Foden Trucks – Britská klasika

Výroba nákladních automobilů Foden vydržela poměrně dlouho; slavná značka s více než stoletou tradicí byla zrušena až v roce 2006…

V osmdesátých letech byla britská ­automobilka Foden začleněna do amerického koncernu PACCAR, známého především výrobou nákladních vozů Kenworth a Peterbilt, ale také převzetím ­nizozemské automobilky DAF a zbytků kdysi jednoho z největších britských producentů užitkových vozidel Leyland Trucks. Není bez zajímavosti, že PACCAR vstoupil nedávno i do kopřivnické Tatry, jež podobně jako Foden přešla na budky DAF. Rovněž Foden měl být specializovanou značkou koncernu PACCAR, ovšem v roce 2006 vyjel poslední, nikoli tradičně ze Sandbachu, ale z Leylandu, a pak se PACCAR soustředil pouze na větší Kenworth, Peterbilt a DAF.

V turbulentních dějinách britského automobilového průmyslu to byl zázrak, že Foden přežil až do 21. století. V nesmírně bohaté historii, která začínala parními stroji, stály vždy kvalita a individuální přístup ke klien­tele v popředí zájmu, a proto popularita Fodenu dlouho neustávala. Závěrem existence Fodenu byly těžké nákladní automo­bily a tahače řady Alpha, uvedené v roce 1988 s ocelovou budkou konstrukce DAF, ale s motory Cummins nebo Caterpillar. Patnáctiletý Edwin Foden (1841 – 1911) ze Sandbachu nastoupil do učení u výrobce parních strojů a zemědělské techniky Plant & Hancock; po deseti letech se stal part­nerem společnosti, a ta změnila jméno na Hancock & Foden. Na jejích základech se zrodila automobilka Fodens Ltd, která vyráběla v Sandbachu (Cheshire) nákladní vozy až do konce dvacátého století. Ale nepřed­bíhejme, v roce 1869 pan Hancock odešel do důchodu a v následujícím roce se stal Foden výlučným vládcem společnosti. V roce 1880 získal patent na svůj parní stroj, který postupně vylepšoval a jeho 6 H.P. Road Locomotive se stala prvním samohybným vozidlem, jež neslo jméno Foden. Zájem byl velký, pomáhali mu synové William a Edwin, což zdůraznil nový název společnosti Edwin Foden Sons & Co. Ltd.; v roce 1887 finančně přispěl místní farmář Thomas Cliffe.

Vedle zemědělských lokomobil zho­tovili Fodenové také první parní nákladní vozy, v roce 1900 vyjela třítuna, považo­vaná za první automobil značky. Dvou­nápravové monstrum na litinových kolech s pryžovými obručemi vypadalo jako lokomotiva, podélně uložený parní kotel na přídi zdobil typický komín a parní stroj poháněl zadní kola řetězy (třecí převod druhého prototypu, jenž přešel z vertikálního na horizontálně situovaný parní stroj, se neosvědčil). Navzdory nehodě při soutěži Royal Agri­cultural Society’s Competition byl parní nákladní automobil Foden vyhodnocen jako nejlepší, během let se stal skutečnou legendou a v roce 1931 byl vyroben poslední, už s elektrickým osvětlením a koly obutými do pneumatik.

Fodenův syn Edwin Richard však brzy rozpoznal budoucnost vznětových motorů, společnost opustil a v Sandbachu založil novou se svými iniciálami ERF, zatímco druhý syn William odjel na stará kolena do Austrálie, kde se stal farmářem (v roce 1935 se však do firmy vrátil). Nové vedení Fodenu také přešlo na vzně­tové motory, v roce 1931 byl dodán první nákladní vůz s dieselem značky Gardner. Za druhé světové války společnost dodala 1750 vojenských nákladních vozů, 770 tanků Crusader a Centaur a 7,5 milionu nábojnic 20 mm. Henry Ford koupil jeden parní Foden pro svoje muzeum v Dearbornu jako typického představitele britského strojírenství... Po druhé světové válce se výrobní program Fodenu dále rozšířil a společnost přistoupila ke konstrukci vlastního vznětového motoru neobvyklé kon­cepce.

