sloužily od Velké Británie přes Jižní Ameriku a Jižní Afriku až po Austrálii, dnes jsou pro vysokou kvalitu a nadčasový design chloubou sběratelů na srazech historických vozidel. Neuspěly pokusy o obnovení značky, či o evropskou produkci v lucemburském Diekirchu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie