Duckar+1 2025 – Zase doma

Duckar+1 (viz AR 1/’25) se vrátil do rodného hnízda. Jak se osvědčila unikátní dvoumotorová konstrukce Citroënu 2CV 4x4 Tomáše Nerudy ve 47. ročníku „Dakaru“? 

Závodní peloton musel v saúdsko­arabské poušti překonat vzdálenost přes 7700 km, z nichž bylo 5146 měřených. Pořadatelé připustili ke startu 335 vozidel řízených a navigovaných 580 lidmi 52 národností. Bivak pojal 806 soutěžících a 440 vozidel. Pořadatelé rozdělili trasu do 12 etap, zatímco se „velký“ Dakar jezdí na co nejkratší čas, klasici se hlavně snaží o pravidelnost. Cílem je najít klíčové body a projet trasu optimální stopou v co nejkratším čase. Delší trasy a objezdy neschůdného terénu jsou povoleny (dokonce lze vynechat celý den), ale posádky za to platí body a časem.

Foto: Duckar

Ke cti českého technického doprovodu patří, že ať se posádka dostala do bivaku jakkoli pozdě (například když po skoku ohnula zadní nápravu), Duckar+1 stál každé ráno včas připravený na další dobrodružství. Letos se začínalo kamenitými etapami, které daly strojům i závodníkům nejvíce zabrat. Písky, v menším počtu než loni, jimiž se tehdy začínalo, už byly pro naši posádku skoro za odměnu. Jak „holky“ říkaly, „loni stále kopaly, letos závodily“.

Tým odjížděl na Dakar 2025 s velkým očekáváním a ambicemi. Skládal se z dvoumotorového soutěžního speciálu a doprovodného Citroënu Jumper ve slušivém italském retrofitu Carrosserie Caselani, aplikovaným brněnským autorizovaným realizátorem přestaveb užitkových Citroënů, společností Brnocar. Doprovod absolvoval Dakar bez problémů, karosářské díly držely.

Samotný soutěžní dvoumotorový Duckar+1 se ukázal být velmi životaschopným. Tomáš zejména v prvních kamenitých úsecích musel vždy rozebrat pohonné ústrojí a půlmetrovým vrtákem (který si na místě vyrobil s pomocí posádky Tatry Classic) odvrtat zapečený tvrdý nános prachu u spojkového talíře (ovládání spojky tuhlo, spojka odcházela). Neosvědčily se lanovody s teflonovou výplní k zadnímu motoru. Vedly v jeho příliš těsné blízkosti a lanka se spékala. Bude potřeba revidovat vedení ­lanovodů, vyústění výfuků, odvod tepla a prachovou ochranu zadního motoru. I když „holky“ trávily čas v Tomášově dílně, domnívá se, že by jim větší mechanický trénink na trati ušetřil mnoho času a starostí. Běžné opravy, jako výměnu kola, zvládly pod pět minut. Ukázalo se, že šest náhradních kol nestačilo. Naštěstí jim fandové během závodu doručili další.

Foto: Duckar

Technický guru Tomáš Neruda postavil dvoumotorový speciál inspirovaný Citroënem 2CV Sahara 4x4. Tomáš konstrukci značně zjednodušil a zesílil – oba motory se ovládají jednou řadicí pákou, jedním spojkovým a jedním plynovým pedálem. Konstrukce prošla dakarskou zátěží na výbornou. Nizozemská Kachna 4x4, která skončila ob jedno místo za Duckarem+1, měla pohon všech kol převzatý z terénního Méhari 4x4 (používaného hlavně francouzskou armádou). Jediný motor pohání předek a také zadní kola pomocí spojovacího hřídele. Tímto způsobem upravoval v letech 1983–1990 Citroëny 2CV Guy Voisin (pozor, nejde o firmu Avions Voisin).

Posádka Duckaru+1 skončila 66. mezi klasiky, zvítězila v rozjížďce 12. dne a dojela na 27. místě mezi osobními automobily. Když odečteme nákladní vozy, závodní pole „osobních vozů“ čítalo přes 80 % off-roadů. Opravdové osobní vozy s jednou poháněnou nápravou jako Peugeoty 205, 604, Porsche 911, Renault 4 a další měly v terénu obrovské problémy. Holky s Kachnou přestaly být loňskými podceňovanými fotografovanými exoty, ale respektovanými soupeři. Závodnice Bára Holická se nezapřela. Pokud se na nebi objevil zpravodajský vrtulník, řítila se na plný plyn bez ohledů na dohodnutou šetrnou taktiku. Všechny předjížděla. Lucie Engová se znovu ukázala jako excelentní navigátorka. Smetanu pozornosti médií slízla čtveřice Audi Quattro Rally S1 holandských nadšenců, kteří je tři roky stavěli a letos si přijeli jen užívat. Nejnepříjemnějším Tomášovým zážitkem bylo pětihodinové čekání na otevření brány přístavu a dalších pět hodin na předání klíčů od vozů. Jeho nejhorším zážitkem bylo, když po konci Dakaru převážel speciál po ose „od moře k moři“, aby jej stihli nalodit. Seděl za volantem nepřetržitě 36 hodin, v závěru začala odcházet zadní poloosa a zadní motor. Odpojil jej a do přístavu dojel jen s předním.

Převzato z časopisu

Fotogalerie