Představujeme

Volvo FL L240 - „Malý konťas“ Volvo FL

Ondřej Horský 15.03.2010 21:14

Test 37210

Uvozovky v titulku nejsou náhodné. Vždyť nejmenší sériově vyráběný truck z produkce švédské automobilky Volvo má celkovou hmotnost 12 tun.

Na tuzemských silnicích ale jednoznačně převládají velké kamiony řady FH/FM, ať už pracují v sektoru stavebnictví či – a to nejčastěji – v mezinárodní kamionové dopravě. Nicméně, Volvo Truck vyrábí i lehčí řady FE (test Volvo FE 6x4 v DaS 8/2009) či FL (test distribučního modelu Volvo FL CityPro v DaS 6/2009). Tentokrát jsme měli možnost v redakčním testu vyzkoušet lehký model Volvo FL 240, který má „políčeno“ na klientelu z oblasti lehkého stavebnictví či spíše z komunální sféry, protože standardní podvozek byl vybaven nástavbou tvořenou nosičem kontejnerů a hydraulickou rukou. Co nabízí vozidlo s celkovou hmotností těsně pod hranici 12 tun (11 990 kg) svému majiteli?

Výhoda celkové hmotnosti do 12 tun z hlediska mýta již padla, ale to ani není tak podstatné, vždyť tato třída vozidel není primárně určena k přepravě materiálu na velké vzdálenosti, ale spíše na distribuci stavebního materiálu apod. tak říkajíc „okolo komína“, tedy k regionální dopravě, včetně práce v městských aglomeracích, kde je často provoz nákladních vozidel omezen limitem 12 či 6 tun. Volvo řady FL má klasický žebřinový rám umožňující jednoduchou montáž různých nástaveb. Klasické tuhé nápravy odpružené vpředu listovými pery, vzadu s nastavitelným pneumatickým odpružením (překvapivé pro stavební podvozek) poskytují dostatečné pohodlí, a přitom jsou i přiměřeně robustní, aby zvládly – s ohledem na životnost – i provoz na staveništi.

Konfigurace podvozku 4x2 je v nabídce ve dvou výškách rámu, v několika rozvorech a se dvěma verzemi sedmilitrového šestiválce D7E (177 kW/ /240 k resp. 206 kW/280 k). Moderní agregát s vysokotlakým vstřikováním paliva Common-Rail plní normu Euro 4/5 pomocí systému SCR (katalycká redukce výfukových plynů), tj. s aditivem AdBlue. Zvolit lze šesti či devítistupňovou přímo řazenou převodovku, případně „automat“ I-Sync. Samozřejmostí jsou pomocné pohony pro nástavby, či uzávěrka diferenciálu zadní nápravy ve standardní výbavě, kotoučové brzdy na všech kolech se systémem ABS/EBS. Pokud jde o budku, základem je denní krátká dvoumístná, druhou variantou je prodloužená s lůžkem pro odpočinek a třetí je tzv. dvojbudka pro šest osob, často využívaná např. u hasičských vozidel.

Testované Volvo FL 240 bylo vybaveno nosičem kontejnerů Palfinger – Palift a hydraulickou rukou – jeřábem – od stejného dodavatele. S ohledem na rozměr používaných kontejnerů pak měl podvozek delší rozvor 4100 mm a celkem logicky ke zvolené nástavbě byla osazena základní dvoumístná denní budka. Stejně tak pro tuto „dvanáctitunku“ byl vybrán první nabízený agregát, tedy motor D7E240, který má maximální výkon 177 kW/240 k při 2300 min-1, resp. největší točivý moment 920 Nm při 1200-1700 min-1. Z hlediska předpokládaného provozu se pak i v testu ukázala jako optimální přímo řazená šestistupňová převodovka.

Denní dvoumístná budka nabízí dostatečný prostor i pohodlí, všestranně seřiditelné a pneumaticky odpružené sedadlo řidiče, v jedné rovině nastavitelný volant, střešní větrací okno, el. ovládaná boční skla, seřizování zpětných zrcátek (el. vyhřívaných), či manuální klimatizaci. Standardem je pak malý pracovní stolek, či spíše podkladová plocha, lehce upevnitelná na volant, která umožňuje řidiči pohodlně vyplňovat patřičné dokumenty k nákladu apod. Pracoviště řidiče je z ergonomického hlediska dobré, krátká řadicí páka je umístěna na nástavci pod střední částí palubní desky, a hned vedle je ventil parkovací brzdy. Ve vyklenuté střední části palubní desky pak je dostatečný počet volných kolébkových spínačů, které jsou obsazovány dle použité nástavby či příplatkových prvků.

