Zastávka na R10 – Zastavení na R10

O překvapení na českých odpočívkách, řeklo by se, není nouze. Přesto by se na severu Čech jeden hned takové atrakce nenadál. Rozhodně stojí za to mít oči vždy široce otevřené.

Pod kopcem, u lesa, na okraji přírodní rezervace Vrch Baba u Kosmonos, by normální člověk očekával myslivnu, výstavnou hospodářskou usedlost či alespoň starobylou samotu. A ejhle; uprostřed smyčky, vytyčené příjezdovou komunikací a malým parkovištěm tu trůní letadlo. A je to IL - 18D, letadlo veliké, krásné a historicky významné, kdysi, s imatrikulací OK-WAJ a jménem Poděbrady, ve službě ČSA létající na lince Praha–Havana. Dnes, pevně připoutané k zemi a zadní částí trupu propojené s kioskem, v nových reklamních barvách výrobce nealkoholického nápoje, slouží jako prodejna drobného zboží a malá restaurace těm, kteří neodolají a vstoupí dovnitř; jako bonus mohou nahlédnout do původního, mnoha „budíky a hejblaty" vybaveného pilotního prostoru. V blízkém okolí přímo sousedícím s parkovištěm je možné ukojit i zcela odlišné zájmy; při procházkách je možné například pátrat po zde přirozeně se vyskytujících vzácných rostlinách – třeba vemeníku dvojlistém (Platanthera bifolia) či silence nadmuté obrovské (Silene inflata subspecie antelopum), nebo přímo u letadla obdivovat uměle vysazené a vyšlechtěné tisy, koncem léta vyzdobené krásně červenými „bobulemi".

Iljušin IL-18D výrobní č. 187 0101 01

Vyroben byl v roce 1967 v Moskvě a nový dodán ČSA, kde za více jak 17 let absolvoval 20 829 startů a nalétal 23 578 hodin. Od 17.září 1986, tedy již přes 26 let, je „uzemněn" na stále stejném parkovišti. Má čtyři proudové motory s mohutnými čtyřlistými vrtulemi o průměru 4,5 m, rozpětí křídel 37,4 metru a délku 35,9 m; cestovní rychlost měl 625 km za hodinu. Patří do „rodiny" osmnáctek, kterých bylo v různých verzích vyrobeno více než 700 kusů – největší z nich mohly přepravovat až 122 cestujících a sedm členů posádky.

Tis červený (Taxus baccata) a jeho novodobí kříženci

Původní jehličnan býval hojný i na celém našem území, dnes jsou tisy oblíbené hlavně pro parkové úpravy. Je to zvláštní rostlina – keř nebo strom roste velmi pomalu, je dlouhověký, má těžké, pevné, husté, pružné a pohledné dřevo, ale všechny jeho části až na jednu jsou velmi jedovaté – tou výjimkou je červená dužnina plodů, ta je sladká a dá se jíst – však semeno se nesmí rozkousat, i v něm je prudce jedovatá směs alkaloidů rychle způsobující zástavu srdce. Extrahovaným jedem – taxinem – se dříve natíraly hroty šípů nebo bodných zbraní.

Převzato z časopisu

Fotogalerie