image/svg+xml

Automobil Revue

Historie

Wolseley (1896 – 1975) – Britská prestiž

Tom Hyan 05.06.2015 06:44

Wolseley 18/22 (ADO 71)  se vyráběl krátce, v roce 1975  se verze Wolseley, Austin a Morris přeměnily v novou značku Princess

Wolseley 1500 model 1964 na dobovém prospektu s typickým reklamním sloganemJeště počátkem šedesátých let byly luxusní automobily Wolseley oblíbeny zejména britskou policií... 

V dalších letech Wolseley splynula s jinými značkami British Motor Corporation a s nimi také zanikla. Automobily Wolseley však dodnes patří k vyhledávaným britským klasikům. Jejich počátky jsou v australské firmě Wolseley Sheep Shearing Machine Co., Ltd., kterou založil irský rodák Frederick York Wolseley v roce 1887 v Sydney, aby vyráběl nůžky na stříhání ovcí, jenže nebyl spokojen s jejich kvalitou. Hledal inženýra, jenž by zvýšil jejich životnost a spolehlivost. Nalezl ho v Herbertu Austinovi, který mu po návratu do Anglie dodával díly z Birminghamu, založil novou továrnu v Astonu a po přestěhování podniku do Velké Británie (1889) nakonec zastával funkci generálního ředitele. Výroba nůžek nebyla velkým úspěchem, Wolseley (1837 – 1899) odešel v roce 1894 a záhy zemřel, takže se nedočkal úspěchu automobilů nesoucích jeho jméno... 

Přístrojová deska Wolseley 18/22 měla opět vyvolat pocit luxusu vyšší třídy, vůz byl však záhy přejmenován na Princess 2200Herbert Austin už od roku 1896 experimentoval s motorovými vozidly. První byly tříkolky Tri-Car s dvouválcovým motorem boxer, inspirované francouzskou Léon Bollée, první čtyřkolový vůz se objevil v roce 1899. Do roku 1905 byl poznávacím znakem automobilů Wolseley ležatý motor, jemuž dával Austin přednost. Vznikla závodní monstra s boxery o zdvihovém objemu 6,4; 11,1 a 11,9 litru, jejichž výhodou byla nižší čelní plocha, v letech 1903 – 1905 se tyto čtyřválce zúčastňovaly největších závodů (sám Herbert Austin jel Paříž – Madrid 1903; vozy řídili také Harvey Foster, Leslie Porter, Cecil Bianchi a dokonce Hon. Charles S. Rolls!). Sériově se vyráběly horizontální jednoválce 5 HP a boxery dvouválce 10 HP, resp. čtyřválce 20 HP. V roce 1903 se prodalo 800 automobilů a továrna v Birminghamu slušně prosperovala. Přechod na stojaté válce na popud Johna D. Siddeleye však Austina natolik popudil, že z firmy roku 1906 odešel. Jeho vlastní Austin Motor Company se pak vypracovala na jednu z nejúspěšnějších britských automobilek. Historické snímky ale ukazují, že Wolseley už v roce 1902 postavil také závodní vůz s napříč uloženým řadovým tříválcem 45 HP, jenže potíže s vyvážením znamenaly neúspěch. Je vidět, že čtyřdobý řadový tříválec není žádnou novinkou (měl jej také Rolls-Royce v roce 1905). S ležatými motory vzniklo čtrnáct typů do roku 1905, pět dvouválců, čtyři jednoválce a pět čtyřválců. Továrna v Astonu vyráběla díly pro Hirama Maxima, Krále kulometů, s nimiž uspěl více než s parním letadlem (!); v únoru 1901 zbrojovka Vickers, Sons & Maxim Ltd. koupila výrobu vozidel Wolseley, oddělila od nůžek na ovce a přestěhovala do Adderley Parku (Birmingham), Herbert Austin dále pracoval pro obě větve až do rozchodu s automobilkou. V dalších letech se objevily rovněž Wolseley-Siddeley (do roku 1910) a italský licenční Wolsit (1907 – 1908).

Wolseley 18/22, poslední typ značky, se dodával jen od března do srpna 1975 s napříč uloženým šestiválcem 2227 cm3, převzatým ze SixuV roce 1910 si vůz Wolseley koupila britská královna Alexandra, její syn král Jiří V. používal dva Wolseley 50 HP v Indii. Nová Wolseley Tool & Motor Car Co., Ltd., proslula vysokou technickou úrovní, neměla ale pevně naplánovaný výrobní program, jako strojírna přijímala každou zákazku, od níž čekala zisk. Tak vznikly letecké a lodní motory, nákladní vozy a autobusy včetně dvoupodlažních, pásové motorové saně pro Scottovu antarktickou expedici a dokonce jednostopý Gyrocar (rovnováhu udržoval horizontální setrvačník 2000 – 3500 min‑1) pro ruského hraběte Petra Šilovského (zkoušky v Londýně v letech 1912 až 1914). Válečná licenční výroba leteckých motorů Hispano-Suiza V8 inspirovala konstruktéry k použití rozvodu OHC u poválečných automobilů. Přestože se nový šestiválec OHC typu 16/45 objevil v roce 1927 a po něm řadový osmiválec, firma vyhlásila bankrot. Ucházel se o ni jak William Morris (Lord -Nuffield), tak Herbert Austin (Lord Austin), tehdy šéfové dvou největších britských automobilek. Morris vyhrál, zaplatil za Wolseley tehdy neuvěřitelných 730 tisíc liber, čímž porazil nejen Austina, ale také General Motors (ti koupili menší Vauxhall). Wolseley v roce 1927 vyrobil stotisící automobil, ale pak se charakter značky začal měnit. Morris využil zkušeností Wolseley pro vylepšení vlastních vozů, měl zájem o šestiválce a rozvod OHC, jež se staly základem sportovních verzí MG (Morris Garages).