U testovaného vozidla tak v horní řadě hned vedle sebe byl spínač uzávěrky diferenciálu a ovládání přídavných pohonů pro nástavbu. Tradiční dvě páčky pod volantem doplňuje u řady FL třetí tvarovaná páčka vlevo pod volantem, kterou se ovládá odlehčovací motorová brzda. Samozřejmě lze „motorovku“ nastavit pomocí tlačítka do automatického režimu, tj. uvádí se v činnost lehkým dotekem nohy s pedálem provozní brzdy. A neměl bych zapomenout na celkem dostatečný počet odkládacích míst, a ačkoliv jsem nekuřák, pak jen informaci doplňuji o praktickou miniaturní popelnici hned u řadicí páky, resp. zásuvku na 12 V u ventilu parkovací brzdy. Zdánlivě tedy vše v pořádku, až na poněkud zanedbané odstínění jinak dobře přehledného přístrojového štítu, kterému vedle klasických analogových přístrojů vévodí uprostřed rozměrný displej palubního počítače a informačního systému. Předepsaný elektronický tachograf má místo nad čelním sklem přímo u řidiče, tedy v dobrém dosahu.

Vlevo vedle sedadla řidiče, kde je místo i pro upevnění příručního hasicího přístroje, pak je ovladač nosiče kontejnerů, který lehce může zvládnout i řidič stojící vedle vozidla. A ještě je zde dálkové ovládání – na dostatečně dlouhém kabelu a s magnetem na spodní straně – pneumatického odpružení, umožňující nastavení výšky na zadní nápravě.

Na E55
Umístění servisu importéra v Průhonicích, hned vedle dálnice D1 a v podstatě trvale katastrofální – než bude dostavěn vnější okruh – situace na Jižní spojce v obou směrech, tj. jak na Plzeň na D5, tak na Hradec Králové na D11, jednoduše vymezují směr testu „na jih“. Dva, relativně nízké schůdky umožňují lehké nastoupení do kabiny. Seřizuji sedadlo, volant a zrcátka, otáčím klíčkem ve spínací skříňce, abych zjistil, že vozidlo má na počítadle celkové ujeté vzdálenosti hodnotu 435 km! Takže mám v ruce v podstatě „funglovku“ se zcela syrovým, nezajetým motorem a řádně tuhou – i když jak se ukázalo v průběhu pracovního dne opravdu přesně pracující – řadicí pákou. Krátce zahřívám motor – noční teploty již byly pod bodem mrazu – a vyrážím na obvyklou trasu Praha – Benešov – Tábor po mezinárodní silnici E55. To znamená, že jedu jak po dálnici, tak po silnici I.třídy. Na trase nechybí řádné kopce (Votice) a v opačném směru klesání (tamtéž), takže u z poloviny naloženého vozidla vyzkouším jak výkon motoru, tak i motorovou odlehčovací brzdu.

Při zpáteční cestě odbočuji z hlavního tahu v Benešově na silnici II/114 na Neveklov, poté na II/105 na Jílové u Prahy, abych se po II/104 dostal do Davle k Vltavě. Trasa „přes dvě řeky“ je plná zatáček stoupání a klesání, takže se za volantem opravdu nenudím a také řadit je potřeba opravdu často. Ale je to trasa, které odpovídá velikosti a charakteru vozidla a celková hmotnost těsně pod 12 tun mi dovoluje dokonce ve Zbraslavi odbočit na silnici II/101 a Břežanským údolím, kde je jinak zákaz jízdy vozidel nad 12 tun celkové hmotnosti, se vracím na Jesenici a posléze na D1 a do servisu importéra. I zcela nový motor se ukázal jako dostatečně výkonný, přiměřeně odhlučněný – po záběhu se to jistě ještě zlepší – řazení jednotlivých převodových stupňů přesné a včetně odbočky na staveniště, kde jsem se ale pohyboval po uježděné a vlastně zmrzlé hlinité trase, i vhodně odstupňované. Pokud možno jsem se snažil – a on to vlastně ani nebyl problém – udržovat otáčky v optimálním zeleném poli a byl jsem zvědavý na průměrnou spotřebu. Palubní počítač – zdůrazňuji u zcela nového vozidla – ukázal průměr 20 l/100 km, což považuji za dobré s tím, že jak budou přibývat další najeté kilometry, motor si tzv. „sedne“, a spotřeba se ještě sníží.

V kabině bylo příjemně, odhlučnění dobré, výhled z vozidla z místa řidiče opravdu solidní (až na úhel šikmo vlevo, kde levý sloupek kabiny spolu se soustavou zpětných zrcátek přece jenom trochu překáží) a ovládání pohodlné, bez větší námahy. Potěšil značný úhel natočení předních kol, takže vozidlo mělo – s ohledem na delší rozvor – velmi dobrý poloměr otáčení, což oceníte při jakémkoliv manévrování nejen na stavbách (místo nosiče kontejnerů můžete samozřejmě mít lehkou sklápěčku či valník). Kompaktní Volvo FL může být ideálním řešením pro menší stavební firmy, zvlášť, když prodejci nabízejí kompletní řešení, tj. nákup s promyšleným financováním, individuální servisní plán, asistenční službu 24 hodin denně a školicí balíčky zvyšující kvalifikaci řidičů zvláště s ohledem na hospodárnost jízdy.