Superleague Formula – Poslední dvanáctiválce

V roce 2012 už fotbalová formule nevyjela, ukázalo se, že koho zajímá fotbal, toho nezajímají příliš automobilové závody, a zrovna tak naopak…

Superleague Formula se rodila za značných porodních bolestí, původní myšlenka Premier 1 Grand Prix selhala po krachu výrobce ­monopostů Reynard, obnovil ji Španěl Alex Andreu, ale 19. května 2010 ve třetí rozjeté sezoně rezignoval z role prezidenta. Organizátoři sehnali spolupráci fotbalových klubů zvučných jmen, z nichž každý měl sponzorovat a spolupracovat s jedním týmem; do šampionátu tak vstou­pily AC Milan, AS Roma, FC Liverpool, FC Porto, PSV Eindhoven, RSC Anderlecht, Borussia Dortmund, Glasgow Rangers, ­Atlético de Madrid a mnohé další. Někteří manažeři uzavřeli pětileté smlouvy, které ještě platí, jiní to však záhy vzdali, a po třech sezonách už jen málokterý tým reprezen­toval fotbalový klub.

Náhradou se stala reprezentace celých zemí, což uvedl Team China v roce 2010, a do poslední sezony 2011 tak vstoupila většina týmů. Výjimkou se naopak stala AC Sparta Praha, jež loni poprvé podpořila Filipa Salaquardu… Přestože všichni byli v posledních letech v rámci šetření donuceni přejít na menší ­počet válců, Superleague Formula je poslední závodní sérií formulových vozů, která po­užívání dvanáctiválců nejen povoluje, ale ­dokonce předepisuje. Motor je dílem britské pobočky americké firmy Menard Competition Technologies (MCT), která v britském Lea­fieldu (Oxfordshire) vyvinula pod vedením Kevina Lee, Charlieho Bambera a Dave Bedborougha nové nepřeplňované dvanáctiválce, jež z objemu 4,2 l nabízejí výkon 551 kW (750 k)/11 750 min^‑1. Tyto pohonné jednotky (délka motoru 700 mm; hmotnost 140 kg) se sekvenční šestistupňovou převodovkou jsou zabudovány v kompozitovém podvozku závodního vozu Panoz DP09B, jenž vychází z typu DP01, posledního monopostu ame­rické formule Champ Car (2007).

Vozy vyrobila společnost Elan Motorsport Technologies v Atlantě (Georgia), patřící Donu Panozovi; fotbalová formule je dílem šéfkonstruktéra ­Simona Marshalla a specialisty na aero­dynamiku Nicka Alcocka; podle převodů dosahuje rychlosti přes 200 mph (320 km/h). První závody se jely v britském Doningtonu koncem srpna 2008, nejprve vyhrál Ital Davide Rigon pro čínský klub Beijing Guoan FC a ve druhé jízdě Španěl Borja García pro Sevillu. Zpočátku se závody těšily poměrně velké popularitě, ale zájem fotbalistů neměl dlouhého trvání, zejména když první titul sice vyhrál Ital Davide Rigon, ale pro čínský tým Beijing Guoan FC!

V ročníku 2008 bodovalo 18 týmů; po sezoně se Davide Rigon, manažer týmu Peter Zakowski (jeho otec ­založil tým Zakspeed formule 1) a prezident šampionátu Alex Andreu vypravili do Pe­kingu, kde se zúčastnili tiskové konference a velkolepých oslav včetně klubovní party, na níž bylo pozváno 600 hostů. Ve druhé ­sezoně 2009 byla reputace Evropanů na­pravena, pro FC Liverpool dobyl titul mladý Španěl Adrian Vallés; ve třetí se na nejvyšší stupínek vrátil Davide Rigon, tentokrát však v barvách RSC Anderlecht. Sezona 2010 byla vyvrcholením mistrovství Superleague Formula.

Jelo se dvanáct závodů po dvou jízdách a superfinále o sto tisíc eur; dvanáctiválce burácely na klasických i nových okruzích, pozvání ke startu přijali i slavní závodníci Sébastien Bourdais (vyhrál Silverstone II pro Olympique Lyonnais), Franck Montagny (první v Ja­ramě II pro Girondins de Bordeaux), Narain Karthikeyan (vítěz Brands Hatch II pro PSV Eindhoven), Neel Jani (první v Portimau II pro Olympiacos), Alvaro Parente (triumfoval na Nürburgringu II , Pekingu II a na novém španělském okruhu Navarra), Robert Doornbos, Franck Perrera, Esteban Guerrieri a mnozí další.

Davide Rigon ­vyhrál dva závody, ale třikrát mu patřilo superfinále (Assen, Zolder a Adria), a tak se stal nej­úspěšnějším ze všech jezdců, když dobyl dva ze čtyř uspo­řádaných šampionátů. Před loňskou sezonou vypa­dala situace skvěle, ale fotbalové kluby ztratily zájem, závodníci nastoupili většinou jako reprezentanti jednotlivých zemí, tedy bez spon­zorů. Také pro pořadatele se kalendář závodů na celém světě od Nizozemska po Brazílii stal příliš velkým soustem, přestože o rok dříve vše fungovalo a Superleague Formula se představila rovněž na nových čínských okruzích Ordos (Ordos City) a městském v Pekingu (Mapo Village); jelo se však také v Silverstone, Brands Hatch, Magny Cours, Assenu, Zolderu, Nürburg­ringu atd. V plánu bylo znovu dvanáct závodů, ale nakonec se odjely pouhé dva. Ze šestnácti týmů mělo jen šest spojení s fotbalovými kluby, nováčkem se stala AC Sparta Praha a Filip Salaquarda nakonec vyjel deváté místo, když byl pátý a šestý v nizozemském Assenu a dvanáctý a desátý v belgickém Zolderu (vůz připravoval britský tým Atech Reid GP).

V prvním podniku triumfovali Yelmer Buurman (PSV Eindhoven) a Duncan Tappy (za Japonsko), ve druhém Craig Dolby (za Anglii) a John Martin (za Austrálii). Prémie po sto tisících eur v krátkém superfinále pro osm nejlepších pobral nejprve Craig Dolby a pak Fréderic Vervisch (za Lucembursko). Tím vše skončilo, další závody byly odřeknuty, a tak se posledním mistrem SF stal John Martin na voze týmu Alan Docking Racing… V září 2011 se Superleague Formula přestěhovala z Barcelony na okruh Silverstone, její šéf Robin Webb vyhlásil, že v roce 2012 ­pojedou naposledy s vozy Panoz-Menard a zahájil jednání s Lola Cars o novém monopostu pro sezonu 2013 (Lola World Senior Car). Pak ale všechny zprávy utichly…

PANOZ DP09B

Samonosný trup z uhlíkových kompozitů; zážehový nepřeplňovaný motor Menard V12/60°; 4200 cm³ (ø 90 x 55 mm); 551 kW (750 k)/11 750 min^‑1 a 510 N.m/9500 až 10 500 min^‑1, max. 12 000 min^‑1; tříkotoučová kompozitová spojka AP Racing ø 115 mm; šestistupňová převodovka Hewland s řazením páčkami pod volantem; pérování pushrod, dvě pružicí jednotky vpředu i vzadu, nastavitelné stabilizátory; hřebenové řízení; kotoučové kompozitové brzdy Brembo; litá kola O.Z. Racing, pneumatiky Michelin; nádrž paliva 150 l; rozvor 2955 mm, d/š/v 4600/2000/950 mm, šířka křídla vpředu/vzadu 1400/1000 mm; hmotnost 750 kg.

Převzato z časopisu

Fotogalerie