Checker Motors Corporation – Americký příběh

Automobily Checker pro taxislužbu patřily ke standardnímu obrazu amerických měst více než šest desetiletí...

V roce 1982 definitivně vyběhly šestadvacet let konstrukčně staré poslední modely z výrobních linek společnosti Checker Motors Corporation v Kalamazoo ve státě ­Michigan. Na jejich nástupce prostě nebyly peníze. Robustní sedany přežívaly v taxislužbě až do pře­lomu století, kdy je vytlačily další ­Poslední Mohykáni Chevrolet Cap­rice a Ford Crown Victoria, jejichž služba se nyní chýlí ke konci. Zjevně to byly poslední velké americké vozy full size s klasickým uspořádáním pohonu, tedy s motorem vpředu a po­háněnou zadní nápravou, vhodné pro taxislužbu. Checkery se mezitím staly kultovními automobily, jež nechybějí ani při propagačních akcích jako typická ­součást americké kultury... Historie Checkeru je dlouhá. U základů ­značky stálo spojení Commonwealth Motors z Jolietu (Illinois) a karosárny Markin Body Corporation z Chicaga v říjnu 1921, ale už o rok dříve nesla taxikářská verze automobilu Commonwealth označení Checker Cab, tedy taxík Checker. V zimě 1920 se vyráběly dva taxíky denně se čtyřválcovými motory Lycoming. V květnu 1922 výrobce Commonwealth zkrachoval a byla ustavena nová společnost Checker Cab Mfg. Co., výhradně pro výrobu automobilů taxislužby.

Produkce proslulých typů C, H, E a F s typickým zaobleným chladičem a zážehovými čtyřválci Buda pokračovala ve dvacátých letech, na přelomu třicátých let společnost přešla na šestiválce ­Continental. Osmiválce Lycoming se objevily v typu T roku 1932 a tento vůz vznikal také jako lehký nákladní automobil! Slavný Erret Loban Cord, majitel věhlasných značek Auburn, Cord a Duesenberg, nakrátko získal také Checkera a vyráběl taxíky Saf-T-Cab pro Auburna, jež sloužily v Clevelandu (Ohio). Přestože se Checker několikrát pokusil o produkci osobních automobilů pro individuální klienty, produkce taxíků měla vždy obrovskou převahu a teprve v roce 1959 se osobní verze objevily v nabídce pravidelně vedle vozů pro taxislužbu. Už ve dvacátých letech zvažoval Checker plány na převzetí výroby šestiválce Handley, dalšího automobilu z Kalamazoo, a skutečně jeho výrobce převzal, ale nikdy v produkci nepokračoval.

Říká se, že zakladatel J. I. Handley pak spáchal sebevraždu. Kombinací osobního a dodávkového vozu byl Checker ­Utility, vyráběný v letech 1931 – 1932, s variabilním interiérem. Počátkem třicátých let vzniklo několik osobních vozů na zakázku, jeden dokonce s pancéřovanou karoserií. Morris Markin, ruský emigrant, jinak zakladatel firmy přezdívaný Otec Checkeru, vedl společnost až do své smrti v roce 1970 (bylo mu 77 let). Získal ji zpátky od E. L. Corda v roce 1936 a pak už žezlo vládce nepustil nikdy z ruky. Modely A z počátku čtyřicátých let byly kuriozní landaulety s otevřenou zadní částí karoserie a šestiválci Continental 59 kW (80 k). Poválečné typy byly elegantní sedany se splývající zádí a bohatě chromovanou maskou přídě, dvojicemi bočních ­dveří otevíraných proti sobě a šestiválcem Continental 3,7 l/60 kW (82 k). Nejslavnější Checker, robustní sedan s pontonovou karoserií, se představil v roce 1956 a bez větších stylistických změn se vyráběl až do zániku značky v roce 1982.

Největší proměny se odehrávaly pod kapotou, šestiválce Continental od roku 1964 nahradily motory Chevrolet, řadové šestiválce i vidlicové osmiválce (v letech 1963 – 1964 vznikla rovněž série s motory Chrysler), objevily se samočinné převodovky. Osobní verze pro soukromé uživatele nesly nejprve jméno Superba, později Marathon; vyráběla se také pětidveřová kombi až pro osm cestujících. Výrobní počty dosahovaly jen několika tisíc, v roce 1962 vzniklo celkem 8173 automobilů Checker, z toho 1230 osobních, větší část byla pro ­taxislužbu. Hitem modelového roku 1964 se stalo kombi Checker Aerobus, navržené pro přepravu hostů z letišť do hotelů, na prodlouženém podvozku a s devítidveřovou karo­serií (osm bočních dveří)!

Existovala i osmidveřová verze sedan se stupňovitou zádí. Aerobusy SW se objevily rovněž v Evropě, například na americkém velvyslanectví v Paříži, a vyráběly se několik let (také se šesti bočními dveřmi). Poslední Checker vyjel z bran továrny v Kalamazoo 12. července 1982, v tom roce firma pod vedením Davida Markina zhotovila dva tisíce vozů. V modelovém roce 1982 měly motory Chevrolet V6, V8 nebo dokonce V8 Diesel (Oldsmobile), samočinnou převodovku, pohon zadních kol a pontonovou karoserii stále ve stylu roku 1956. Jedním z návrhů pro další modelový rok 1983 byl nový typ na podlahové plošině General Motors (Chevrolet) X-Body, kompaktního vozu s předním pohonem a třemi různými rozvory, jenž prosazoval Ed Cole, bývalý prezident General Motors Corporation. Pro nedostatek finančních prostředků na kompletní vývoj nástupce se stále náročnějšími požadavky legislativy (bezpečnost, spotřeba) se nerozběhla ani výroba prototypu Checker Centurion s karoserií podle návrhu italského studia Ghia (1970), či kreace michiganské vývojové firmy Autodynamics (1975), jež oprášila projekt X-Body.

Checker se tedy nezměnil a dobrovolně odešel z tohoto světa, David Malkin poděkoval zaměstnancům a výrobu zastavil. Továrna v Kalamazoo ještě ­stojí, přešla na výrobu dílů. Taxikářské Checkery ji přežily v pravidelné službě o více než dvacet let a v některých amerických lokalitách jezdí dodnes. Není bez zajímavosti, že několik nadšenců navrhlo přestavby na luxusní limuzíny, sám výrobce nabídl Medicar se zvýšenou střechou pro přepravu nemocných, či postižených na invalidních vozících.

Ani tyto modely se už neujaly, stejně jako nápad prodlouženého Volkswagenu Golf I (v USA Rabbit) pro taxislužbu. Když Ed Cole zahynul při leteckém neštěstí, přišla Malkinova rodina o nejbliž­šího spolupracovníka a všechny další plány zrušila. V roce 1996 si Coca-Cola pořídila devětatřicet renovovaných vozů Checker A11 pro reklamní účely, ale ve vyhlášení společnosti Checker z června 2000 se uvádí, že nemá žádný zájem na obnovení výroby.

Převzato z časopisu

Fotogalerie