Dodge Charger (2010 – 2014) – Klasika

Dodge slaví 100 let, sedany s pohonem zadních kol zastupuje Charger...

Charger je americká legenda, automobily s tímto označením se vyráběly od roku 1966 jako kupé namířené proti veleúspěšnému Fordu Mustang. První vlaštovkou se stala otevřená studie Dodge Charger (se slavným osmiválcem Hemi 426 V8), pak Chrysler dodával kity Hemi-Charger v letech 1964 – 1966 pro sedany Coronet, než na jejich základě vytvořil první sériový muscle car Charger v modelovém roce 1966. Předcházela mu stylisticky spřízněná studie kupé fastback Charger II na Chicagském autosalonu 1965. Následovala řada dalších typů, šlo vesměs o dvoudveřové verze Coronetu, později vedle V8 i s jinými motory včetně řadových šestiválců. Model 1968 s motorem Hemi 426 (7,0 litru) o výkonu 313 kW (425 k) zrychloval na sto do pěti sekund, ale jeho upravený druh (7,2 litru) slavnou honičku s Mustangem Steve McQueena ve filmu Bullitův případ stejně prohrál. Úspěchy ovšem Charger sbíral v závodech NASCAR stock cars...

V roce 1978 výroba klasika (B-Body) skončila, jméno se krátce objevilo v osmdesátých letech na sportovní verzi Dodge Omni s předním pohonem (základ Chrysler-Simca Horizon!), jenže skutečný comeback přišel až v modelovém roce 2006 s novým sportovním čtyřdveřovým sedanem v rámci tehdejší aliance DaimlerChrysler (premiéra NAIAS 2005 v Detroitu). U Chryslera využili podlahovou plošinu třídy E (W210/W211) s dalšími díly Mercedes-Benz (W220), označenou LX (resp. LD pro faceliftovaného Chargera 2011), která přinesla nezávislé zavěšení všech kol, přesné hřebenové řízení a účinnou brzdovou soustavu. Motory, Hemi V8 a základní šestiválec 3.5, už byly výhradně vidlicové, uložené podélně vpředu a poháněly samozřejmě zadní kola. Dodge Charger se tak stal spřízněnou sportovní verzí klasického sedanu Chrysler 300C. Oba vozy se po faceliftu v roce 2011 vyrábějí dodnes, součástí změny byl přechod na modernější šestiválec 3.6 Pentastar a zvětšení objemu špičkové verze SRT8 (Hemi) ze 6,1 na 6,4 litru, kromě nárůstu výkonu u klasické Hemi 5.7 V8! Samočinná převodovka AutoStick nabízí možnost přímého sekvenčního řazení pohybem páky do stran, SRT8 má navíc řadicí páčky pod volantem, od modelového roku 2012 může být pětistupňová převodovka W5A580 z Mercedesu (výroba u Chrysleru v Indianě) nahrazena osmistupňovou 845RE (nyní standard pro výbavy SXT včetně alternativy s pohonem všech kol AWD).

U Chrysleru zkoumali reakci představením sportovní studie Charger R/T na Detroitském autosalonu 1999 a v roce 2004 se rozhodli uvést Charger opět na trh. Byl to záslužný počin návratu klasiky, tedy pohonu zadních kol, když svého času ani Cadillac ani Lincoln už neměly osobní automobily tohoto typu v nabídce. Chrysler 300C a Dodge Charger jsou stálicemi americké automobilové scény, třístovka je poněkud konzervativnější (mj. faceliftovaná 300C dala základ kontroverznímu typu Lancia Thema v rámci nové aliance s Fiat Group). Šéfdesigner Trevor Creed se svým týmem vtiskl Chargeru výrazně sportovnější charakter ve stylu někdejších muscle cars, zejména dynamickou stoupající linkou zvýšené zádě se zvýrazněnými blatníky a úzkým zakončením druhého bočního okna, značně splývajícím zadním oknem a mohutnou přídí s jednoduchou čtyřprvkovou maskou přídě, lemovanou dvojicemi kruhových světlometů nad mohutným nárazníkem. Čtyři široké dveře umožňují snadný vstup do neobyčejně prostorného interiéru, objemný zavazadlový prostor je přístupný klasickým víkem. Opticky působí vůz široce posazeným dojmem, při délce těsně nad pět metrů to ovšem není žádný drobeček.

