Zastávka na I/35 – Zastavení na I/35

Silnici I/35 bychom si měli možná začít připomínat více než kdy jindy v minulosti. Při plánované rekonstrukci dálnice D1 to bude jedna z klíčových tras vedoucí ze západu na východ republiky a opačně. Kopec u Mohelnice pak bude jistě jedním z kritických míst, proto se zde bude každá odpočívka více než hodit!

Staničení, uvedené v záhlaví, je pracně odečtené z mapy, a tudíž zřejmě zatížené subjektivní chybou. Vychází ze současného stavu trasy, která však po dobudování R35 – snad se toho někdy dočkáme – se jistě změní. Nicméně při dvacetikilometrové cestě z Moravské Třebové do Mohelnice, těsně po překonání nejvyššího bodu 569 m.n.m. na kilometru třináctém, lze na nenápadné jednostranné křižovatce odbočit doleva ke zhruba dvěstě metrů vzdálenému motorestu. Před křižovatkou nám správný směr ukáže, za pravou krajnicí umístěná, trochu zvláštní informativní směrová tabule IS03c obsahující jen název blízké obce Studená Loučka – o motorestu a parkovišti se dovíme až z cedule osazené za křižovatkou a vlevo – na ní se motorest jmenuje Loučka „Mohelničák“. Parkoviště pro asi 20 souprav je na kopečku, neoplocené, neprůjezdné, s dost opotřebovaným povrchem, v denní dobu silně frekventované. K vidění jsou tu jak osobní tak nákladní automobily; někdy velmi zajímavé, jako ta sedlová Tatra 148 se štábním návěsem, kterou jsem zde zastihl já. Zajímavá je i krajina kolem cesty – projíždíme Zábřežskou vrchovinou – i přímo vozovka – ta je v současné době kvalitní, ale může být, při pokračování na východ, vzhledem k následujícímu pět kilometrů dlouhému klesání se sklonem 5,5 % při podcenění i potenciálně záludná. Na konci klesání, před vjezdem do Mohelnice je proto vybudován únikový pruh.

Dopravní značka IP 24

Tato informativní provozní značka uvádí silniční stavbu, budovanou na konci nebezpečných klesání, umožňující v případě nouze, například při nedostatečném účinku brzd, zastavit vozidlo na úseku s výrazně vyšším jízdním odporem – většinou tedy buď v protisvahu nebo ve štěrkovém poli. V našem případě je to 150 metrů dlouhý přímý pruh běžné vozovky zaústěný do osmdesátimetrového nezhutněného štěrkového lože.

TATRA T 148

Legendární „stojedenácka“ byla po roce 1959 ve výrobním programu, našeho tehdy dominatního výrobce těžkých nákladních automobilů, nahrazena novou typovou řadou T 137 – 148. Přitom nejlehčích, sedmitunových, dvounápravových T 137 bylo vyrobeno v různých verzích jen několik zkušebních kusů. Do seriové výroby šla těžší třínápravová T 138, kterých bylo vyprodukováno v období 1959-1972 celkem 48 222 vozů (bez prototypů), a na ni navázala v letech 1969-1982 T 148 – ta trhala produkční rekordy – bylo jich kromě prototypů vyrobeno 113 647. Zajímavostí je, že návěsový tahač T 148NT se dodával tří ale i dvounápravový.

Převzato z časopisu

Fotogalerie