Hägglunds Vehicle – Projede všude...

Projede všude, umí i plavat, pochází ze Švédska, ale je doma na celém světě. Samozřejmě také v České republice...

Pásové terénní vozidlo kloubové koncepce, složené z dvojice hydraulicky natáčených podvozků, přičemž zadní byl poháněn hřídelem od motoru z předního, vzniklo už v padesátých letech u švédského koncernu Volvo, resp. jeho dceřiné společnosti AB Bolinder-Munktell (BM Volvo). První pásák Band Vagn, tedy typ Bv 206, se zrodil z potřeby spolehlivé dopravy v severních oblastech Švédska, po většinu roku pokrytých sněhem. Široké pryžové pásy zaručovaly nízký měrný tlak na povrch, po němž se vozidlo pohybovalo (dvakrát nižší než lidská noha v botě), takže se změnšilo riziko uváznutí v měkčím terénu. Bolinder-Munktell, tradiční výrobce traktorů, jenž se stal v roce 1950 součástí Volva, pracoval na konceptu od padesátých let, prototyp představil v roce 1958 a po náročných provozních zkouškách zahájil sériovou produkci v Arvice v roce 1964. Vyrobilo se téměř pět tisíc kusů první generace Bv 202, poháněných běžnými zážehovými čtyřválci z tehdejších osobních vozů Volvo.

První typy s kapotovou nástavbou a skříňovou karoserií vpředu i vzadu pojaly osm až deset vojáků, klientem byla především švédská armáda, ale záhy se uplatnily i v civilním sektoru. Byly plně obojživelné, na vodě dosahovaly rychlosti 7 km/h poháněny otáčením pásů, na silnici však uháněly až rychlostí 39 km/h! První typ Bv 202 dostal zážehový čtyřválec Volvo B18 o objemu 1780 cm³ (ø 84,1 x 80 mm) a výkonu 63 kW (85 k)/5000 min^‑1, který poháněl všechny čtyři pásy prostřednictvím čtyřstupňové převodovky Volvo M42, dvoustupňové redukce (1,37/3,24) a kloubového hřídele mezi oběma podvozky. Pásový vůz měl celkové rozměry 6175 x 1760 x 2030 mm, světlou výšku 300 mm a užitečnou/celkovou hmotnost 900/3800 kg. V souladu s vývojem osobních automobilů Volvo měla vylepšená verze Mk II větší motor B20 o objemu 1985 cm³ (ø 88,9 x 80 mm) s vyšším výkonem 71 kW (97 k)/5300 min^‑1.

Dva nebo tři Bv 202, přezdívané Sněhurka, sloužily od šedesátých let i v českých horách. Další vývoj pokračoval u tradiční strojírenské firmy AB Hägglunds & Söner z Örnsköldsviku, tehdy součásti koncernu ASEA, založené Johanem Hägglundem (1866 – 1956) už v dávném roce 1899, která vyráběla vagony, tanky a další zejména vojenskou techniku. Převzala projekt Band Vagn od Volva a od roku 1974 pracovala na vylepšeném nástupci shodné koncepce Bv 206, který přežil až do dnešních dnů. Není bez zajímavosti, že se společnost Hägglunds pustila také do stavby neobvyklých vojenských motocyklů s plynulou převodovkou systému Variomatic (výroba 1973 – 1978, viz Automobil č. 11/’72), poháněných dvoudobými jednoválci Sachs 293 nebo 335 cm³, přičemž na vývoji druhého typu XM74 se podílel Bill Nilsson, dvojnásobný mistr světa třídy 500 cm³ v motokrosu (1957 AJS, 1960 Husqvarna). Pásový Bv 206 se však stal nejznámějším produktem firmy. Zkušební série Hägglunds Bv 206 dostala švédská armáda v letech 1976 – 1978, v roce 1980 se rozběhla sériová produkce, vozidla se vyvážela do celého světa včetně Argentiny, Brazílie a USA, samozřejmě je najdete i u nás; švédské ozbrojené síly odebraly 4500 kusů (Bv 206 a silnější BvS 10 = Bv 410).

Zkoušely se různé motory, zážehový Ford 2.8 V6 nebo originální Steyr M1 Turbodiesel s pevnou hlavou válců, většina vozidel však vyjela s osvědčenými šestiválcovými turbodiesely Mercedes-Benz nebo Cummins. Hägglunds Bv 206 už dávno není jen vojenským dopravním prostředkem, ale víceúčelovým vozidlem pro širokou paletu nejrůznějšího využití, dodává se s vyměnitelnými nástavbami a systémem Load-Changer pro rychlou výměnu nástavbových modulů na zadním podvozku. Některé druhy nástaveb pro Bv 206 představujeme na originálních továrních snímcích od Hägglunds Vehicle AB z Örnsköldsviku. A technické údaje? Klasický Bv 206 pohání vznětový motor Mercedes-Benz OM 603 o objemu 2996 cm³ a výkonu 100 kW (136 k)/ 4600 min^‑1 se samočinnou převodovkou W4A 040 (čtyřstupňovou, rovněž od Daimlera), doplněnou redukční skříní Hägglunds (1,28/2,11). Hydrostatické řízení obou dílů dovoluje průměr otáčení 16 metrů při délce vo-zidla 6810 mm, výška činí 2300 mm a šířka 2000 mm; světlá výška je 350 mm a šířka pryžových pásů 620 mm.

V tomto provedení uvádí výrobce největší rychlost 52 km/h na suchu a 4 km/h na vodě, stoupavost 100 % (tedy 45°) na pevném podkladu, respektive 30 % (17°) na sněhu. Celková hmotnost vozidla činí 6740 kg, do předního dílu lze naložit 370 kg, do zadního 1800 kg. Už v roce 1994 se představila civilní verze TL4 s trambusovou budkou z nákladního vozu Volvo lehké řady s celkovými rozměry 7650 x 2200 x 2570 mm, poháněná šestiválcem Cummins 5.9/107 kW (145 k) se samočinnou čtyřstupňovou převodovkou Allison a redukcí Hägglunds (0,77/1,28), která při zvýšené celkové hmotnosti 9000 kg uveze až 3400 kg (800 + 2600 kg). Největší rychlost je tentokrát 45 km/h. Původní výrobce Bolinder-Munktell také patří k nejstarším strojírenským firmám Švédska, v roce 1932 vznikl fúzí Munktells z Eskilstuny (zal. 1832) a Bolinders ze Stockholmu (zal. 1844), po spolupráci s Volvem se stal v roce 1950 součástí koncernu a před vývojem Bv 202 se soustředil především na zemědělské a stavební stroje, ostatně dnes stále tvoří základ divize Volvo Construction Equipment (od 1985).

Obě společnosti mají bohaté tradice a patří k průkopníkům. Bolinders Mekaniska Verkstad vyrobila první švédskou parní lokomotivu (1853), první švédský stavební stroj (parní válec v roce 1906) a první švédský zemědělský traktor (1913); Munktells Mekaniska Verkstad vyrobila první švédský spalovací motor (1893). Závod Arvika, kde vznikaly Bv 202, byl připojen po fúzi s firmou Arvika – Thermaenius AB (AVA), výrobcem zemědělských kombajnů.

Příznakem dnešní doby je, že společnosti, které fungovaly sto let, vyráběly vynikající výrobky a žádné krize včetně světových válek je nezlomily, od osmdesátých let minulého století houfně bankrotují a povětšinou se stávají obětí nejrůznějších investorů, kteří nic nevyrábějí, ale jen spekulují. Tak se rozpadl v roce 1988 také Hägglunds, výroba pásových vozidel se oddělila, stejně jako vynikajících hydraulických motorů (Hägglunds Drive, nyní Bosch Rexroth), jeřábů MacGregor Cranes (Cargotec), kolejových vozidel (ABB Traction) a dalších. Hägglunds pokračuje v britském vlastnictví, v říjnu 1997 se stal majetkem Alvis Plc (ano, někdejší výrobce osobních automobilů a pístových leteckých motorů), s nímž přes další peripetie jako Alvis Vickers v roce 2004 přešel do BAE Systems Plc, nástupce sdružení většiny britských leteckých výrobců British Aerospace (BAe), kde produkce různých pásových vozidel nadále pokračuje.

Převzato z časopisu

Fotogalerie