V Evropě se vzrůstající tendencí překážek jízdy by se asi v centrech měst uplatnil jen těžko, ve své vlasti se širokými komunikacemi je to ovšem skvělá volba. Na americké poměry (nejezdí se agresivně, ale klidně, často na delší vzdálenosti po širokých cestách, většinou s nerovným povrchem) jsou jízdní vlastnosti velmi dobré, bez nadměrného naklánění vozu v zatáčkách, či předklánění nebo zaklánění při zrychlování a zpomalování. Odpružení je přiměřeně tuhé, avšak dostatečně komfortní. V modelovém roce 2014 se Charger vyrábí se dvěma typy motorů 3.6 Pentastar V8 a 5.7 Hemi V8, druhý ještě s tyčkovým rozvodem OHV, ale s deaktivací válců Fuel Saver Technology (4/8), zatímco SRT8 je nyní v oddělené nabídce pod nově vytvořenou značkou SRT (Street and Racing Technology, zjevně podle vzoru AMG Mercedes-Benz). Šestiválec je úspornější, ale výkonem 218 kW (296 k) naprosto postačí, se sportovním výfukem dává 224 kW (305 k) v paketech Rallye, AWD Sport, Redline nebo Blacktop, jež se liší výbavou, zaměřenou na ještě sportovněji založené řidiče.

Lze jezdit bez problémů za deset litrů na stovku kilometrů (pohon zadních kol; AWD je na přání pro oba motory, ale nikoli pro všechny výbavy). Při ostřejším stylu není problémem jezdit za šestnáct litrů, tedy se stejnou spotřebou jako u osmiválce s vypínáním válců. Motory V6 a V8 (druhý v Chrysleru 300C) jsme vyzkoušeli v městském, meziměstském i dálničním provozu jak v Michiganu, tak v Kalifornii. Pohodlné cestování na dlouhé vzdálenosti, snadné ovládání a intimní prostředí v interiéru s úzkými pásy oken patří k přednostem obou typů. Ceny Chargeru se v době testu pohybovaly od 26 320 dolarů (základní výbava SE) až po téměř dvojnásobek (za SRT8). Chargery se vyrábějí v kanadské továrně Chrysler Group v Bramptonu (Ontario). V modelovém roce 2015 dojde k výraznému redesignu přídě a také osmiválce (modely R/T) dostanou osmistupňovou převodovku. 

Technické údaje

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový vidlicový, uložený vpředu podélně; hliníkové hlavy a blok válců (pro V8 litinový blok); elektronické vstřikování paliva; a) 3.6 Pentastar V6/60°; DOHC 4V VVT; 3604 cm³ (ø 96 x 83 mm); 10,2:1; 218 kW (296 k)/6350 min^‑1 a 353 N.m/4800 min^‑1; max. 6400 min^‑1; b) 5.7 Hemi V8/90° s vypínáním válců (4/8); OHV 2V; 10,5:1; 276 kW (375 k)/5250 min^‑1 a 536 N.m/4200 min^‑1; max. 5800 min^‑1. Náplň chladicí kapaliny a/b 13,3/13,9 l; náplň oleje 5,7/6,6 l.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná převodovka s možností přímého řazení AutoStick, pětistupňová W5A580 (3,59 – 2,19 – 1,41 – 1,00 – 0,83 – Z 3,16); pro 3.6 Pentastar SXT na přání osmistupňová 845RE (4,71 – 3,14 – 2,10 – 1,67 – 1,29 – 1,00 – 0,84 – 0,67 – Z 3,30). Stálý převod 2,65 nebo 3,07; pohon zadních kol; na přání AWD s aktivním připojením předního pohonu a mezinápravovým planetovým diferenciálem. 

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena SLA, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a plynovými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 320/320 mm, vpředu s vnitřním chlazením, nebo ø 345/320 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESC/TCS; hřebenové řízení s kapalinovým posilovačem, převod 14,4 nebo 16,5:1; pneumatiky 215/65 R 17, 235/55 R 18, 235/55 R 19 nebo 245/45 R 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3502 mm, rozchod kol 1611/1620 mm; d/š/v 5077/1905/1482 mm; objem zavazadlového prostoru 467 l; objem palivové nádrže 72 l; pohotovostní hmotnost 1796 až 2018 kg podle typu a výbavy.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – (údaje výrobce, 5A; a/b) největší rychlost 210/240 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,8/6,2 s; spotřeba paliva EPA město 13,0/14,7 l/100 km, dálnice 8,7/9,4 l/100 km.

Dodge Charger 1971

V modelovém roce 1971 prošel Charger výraznou stylistickou přeměnou, aby se ještě více odlišil od konvenčních sedanů Dodge Coronet. Kupodivu byl nabízen také v Evropě; naše snímky jsou z prospektu Chrysler International S.A., kde řada Charger zahrnovala dvoudveřové modely R/T, Super Bee, SE, 500, standardní Hardtop a standardní Coupe. Nabídku pohonných jednotek Charger/Coronet tvořilo osm typů od řadového šestiválce 3687 cm³ po osmiválec 7206 cm³
s výkony 107 až 313 kW (145 až 425 k).

Převzato z časopisu

Fotogalerie