image/svg+xml

Automobil Revue

Představujeme

Dodge Charger (1970) – Trochu jiná zelená

Martin Svítil 16.04.2022 03:34

Charger byl jednou z odpovědí koncernu Chrysler na impozantní nástup Mustangu od konkurenční Ford Motor Company

Pod pojmem „zelený automobil“ si většina lidí vybaví buď vojenský speciál, nebo nějaký moderní ekologicky se tvářící vůz. Toto je ale jiný případ. A přitom i tento Dodge Charger
z roku 1970 je zelený. Opravdu hodně zelený, v odstínu zvaném „Sublime Green“.

První generace Chargeru se na trhu objevila roku 1966 a technicky vycházela z typu Dodge Coronet – šlo o tzv. B-body platformu koncernu Chrysler. Z hlediska designu byla nejvýraznějším prvkem výhradně dvoudveřového kupé pozvolna splývající záď (fastback), která se krátce předtím objevila jako novinka u konkurenčního Rambleru Marlin koncernu AMC. Nutno ovšem dodat, že ztvárnění v případě Dodge bylo o poznání čistší a elegantnější. Pod kapotou byly výhradně motory V8.

Palubní deska je zcela původní. Hlavní ukazatele slouží hodinám a rychloměru

Druhá generace přišla už po dvou letech. Charger modelového roku 1968 byl výrazně odlišný od předchůdce a poněkud narostl do délky. Tehdejší ředitel značky ­Dodge Robert B. McCurry mluvil o „full-sized sports car“ a zdůrazňoval jeho „jet-age aerodynamic styling“. Také už nešlo o fastback, i když široké zadní sloupky jistou návaznost evokovaly. Zadní okno ale jejich linii nekopírovalo, nýbrž bylo mnohem strmější. To se mimochodem při pozdějších měřeních ukázalo jako aerodynamicky nepříliš šťastné. Výraznými novými prvky byly dvojité prolisy na dveřích a také víčko nádrže umístěné shora na blatníku, inspirované závodními vozy. Zachované naopak zůstaly kryty předních světlometů. Z hlediska tržní pozice Charger doplňoval menší Plymouth Barracuda v konkurenčním boji proti veleúspěšnému (a také o kus menšímu) Mustangu. Ve druhé generaci bylo poprvé možné objednat Charger se šestiválcem, ale drtivá většina kupců zůstala u osmiválců, jichž se v nabídce objevilo hned několik. Modelový rok 1970, v němž byl vyroben i vůz na fotografiích, se od předchozích odlišoval spíše drobnostmi: na přídi se již neobjevila typická „špice“, zato nárazník rámoval celou masku včetně zakrytých světlometů. Zezadu si povšimneme zcela jiných skupinových svítilen v podobě pásu místo známějších čtyř kulatých segmentů ročníku 1968. V interiéru došlo k přesunutí spínací skříňky z palubní desky na sloupek volantu a modely s manuální převodovkou dostaly známou „pistolovou“ rukojeť. Mezi příplatkové položky patřila například klimatizace, tempomat, rádio a nově pro rok 1970 také otevírací střešní díl. Přední sedadla mohla mít buď podobu lavice, nebo dvou samostatných sedadel, ovšem výraznější boční vedení se nedalo očekávat ani v jednom případě.

Rozměry vozu jsou impozantní a bestiální dojem dále podtrhují široké pneumatiky

Ani druhá generace Chargeru nepobyla v nabídce dlouho, pouhé tři roky, roku 1971 už dorazila generace třetí. Nicméně právě vozy druhé generace se nejvíce zasloužily o slávu řady Charger, a to především svými filmovými rolemi. Tou jednoznačně nejznámější je černý vůz „záporáků“ ve filmu Bullittův případ. Nemalou popularitu si ovšem získal i oranžový Charger ročníku 1969 pojmenovaný General Lee a vyzdobený vlajkou Konfederace na střeše ze seriálu Dukes of Hazard.

Majitelem čerstvě renovovaného Chargeru z posledního roku výroby druhé generace (tedy 1970) je známý jihomoravský restaurátor a milovník „amerik“ Darek Haumer. Darek má rád fullsize auta, hlavně Cadillacy a pick-upy, ale nyní chtěl přidat do sbírky ještě nějaký muscle car. Ovšem i tak měl zálusk na něco většího než třeba Mustang, Camaro nebo Challenger. Takže volba padla na Charger, jenž s délkou skoro 5,3 metru splňoval velikostní kritéria.

Jednou z nejvýraznějších novinek modelového roku 1970 se staly zadní skupinové svítilny: do té doby tam byly dva páry svítilen kruhových

Není to ovšem Darkův první Charger. Před časem koupil v Kalifornii jiný kus v hnědé barvě s osmiválcem 383 (číslovka udává objem v kubických palcích, takže 383 odpovídá zhruba 6,3 litru) a také jej ve své dílně kompletně renovoval, už tehdy s úmyslem nechat si Charger ve vlastní sbírce. Pak se však našel zájemce, který vůz na Darkovi prý doslova „vybrečel“ – míněno ovšem v dobrém. A tak se jihomoravský restaurátor rozhodl poohlédnout po jiném kousku, pokud možno s větším motorem.

Volba padla na agregát 440 V8 Magnum, tedy jednotku s objemem 7,2 litru, jedním čtyřkomorovým karburátorem Holley a výkonem 380 koní (SAE). V Chargeru byl k mání i ještě výkonnější motor 426 Hemi, tedy „sedmilitr“ s polokulovitými spalovacími prostory a výkonem 425 k. Těch ale bylo vyrobeno podstatně méně, mimo jiné proto, že byly ve své době o poznání dražší: základní Charger stál v roce 1970 bez příplatků 3711 dolarů a příplatek za Hemi činil 648,25 USD. Navíc Hemi si mezi milovníky Amerik postupně získal doslova kultovní status. Výsledkem jsou dnes zhruba dvojnásobné ceny Chargerů s motory 426 Hemi oproti běžnějším 440 Magnum. Kromě toho Hemi podle informací ze zámoří vyžaduje složitější údržbu.

Charger ve sportu

Chargery druhé generace se neproslavily jen filmovými rolemi, fanoušky si získaly také svou účastí v závodech NASCAR. Jako homologační speciál byl nejprve na podzim 1968 postaven Charger 500, s přídí z typu Coronet se čtyřmi kruhovými světlomety bez krytu a s aerodynamicky optimalizovaným zadním oknem. To ale nestačilo a v závodech se lépe dařilo Fordům a Mercury. Dodge reagoval v dubnu 1969 radikálním modelem Charger Daytona s aerodynamickou přídí a obrovským zadním křídlem. Přítlak se výrazně zlepšil, ale ani to nestačilo na zisk titulu v roce 1969 (obhájil ho David Pearson).
Následující rok se Buddy Baker na Chargeru Daytona stal prvním jezdcem NASCAR, který absolvoval jedno kolo průměrnou rychlostí přes 200 mil za hodinu. Stalo se tak na okruhu Talladega, což byla tehdy nejdelší a nejvíc klopená trať šampionátu. Rekordní kolo mělo hodnotu 200,448 mph (322,6 km/h). Ještě během sezony 1970 ale Charger Daytona předal pomyslnou štafetu továrního vozu koncernu Chrysler svému okřídlenému sourozenci, Plymouthu Superbird. To ale nebyl úplný konec: v září 1971 vzal Bobby Isaac, další jezdec NASCARu, svou Daytonu do Utahu na solné pláně Bonneville a dosáhl s ní 28 rychlostních rekordů, například letmé míle zajeté v obou směrech s hodnotou 216,946 mph (349,1 km/h).

Charger ve sportu

Pokud jde o výkony, Dodge Charger 440 Magnum se samočinnou převodovkou zvládne zrychlení 0–100 km/h za 6,4 s, oblíbenou americkou disciplínu sprint na čtvrt míle za 14,4 s a na dvoustovku se dostane za působivých 31,6 s. Pro srovnání: soudobý Jaguar E-Type se šestiválcem 4,2 litru a „automatem“ pro americký trh potřeboval pro akceleraci 0–200 km/h o rovných 10 sekund víc. A pak tady máme samozřejmě zvuk osmiválce, a ten je přesně takový, jaký byste čekali: dole temné bublání, s rostoucími otáčkami postupně vyšší a ostřejší. Údaj o otáčkách motoru ale zůstává řidiči utajen, protože otáčkoměr na palubní desce Chargeru chybí.

Tento konkrétní vůz byl dovezen v předrenovačním stavu z Kalifornie. Přestože se Darek cestám přes Atlantik rozhodně nevyhýbá, v tomto případě koupil vůz na základě fotografií a nechal si jej transportovat do střední Evropy. Stejně počítal s víceméně kompletní renovací, ke které pak také skutečně došlo. Navíc při renovaci prvního Chargeru získal zkušenosti, takže práce na tom druhém šly ještě o něco rychleji – trvaly od září 2019 do konce ledna 2020.

Víčko kryjící hrdlo nádrže spočívá na levém zadním blatníku a svým pojetím připomíná závodní praxi

Renovace se dotkla v podstatě celého vozu, snad jen na spodek motoru se nemuselo sáhnout – proměření tlaků ve válcích ukázalo dobré hodnoty. Ostatně i svezení potvrzuje dobrou kondici osmiválce. Hlavy ovšem už sundané byly, měnila se veškerá těsnění, protimrazové zátky, rozvody (zde řešené řetězem), svíčky s kabely, rozdělovač, čidla a další periferie. Čtyřkomorový karburátor Holley je koupený úplně nový, ovšem spíše z estetických než technických důvodů. Ani převodovka velkou péči nepotřebovala, stačilo přetěsnění a výměna olejové náplně. Zato karoserie byla hodně zrezavělá, a tudíž prošla kompletní rekonstrukcí. Stojí za zmínku, že černý pruh na zádi je lakovaný, nikoliv lepený.

Nová je převodka řízení, posilovač a prakticky celý brzdový systém, od posilovače přes hlavní brzdový válec až po trubky a hadice. Brzdy samotné jsou mimochodem bubnové na všech čtyřech kolech, ovšem brzdný účinek je slušný, samozřejmě v měřítkách doby. Nové jsou i ráfky kol, nepředstavujte si ovšem žádnou lehkou slitinu, na to se hrálo možná v Evropě. Tady se na hmotnosti nešetřilo, a tak přišla ke slovu ocel... Už z tohoto výčtu je zřejmé, že pokud jde o díly, na Charger je k mání prakticky všechno. Díky poměrně vysokému počtu prodaných kusů (jen za rok 1970 se vyrobilo skoro padesát tisíc Chargerů) se dá sehnat dokonce i tzv. bižuterie, tedy všemožné lišty, krytky a podobně.

Technické údaje

Poháněcí ústrojí
Zážehový, kapalinou chlazený a atmosféricky plněný osmiválec do V/90° (440 Magnum), uložený vpředu podélně; OHV 2V; čtyřkomorový karburátor Holley, 7206 cm3 (ø 109,7 x 95,3 mm); 10,0:1; 279 kW (380 k)/4600 min-1 a 651 N.m. Třístupňová samočinná převodovka Chrysler TorqueFlite s kapalinovým měničem momentu (2,45–1,45–1,00–Z 2,20), stálý převod 3,23. Pohon zadních kol.

Pod kapotou se skrývá V8 440 Magnum (7,2 litru), dopovaný jedním čtyřhrdlovým karburátorem Holley. Agregát dosahuje výkonu 279 kW (380 k) a točivého momentu 651 N.m

Podvozek
Samonosná ocelová konstrukce; přední kola nezávisle zavěšena, vzadu tuhá náprava; odpružení vpředu vinutými pružinami, vzadu podélnými půleliptickými listovými pery; dvouokruhové kapalinové bubnové brzdy s posilovačem; ráfky 8x15, pneumatiky 245/60 R15.

Rozměry a hmotnosti
Rozvor náprav 2972 mm, rozchod kol 1520/1500 mm; d/š/v 5296/ /1946/1346 mm; hmotnost 1710 kg, objem palivové nádrže 72 litrů.

Provozní vlastnosti (údaje výrobce)
Největší rychlost 213 km/h; zrychlení 0–100 km/h za 6,4 s; ­spotřeba ­paliva 27,9 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie

Další články o stejném modelu | Další články o stejné značce | Vstup do diskuze (0)   Tisk Facebook Twitter



Emil Frey Select

Peugeot Traveller 2.0 BlueHDi 150k ACTIVE

59 750 km, r. 2017

759.900,- Kč

Citroën Grand C4 Picasso 2.0 BlueHDi 150k AT6 EXLUSIVE

127 223 km, r. 2016

349.900,- Kč

Toyota Yaris 1,5 VVT-i,CZ,1Maj,Comfort

15 662 km, r. 2021

379.900,- Kč

Newsletter

Přejete si odebírat newsletter?



Test

Škoda Fabia 1.0 TSI – Mílový skok

Lukáš Dittrich 31.01.2022 07:17

Výrazně širší karoserie dělá z nejnovější ­Fabie už od pohledu mnohem dospělejší vůz. Propracovaná aerodynamika pomáhá k nižší spotřebě paliva

Čtvrtá generace Škody Fabia slibuje kromě jiného mnohem prostornější interiér, větší objem... >>

Více



Technika

Gordon Murray OX – Ox: prostě vůl

Jiří Fiala 14.10.2022 03:33

OX si hravě poradí s hůře sjízdným ­terénem Rwandy

Slovo vůl (anglicky ox) už pro nás pomalu nemá ani pejorativní význam. Živého vola viděl v Česku... >>

Více



Další články

  • Audi S8 ohromuje aktivním podvozkem i motorem

    Spolu s třídou S ze Stuttgartu a řadou 7 z Mnichova je Audi A8 tradičně ukázkou... >>

  • Mazda CX-60 míří mezi elitu

    V posledních letech se zdá, že Mazda zažívá doslova revoluci. Příchod... >>

  • Opel Astra 1.2 Turbo Elegance – Autobahn proof

    Nová Astra je nejzřetelnějším symbolem spojení Opelu s koncernem PSA, zařazeným... >>

  • Lexus RX: tři verze, tři charaktery

    Za volanty všech tří v Evropě nabízených verzí Lexusu RX se ukázalo, jak... >>

  • Mercedes-Benz GLC (X254) – Umění kompaktního luxusu

    Nová generace středně velkého SUV Mercedes-Benz GLC vypadá jako evoluce svého... >>

  • Honda HR-V e:HEV je dvoumotorové (skoro)kupé

    Značka Honda přistupuje k nucené elektrifikaci své produkce v Evropě svérázným... >>

  • Elektrické Volvo EX90 je posel z budoucnosti. Máme tip, jak se k němu dostat dříve než ostatní.

    Volvo představilo rozšíření svého výrobního programu a současně první výhradně... >>

  • Opel Insignia Sports Tourer 2.0 CDTI AT8 4x4 – Polykač kilometrů

    Kdo by to byl ještě nedávno řekl, že se velké kombíky stanou ohroženým druhem?... >>


Nejčtenější články

  • Mercedes-Benz GLC (X254) – Umění kompaktního luxusu

    Nová generace středně velkého SUV Mercedes-Benz GLC vypadá jako evoluce svého... >>

  • Lexus RX: tři verze, tři charaktery

    Za volanty všech tří v Evropě nabízených verzí Lexusu RX se ukázalo, jak... >>

  • Mercedes-Benz Citan 113 Tourer Pro – Užitečný a komfortní

    Z nabídky tradičních velkoprostorových vozidel mizí další a další hráči.... >>

  • Plug-in hybridní systémy Range Rover jsou jako pyramida

    Automobilka Jaguar Land Rover přistupuje k elektrifikaci svérázně. Nejnověji... >>

  • 50 let Subaru AWD – Projekt Mijagi

    Pro Subaru je od jeho založení zásadní funkčnost a účelovost. A v duchu tohoto... >>

  • Toyota RAV4: hybrid vs. plug-in hybrid – Pro a proti

    Toyota nabízí typ RAV4 nejen s klasickým  hybridním pohonem, ale také v... >>

  • Fiat Ducato Maxi 35-2.3 JTD - Maximální Fiat Ducato

    Denně křižují ulice měst ale i celou republiku v barvách stovek firem... >>




Menu

  • Novinky |
  • Testy |
    • Představujeme
    • Svezli jsme se
    • Náš test
  • Články |
    • Historie
    • Technika
    • Pro řidiče
    • Motorsport
    • Magazín
    • Fotogalerie
    • Listárna
  • Speciály |
  • Tiskové zprávy |
  • Časopisy |
    • Automobil Revue
    • Trucker
    • Doprava a silnice
  • Bazar |
  • Newsletter |
  • Novinky |
  • Testy |
  • Historie |
  • Pro řidiče |
  • Speciály |
  • Truck/bus |

Newsletter
Předplatné
O nás

Vyhledávání


Automobil Revue

Novinky | Testy | Články | Speciály | Tiskové zprávy | Časopisy | Bazar | Newsletter |

Všechna práva vyhrazena © | 2011 - 2023 Redakce Automotorevue | Mapa stránek | Redakce stránek | Napište nám | Předplatné | RSS | GDPR | CMP | Autoři
design by skop | system by SABRE |