Test: Mini Cooper AT – i Mini umí být rozumné!

O rozum v případě Mini v první řadě určitě nejde, ale jde je sestavit i docela racionálně…

A to tak, aby rozumně vypadalo, rozumně jezdilo, mělo rozumnou výbavu a rozumně stálo. Vyzkoušeli jsme Mini Cooper se zážehovým, dmychadlem TwinPower Turbo přeplňovaným tříválcem BMW 1,5 l o výkonu 100 kW (136 k), samočinnou převodovkou a střízlivě sestavenou výbavou. Připomeňme, že poprvé v novodobé historii se vůz Mini objevil v roce 2001 (R50) a že druhá generace z roku 2006 (R56) se dočkala nástupce na počátku loňského roku. Aktuální hatchback Mini (F56) má po technické stránce k vozům mateřské BMW Group blíže než kdykoli před tím. Stal se vůbec prvním modelem, jenž stanul na nové koncernové platformě UKL1, pro bavorskou značku jako novinka s motory umístěnými vpředu napříč.

Krátce po premiéře výchozího třídveřového Mini se objevilo první pětidveřové Mini jako důsledek průběžného rozšiřování palety typů; oslovit má zejména prostornějším a snáze přístupným interiérem. Základní koncepce samonosné karoserie s nápravou McPherson vpředu a víceprvkovými závěsy vzadu zůstala proti F56 zachována, ovšem rozvor náprav byl prodloužen o 72 na 2567 milimetrů, z čehož těží prostor pro cestující na zadních sedadlech. Ti mají ještě k tomu o 15 mm více místa pro hlavy a šířka interiéru v úrovni loktů tam narostla o 61 milimetrů. Jde sice už o zcela jinou pohádku, než jakou představoval svým způsobem přelomový první Mini v roce 1959, nicméně s ohledem na racionalitu jeho tvůrce by se jistě Siru Alecu Issigonisovi líbil!

Značka Mini v rámci koncernu BMW Group v průběhu dekády expandovala do několika samostatných řad, ovšem prim stále hraje výchozí Mini. To jsme vám představili již v řadě variant, včetně reportáže z ostrých jízd s nejvýkonnějším provedením Mini John Cooper Works na brněnském Masarykově okruhu z letošního jara. Na stránkách našeho magazínu Automobil Revue se navíc již brzy můžete těšit na testy nejlevnějšího zážehového Mini One First i nejvýkonnějšího vznětového Mini Cooper SD.

Na snímcích vám tedy nyní představujeme pětidveřový Mini Cooper. S délkou se vejde pod hranici 4 m, palivová nádrž pojme slušných 40 l a zavazadlový prostor uloží 278 l nákladu v základním uspořádání. Ačkoli se pod přední kapotou skrývá „jen“ tříválec, na jehož expanzi mimochodem oprávněně žehrají nejen fanoušci Mini, ale i BMW (nicméně otázka CO2 zůstává bohužel prvořadá…), jeho 100 kW (136 k) už při 4400 min-1 a 220 N.m dosahovaných již od 1250 min-1 (!) vozu s pohotovostní hmotností střízlivých 1250 kg uděluje znamenité dynamické parametry, charakterizované nejvyšší rychlostí 207 km/h a zrychlením z 0 na 100 km/h za 9,6 s.

Kombinovaná spotřeba má v tomto případě činit 4,8 až 4,9 l/100 km (my jsme se k ní nepřiblížili, ale to bude spíše dílem zvrácené metodiky EU, než nepřesností měření…). Na motor navazuje u testovaného vozu skvěle sladěná samočinná převodovka, reagující v duchu vyhlášených „osmikvaltů“ ZF u BMW bleskově a racionálně. Na semaforech tento Mini pohodlně ukáže záda i daleko silnějším strojům, přičemž i příležitostné cesty po dálnici zůstávají příjemným zážitkem. Ráfky neobouvají nízkoprofilové nesmysly, ale obyčejné Micheliny Energy Saver normálního rozměru 195/55 R16, jež zajišťují optimální komfort tlumení na běžných českých silnicích, ale nic nesnižují na agilitě vozu a jeho charakteristice „motokáry“.

Ani v pracovišti řidiče nic potřebného nechybí, jsou zde dvouzónová klimatizace, elektrické ovládání všech oken, centrální zamykání i palubní počítač v barevném displeji v tachometru, a čert vem absenci multimediální soustavy s navigací, kterou má beztak každý v telefonu. Sedadla jsou pohodlná a anatomicky vhodně tvarovaná se stavitelnou délkou sedáků vpředu, i s tímto provedením Mini lze zkrátka jezdit svižně. Nechybí ani paleta praktických detailů, jichž si dosud jen málokdo v naší branži všimnul, včetně jednoduše, ale účelně stavitelné dvouúrovňové regulace sklonu opěráků zadních sedadel, díky níž lze efektivně regulovat prostor pro cestující vzadu a jejich zavazadla.

Fotogalerie