Klasický sedan Wolseley 4/44, poháněný čtyřválcem 1250 cm3 o výkonu 46 k, vznikl ve 29 845 exemplářích (1952 – 1956)V roce 1930 vyjel sportovní sedan Hornet, malý šestiválec OHC 1271 cm3 (ø 57 x 83 mm), dodávaný jako Hornet Special karosářům (mj. roadstery Swallow, předchůdce SS Jaguar), a následně se Wolseley staly v rámci koncernu Morris/Nuffield luxusní značkou, od roku 1933 charakterizovanou svítícím oválným znakem s písmeny Wolseley na klasické mřížce chladiče. Wolseley byla už v roce 1939 důsledně integrována do Nuffield Organisation. V roce 1949 přešla výroba do Cowley (Oxford), poslední Wolseley z Birminghamu vyjel jako Nuffield Taxi. V Adderley Parku se vyráběly užitkové vozy Morris Commercial, Wolseley se už dříve přesunul do Ward End. Inženýři Wolseley byli autory čtyřválce OHC pro lidový Morris Minor a pokračovala produkce leteckých hvězdicových motorů AR9 (185 k) a AR7 (145 k). Tisíce automobilů Wolseley od typu 14 z roku 1935 nalezlo cestu k policejním sborům, kde patřily k nejoblíbenějším. V roce 1952 vytvořily sdružené značky Morrisu a Austinu koncern British Motor Corporation (BMC) a nastala rozsáhlá racionalizace, kdy se stejné vozy nabízely pod různými značkami.

Experimentální jednostopý Wolseley Gyrocar pro ruského hraběte Petra Šilovského, prezidenta Gyroskopické společnosti v Petrohradě (1912)Wolseley, podobně jako Riley, tak ztratila individualitu. Jednou z posledních konstrukcí byl zaoblený sedan Wolseley 1500, dodávaný rovněž jako Riley, odvozený z Morrisu Minor. Wolseley a Riley se v koncernu BMC sblížily, první měla luxusní a druhá více sportovní charakter, jejich výrobky však vycházely z typů Austin/Morris. Verze legendárního Mini se jmenovala opět Wolseley Hornet, větší byla Wolseley 1100/1300 a největší typy 18/85 (čtyřválec), respektive Six (příčný šestiválec 2200 z let 1972 až 1975; zaznamenal 25 214 kusů). Měly Issigo-nissovu koncepci s předním pohonem (BMC Mini, 1100 a 1800), zatímco klasické sedany 15/60, 16/60, 6/110 a další pocházely z velkých Austinů s pohonem zadních kol. Posledním Wolseley byl podivný typ 18/22 s předním pohonem, který později získal označení Princess a posléze Austin Ambassador.

Wolseley 1300 Mk II, poslední provedení řady ADO 16 (Austin Drawing Office), celkem 44 867 vozů typu 1100/1300 v letech 1965 – 1973Tak v roce 1975 skončila proslulá značka, jež si ovšem i u posledních typů s předním pohonem zachovala tradiční svítící znak na impozantně stylizované přídi. V roce 1964 založený Wolseley Register ochraňuje historii značky a sdružuje majitele těchto automobilů. Není bez zajímavosti, že původní Wolseley Sheep Shearing Machine Co., Ltd., z Birminghamu, od níž se kdysi oddělila výroba automobilů, existuje dodnes. Jako Wolseley Engineering v Birminghamu vyráběla mj. stacionární motory, sekačky trávy Wolseley-Webb, elektrické hrazení pastvin (Warning – This Wire Fence is Electrified by Wolseley) a další zboží, v osmdesátých letech přešla od produkce k obchodu, byla největším distributorem fotografických potřeb, nyní dodává především stavební materiály a je největším světovým dodavatelem instalatérského a topenářského zboží. Wolseley Plc se sídlem v britském Jersey zaměstnává dvacet tisíc lidí a dvě třetiny obratu realizuje v Severní Americe. Nic nevyrábí, je už jen obchodní organizací.

První čtyřkolový Wolseley vyjel v roce 1899, poháněn ležatým jednoválcem 1,3 l (ø 114,3 x 127 mm) s třístupňovou převodovkou (vznikl jediný, ale dochoval se)Milníky značky Wolseley

1896 první experimentální tříkolka Wolseley

1899 první čtyřkolový automobil Wolseley

1901 novým majitelem Vickers, Sons & Maxim, Ltd.

1901 nová továrna Wolseley v Adderley Parku (Birmingham)

1906 rozchod s Herbertem Austinem (založil Austin)

1910 odchod Johna Siddeleye (založil Armstrong-Siddeley)

1914 válečná výroba letadel SE 5, křídel a leteckých motorů

Wolseley se montovaly jako KD (knocked down) v zahraničí, na snímku zásilka pro irskou výrobu u Booth Brothers v Dublinu (1939)1914 společnost přejmenována na Wolseley Motors Ltd.

1919 prodej licence na automobily do Japonska (Ishikawajima)

1927 převzetí automobilové divize Morrisem (Nuffield)

1933 uvedení osvětleného znaku Wolseley na přídi vozu

1934 výroba leteckých hvězdicových motorů ve Ward End 

1949 přestěhování výroby vozů z Birminghamu do Oxfordu

1949 v původní továrně Ward End výroba traktorů Nuffield

1964 založen Wolseley Register ve Stockton-on-Tees

1975 ukončení výroby posledního Wolseley 18/22

Převzato z časopisu

Fotogalerie

Vstup do diskuze (0)   Tisk Facebook Twitter

Související články:

Commer Cars (Rootes Group) – Britská klasika

Foden Trucks – Britská klasika

Seddon Diesel Vehicles – Britská klasika

Wolseley Motors (1901–1975) – Zapadlá hvězda



Emil Frey Select

Toyota Proace Max Active 3,5t L2H2 2,2 D 140k

15 000 km, r. 2025

749.900,- Kč

Peugeot 308 1.5BlueHDi,CZ,1Maj,ALLURE,AT8

21 028 km, r. 2024

579.900,- Kč

Toyota RAV4 2.5Hybrid,CZ,Selection,4x4

26 711 km, r. 2022

899.900,- Kč

Newsletter

Přejete si odebírat newsletter?



Test

Honda Civic e:HEV – Hybrid, co chytne za srdce

Lukáš Dittrich 15.06.2023 06:09

Honda Civic e:HEV Advance

Čerstvý držitel titulu Auto roku v ČR porotce zaujal především zajímavou technikou a naladěním... >>

Více



Technika

Porsche T-Hybrid (9A3B6) – Turbohybrid

Petr Hanke 16.07.2024 13:32

Uspořádání hybridní hnací soustavy Porsche 911 Carrera GTS. Akumulátor o hmotnosti 27 kg je umístěn vpředu

Porsche elektrifikovalo šestiválcový boxer pro model 911. Zatímco z pohledu marketingu byla... >>

Více



Další články

  • Plug-in Hybridy Volkswagen – Nově i 4x4

    Nově i 4x4. Plug-in hybridní techniku Volkswagen používá již více než 10 let.... >>

  • Automuseum Dr. Carl Benz – Menší část hvězdy

    Menší část hvězdy. V Ladenburgu nedaleko Mannheimu lze nahlédnout do pestrého... >>

  • Farizon – Elektrické ambice

    Značka Farizon je součástí čínského koncernu Geely a je jejím největším... >>

  • Mobilní plnička Devinn – Vývoj pokračuje

    Koncem roku 2023 představila společnost Tatra Trucks a.s. ve světové premiéře... >>

  • 50 let BMW řady 3 – Kontinuita na sedmou

    Kontinuita na sedmou. Před 50 lety BMW představilo první generaci řady 3, která... >>

  • Lucien Rosengart – Kdo zachrání zachránce?

    Kdo zachrání zachránce? Karl-Heinz Bonk vybudoval a snad ještě provozuje... >>

  • Emanuele Pirro – Pestrá kariéra

    Emanuele Pirro je sympatický usměvavý Ital, který největší úspěchy sbíral... >>

  • Walter Regent (1. díl) – Aristokrat z Jinonic

    Aristokrat z Jinonic. V letech 1932 až 1936 představovaly vrchol nabídky značky... >>




Menu

  • Novinky |
  • Testy |
    • Představujeme
    • Svezli jsme se
    • Náš test
  • Články |
    • Historie
    • Technika
    • Pro řidiče
    • Motorsport
    • Magazín
    • Fotogalerie
    • Listárna
  • Speciály |
  • Tiskové zprávy |
  • Časopisy |
    • Automobil Revue
    • Trucker
    • Doprava a silnice
  • Bazar |
  • Newsletter |
  • Novinky |
  • Testy |
  • Historie |
  • Pro řidiče |
  • Speciály |
  • VOLVO |

Newsletter
Předplatné
O nás

Vyhledávání


Automobil Revue

Novinky | Testy | Články | Speciály | Tiskové zprávy | Časopisy | Bazar | Newsletter |

Všechna práva vyhrazena © | 2011 - 2025 Redakce Automotorevue | Mapa stránek | Redakce stránek | Napište nám | Předplatné | RSS | GDPR | CMP | Autoři
design by skop | system by SABRE |