Na Londýnském autosalonu 1948 debutoval dvoudobý diesel vlastní konstrukce, jenž se uplatnil nejen v nákladních vozech, ale také v autobusech Foden (i dvoupodlažních), čerpadlech, generátorech a menších lodích (v polovině padesátých let překonal Atlantik oběma směry v motorovém člunu). Vyráběl se ve čtyřválcové i šestiválcové verzi až do šedesátých let; alternativou však byly populární Gardnery, ale také motory Leyland, Rolls-Royce, Perkins, Cummins a nakonec Detroit Diesel a Caterpillar. Dvoudobý šestiválec Foden FD6 dával standardně výkon 129 kW (175 k)/2200 min^‑1 z objemu 4,8 l (ø 92 x 120 mm) a většinou spolupracoval s dvanáctistupňovou (3x 4) převodovkou Foden Underdrive.

Později vzrostl výkon až na 165 kW (225 k) při poloviční hmotnosti ve srovnání se stroji čtyř­dobými. Motor využíval postupné přeplňo­vání turbodmychadlem CAV s chladičem vzduchu a pak mechanickým dmychadlem Roots, ventilový rozvod a souproudé vy­plachování; podobně jako u dvoudobého ­tříválce Commer/TS (viz AR 4/’12) šlo o velmi zajímavou a originální konstrukci. Foden se stal od roku 1958 průkopníkem ­laminátové budky, ocelové se dodávaly jen pro nejtěžší provozní podmínky, zejména na exportní trhy Středního východu, Afriky a Austrálie.

V roce 1947 vznikly první spe­ciální sklápěčkové vozy Dump Truck, šesti­kolové Foden 12 t, následovaly podvozky Low-Line pro autojeřáby, 1950 se zrodil autobusový podvozek s motorem vzadu a sortiment nákladních vozů zahrnoval typy se ­dvěma, třemi nebo čtyřmi nápravami, z nichž zejména 8x4 dosáhly největší proslulosti. Montážní závod byl otevřen v Jižní Africe; automobily Foden se dodávaly do celého světa, v Evropě sloužily také na pražském letišti Ruzyně a u švýcarské přepravní společnosti Friderici. Ve vedení zůstávali nadále členové rodiny zakladatele; například v roce 1968 nová generace reprezentovaná Davidem C. Fodenem a Edwinem S. Fodenem se podílela na dalším získávání kontaktů pro ­export a automobily Foden se vyvážely mj. do Austrálie, Nového Zélandu, Hongkongu, Thajska, USA (podvozky pro autojeřáby ­Bucyrus-Erie), Bahrajnu, Turecka, Indie, Malajsie, Nizozemska, Jugoslávie, Španělska, Portugalska, Argentiny, Chile, Nigérie, Ghany, Mozambiku atd.

Konjunkturu šedesátých let zastavily až nové hmotnostní předpisy v Británii, ale též celosvětová odbytová krize. Foden ještě krátce spolupracoval s německým Faunem, ale v únoru 1981 se stal součástí koncernu PACCAR. Jako Sandbach Engineering v mateřské továrně Elworth Works také montoval tahače Ford Trans­continental (1981/82) a jako Foden Trucks vyráběl řady 2000 (střední), 3000 a 4000 (těžké); v roce 1998 se představila Alpha s celokovovou budkou DAF 85, později nahrazenou modernější CF. V září 1999 bylo oznámeno, že se Elworth Works v Sand­bachu zavírají, a produkce byla převedena do Leyland Assembly Plant v Leylandu, kde v červenci 2006 opustil výrobní linku po­slední Foden, tedy přesně v roce 150. výročí společnosti. Byl to nákladní vůz 8x4, vyro­bený pro nedaleké British Commercial Vehicle Museum v Leylandu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie