Lada VAZ 2107: automobil do nepohody (1987)

Koncem roku 1987 končila redakce Automobilu dlouhodobý test vozu VAZ 2107. Jaké byly jeho výsledky?

Považuje se za samozřejmost, že zahraniční motoristické časopisy přinášejí testy nových vozidel, která se na silnicích objeví. Odborníci z redakce ujedou s testovaným vozem několik tisíc kilometrů, uskuteční nezbytná měření, jejich výsledky sestaví do tabulek a předloží čtenáři. Ten se sice dozví vše o jízdních, dynamických i provozních vlastnostech, ale veškeré údaje jsou vztaženy k velmi krátkému časovému úseku. Nikdo z nás si však nekupuje nové vozidlo na tak krátkou dobu, aby mu naměřené hodnoty byly spolehlivým vodítkem při rozhodování. Využili jsme proto nabídky jednoho z našich spolupracovníků k dlouhodobému testu automobilu VAZ 2107, posledního představitele vozů této značky s klasickou koncepcí pohonu. Dovoz osobních vozů Volžského automobilového závodu má u nás víc než patnáctiletou tradici. Pro svou vysokou užitnou hodnotu a provozní spolehlivost patří tyto automobily mezi nejžádanější na našem trhu a jistě nebudeme daleko od pravdy tvrzením, že v dnešní době by se jich snadno prodalo i desetinásobně větší množství.

Foto: Jiří RamešKlasická tříprostorová čtyřdveřová karoserie se stupňovitou zádí vychází z typu 2105, má však chromovanou masku chladiče, usilující o vzhled vozu vyšší třídy

Cílem naší dlouhodobé provozní zkoušky bylo ověřit spolehlivost vozidla, jeho jízdní vlastnosti za různých povětrnostních podmínek v různých ročních obdobích, požadavky na údržbu i opravy, a také skutečnou spotřebu v běžném provozu, kdy majitel vozidlo využívá v co největší míře, někdy i velmi pospíchá bez ohledu na okamžitou spotřebu, jindy má dost času na klidnou rekreační jízdu. Zkoušené vozidlo VAZ 2107 bylo uvedeno do provozu v červenci 1986 a my jsme je sledovali po dobu jednoho roku. Za dvanáct měsíců najelo celkem 22 960 km po celém území Československa a výrazný podíl, alespoň z časového hlediska, tvořila jízda ve městě.

Foto: Jiří RamešNový čtyřramenný volant má velký, měkce čalouněný střed, jehož stlačením se zapíná houkačka. Volant se velmi příjemně drží, jeho povrch je poddajný a neklouže. Horní rameno volantu poněkud zakrývá spodní část přístrojové desky. Před volantem jsou pod průhledným krytem s antireflexní úpravou umístěny dva hlavní kruhové přístroje: vlevo otáčkoměr a vpravo rychloměr. Po jejich stranách pak jsou ve dvojicích nad sebou sdružené přístroje a teploměr chladicí kapaliny, ukazatel stavu paliva a voltmetr. Mezi oběma hlavními přístroji jsou shora dolů velkoplošné kontrolky ukazatelů směru, dálkového svícení, zadní mlhové svítilny, osvětlení vozidla, dobíjení, parkovací brzdy a hladiny brzdové kapaliny. Chybí mezi nimi jen kontrolka funkce sytiče. Většina kolébkových spínačů – hlavních světlomětů, mlhových svítilen a vyhřívání zadního skla (i s kontrolkou) – je umístěna v panelu nad podlahovým tunelem v přímém dosahu řidiče. Palubní deska má čtyři výdechy pro vyhřívání a větrání, kterými lze libovolně usměrňovat a škrtit nebo i uzavírat proud vzduchu do interiéru. Zcela na okrajích desky jsou zabudovány schránky na reproduktory, které svým objemem zaručují dobré ozvučení především předního prostoru vozidla. V dosahu řidiče je také umístěn nejen dvourychlostní přepínač ventilátoru větrání a topení, ale vlevo pod volantem i prvek dálkového ovládání sklonu hlavních světlometů. V rozích oken předních dveří vyčnívají do interiéru nepříliš esteticky řešené kličky pro seřizování polohy vnějších zpětných zrcátek, které výborně plní svou funkci, pokud ovšem mají řádně dotažený vnitřní kloub. Velký vysouvaný popelník je rozdělený na dvě části – menší pro nedopalky cigaret, větší na drobné odpadky. Popelník, stejně jako zabudovaný rozhlasový přijímač, jsou rovněž snadno dosažitelné z místa řidiče

Jen zcela výjimečně se s ním jezdilo po lesních nebo polních cestách. Také zatížení automobilu se během provozu často měnilo, i když převažující počet kilometrů bylo obsazeno pouze řidičem. Před uvedením do provozu byl spodek vozidla nastříkán ochranným přípravkem Tectyl a dutiny vozidla byly ošetřeny Elaskonem. Investice 900 Kčs za tyto práce se jistě mnohonásobně vrátí ve zvýšené životnosti karoserie.

Foto: Jiří RamešUspořádání palubní desky vozu VAZ 2107: 1 – výdechy vyhřívání a větrání interiéru, 2 – páčka přepínání osvětlení, 3 – páčka ovládání ukazatelů směru, 4 – tlakoměr oleje, 5 – teploměr chladicí kapaliny, 6 – otáčkoměr, 7 – kontrolky (shora dolů): ukazatele směru, dálková světla, zadní mlhová světla, tlumená světla, dobíjení, ruční brzda a opotřebení brzdového obložení, hladina brzdové kapaliny v nádržce, 8 – rychloměr s denním a celkovým počítačem ujeté vzdálenosti, 9 – ukazatel stavu paliva s kontrolkou minimálního množství, 10 – voltmetr, 11 – odkládací schránka, 12 – ovládací prvky vyhřívání a větrání, 13 – pomocný panel: vlevo spínač osvětlení přístrojů, uprostřed hodiny a vpravo elektrický zapalovač, 14 – rozhlasový přijímač, 15 – spínače (zleva): vnější osvětlení vozidla, zadní mlhová světla, vyhřívání zadního okna a neobsazený spínač, 16 – ovládací páčka dolního výdechu topení, 17 – tlačítko nulování denního počítače kilometrů, 18 – páčka ovládání stěračů a ostřikovačů (společně pro čelní sklo i světlomety), 19 – spínač výstražných světel, 20 – spínací skříňka

Po celou dobu zkoušky byly na voze původní pneumatiky dodávané výrobcem, huštěné v zimě i v létě na tlak 190 kPa vpředu a 200 kPa vzadu. V zimních měsících jsme zavazadlový prostor kromě běžného nákladu trvale zatěžovali 50 kg písku, aby se zlepšily jízdní vlastnosti v hlubokém sněhu. Základní údržbu jsme dodržovali podle návodu výrobce: 1. záruční prohlídka s výměnou všech olejových náplní proběhla po ujetí 2200 km od doby, kdy se měnila olejová náplň motoru a převodovky, pneumatiky, při 5 tis. km.

Foto: Jiří RamešPřední sedadla jsou neobvykle vysoká. Sedák se zvýšenými okraji dobře drží tělo sedící osoby, stejně jako opěradla, která jsou navíc v ramenní části zúžena a plynule přecházejí v opěrky hlavy. Vysoká opěradla s vestavěnými opěrkami neumožňují vytvoření lůžkové úpravy ve vozidle a částečně zmenšují i prostor pro zadní sedadla. Ta mají ve srovnání s ostatními typy vozidel VAZ menší úhel mezi sedákem a opěradlem. Mechanismus předních tříbodových samonavíjecích bezpečnostních pásů je umístěn tak, že nepřekáží při nastupování a vystupování z vozidla. Na zadních sedadlech jsou pevné bezpečnostní pásy, ale deska pod zadním sklem je tvarována pro montáž samonavíjecích pásů. Čalounění dveří je textilní v barvě sedadel, s odkládacími kapsami a pohodlnými loketními opěrkami, které jsou v celku s madly pro otevírání a zavírání dveří

Při předepsané údržbě po 10 tis. km jsme navíc znovu vyměnili všechnu olejovou náplň, což sice není nutné, ale toto opatření má význam z hlediska dlouhodobé životnosti převodových i rozvodových ústrojí a jejich ložisek – může příznivě ovlivnit pozdější hlučnost. Všechny používané oleje byly výhradně československé výroby a vzhledem k dlouhodobým zkušenostem s motory VAZ jsme zvolili cyklus výměn po 6500 km, tedy tři výměny během 20 tis. km provozu.

Foto: Jiří RamešZavazadlový prostor o objemu 0,385 m³ je podobně jako u ostatních vozů VAZ velice skladný. Vlevo jsou umístěny náhradní kolo, zvedák a nářadí, a přesto tu zbývá ještě dost místa pro další nezbytné doplňky výbavy vozu. Nádrž na pravé straně je zakryta plastovým obalem. Ze zavazadlového prostoru jsou přístupné i žárovky zadních skupinových svítilen

Při každé výměně olejové náplně se samozřejmě měnil i plnoprůtokový čistič. Návštěvy v servisu při výměnách olejové náplně jsme využívali k další předepsané údržbě. Při 16,5 tis. km se uskutečnila prohlídka předepsaná po 15 tis. km a při 22 900 km prohlídka po 20 tis. km. Vůz také prošel bez jediné závady prohlídkou ve Stanici technické kontroly. Během ročního provozu se na vozidle vyskytly dvě závady: poškodila se střední spínací skříňka (ve vozidle byla ještě spínací skříňka starého provedení) a levý zadní tlumič propouštěl olej. Obě závady byly odstraněny v rámci záruky. Vozidlo mělo průměrnou spotřebu 8,27 l/100 km. V letních měsících se spotřeba pohybovala těsně nad hranicí 8 l/100 km a zimní průměr byl vyšší o 0,65 l/100 km.

Foto: Jiří RamešTvar masky, světlometů i nárazníků ještě zvýrazňuje poměrně hranaté tvary karosérie. Stěrače s ostřikovači světlometů patří ke standardní výbavě vozu a usnadňují jízdu v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Světlomety s vestavěnými ukazateli směru jsou výrobky n. p. Autopal Nový Jičín

Držitele ani budoucí zájemce o tento vůz jistě nepotěší skutečnost, že původní pneumatiky sovětské výroby namontované na vozidle se i přes veškerou péči za rok opotřebovaly na 60 až 70 % a jejich výměna bude nutná s největší pravděpodobností už při prohlídce po 30 tis. km. Zkušenosti z provozu jsou však vesměs velmi příznivé. Pokud přehlédneme poněkud pompézní masku chladiče, je „nulasedmička“ bezesporu nejlepší ze všech modelů s klasickou koncepcí pohonu, které v Togliatti vyrobili.

Foto: Jiří Rameš

Na první pohled sice budí dojem rodinného automobilu pro komfortní a poklidnou „výletní“ jízdu za pěkného počasí, ale jde o překvapivě svižný a při našich rychlostních limitech také dostatečně rychlý vůz. I po několika hodinách jízdy má řidič pocit, že vyjel teprve před chvílí. Např. na cestu z Olomouce do Mariánských Lázní v nočních hodinách nám stačilo 315 minut včetně čerpání benzínu v Průhonicích, což představuje jízdní průměr 84 km/h. Za celou dobu jízdy se u řidiče neprojevily příznaky větší únavy, naopak celá posádka měla pocit bezpečí a pohody.

Foto: Jiří RamešPohled do motorového prostoru, kde je podélně uložený zážehový čtyřválec objemu 1458 cm³ o výkonu 57 kW, pohánějící zadní kola. Motor zakrývá mohutný čistič vzduchu. Vlevo je vidět přehledná pojistková skříňka a vpravo akumulátor. Vzadu za motorem jsou vyrovnávací nádržka chladicí kapaliny (vlevo) a velká nádoba ostřikovačů čelních skel a hlavních světlometů

Do rychlosti 90 km/h je ve voze slyšet jen hrající rozhlasový přijímač, měnící se zvuk pneumatik podle charakteru vozovky a obtékání vzduchu. Teprve po dalším zvýšení rychlosti se přidává tlumený zvuk motoru. V hlučnějším městském provozu dokonce běh motoru signalizuje pouze otáčkoměr. Samostatnou kapitolou je chování vozidla při špatných povětrnostních podmínkách, v zimě na náledí, v dešti nebo větru. Bez posuzování vlivu jednotlivých skupin vozidla nebo pneumatik je nesporné, že VAZ 2107 se výborně ovládá nejen na suché, ale i na klopené nebo zledovatělé vozovce.

Foto: Jiří Rameš
V pohledu zezadu prozrazuje jen štítek s označením Lada 2107, že nejde o typ 2105 s motorem 1,3 l

Poněkud horší je situace v hlubokém sněhu, pro který není vzorek původních univerzálních pneumatik příliš vhodný. Díky mj. i stěračům a ostřikovačům světlometů, možnosti plynulé změny sklonu svícení a výkonnému topení i větrání je jízda s tímto vozem příjemná bez ohledu na počasí a pocit bezpečí či naopak se zhoršujícími se povětrnostními vlivy ještě narůstá. Tuto vlastnost nelze přesně definovat, pochopíte ji v okamžiku, kdy se posadíte za volant jiného automobilu. Zřejmě také proto, a nejen pro typickou masku chladiče, se automobilu VAZ 2107 říká sovětský mercedes.

AR 11/´87

Foto: Jiří RamešNa detailním snímku jsou rozdělovač s podtlakovou a odstředivou regulací předstihu a chladič s elektrickým větrákem spínaným samočinně při teplotě chladicí kapaliny 90 °C 

Foto: Jiří RamešPorovnávací pilový diagram převodovek VAZ 2105 (čárkovaně) a VAZ 2107

Foto: Jiří Rameš
Z motorového prostoru je snadný přístup k žárovkám hlavních světlometů chráněným pryžovými kryty 

Foto: Jiří RamešElektrické pojistky jsou v motorovém prostoru přehledně uspořádány pod průhledným krytem s příslušnými symboly

Převzato z časopisu

Fotogalerie