Formule 1 – Legendy

Pouze jedinkrát v historii se stalo, že titul mistra světa formule 1 dobyl jak otec, tak syn. Rodina Grahama Hilla však drží i další těžko překonatelné rekordy...

V dnešní době, kdy je téměř vyloučeno, aby aktivní jezdec formule 1 startoval také v dalších moto­ristických podnicích, se to zdá skoro neuvěřitelné. Graham Hill, mistr světa formule 1 v letech 1962 a 1968, však během aktivní kariéry Grand Prix absolvoval nejen jiné velké i malé závody, ale rovněž největší automobilovou soutěž ve Velké Británii, ­která tehdy nesla jméno RAC Rallye (dnes je to Britská rallye, součást WRC). Přežil ­nástrahy všech tratí, a kromě dvou mistrovských titulů a čtrnácti vítězství v Grand Prix F1, započítávaných do mistrovství světa, mu jako jedinému patří Triple Crown of Motorsport, tedy titul mistra světa formule 1 a triumfy ve 24 h Le Mans (1972 Matra) a 500 mil Indianapolis (1966 Lola Ford). Nikomu jinému se nic takového nepodařilo... Když nesmírně populární Graham Hill za­hynul v listopadu 1975 po havárii malého ­letadla Piper Aztec v husté mlze nedaleko Londýna, bylo jeho synovi Damonovi patnáct let.

Pro rodinu nastaly těžké chvíle, ­Damon se živil jako poslíček na motocyklu, zkusil silniční motocyklové závody, ale podobně jako jeho otec se dostal k závodním automobilům poměrně pozdě. V pětadvaceti usedl za volant formule Ford a systematicky, byť bez velkých úspěchů, postupoval přes formuli 3 do formule 3000. Frank Williams mu dal šanci, v roce 1991 ho jmenoval testovacím jezdcem formule 1, a nakonec Damon před dvaceti lety debutoval ve Velkých cenách v upadajícím týmu Brabham, jenž záhy zanikl. O rok později se vrátil k Wil­liamsu, na domácí Grand Prix v Silverstone od startu vedl než vysadil motor, a tak první triumf vyjel až na Hungaroringu.

Ve stínu týmové jedničky Alaina Prosta získal třetí místo v MS 1993, před ním byl jen Ayrton Senna a za ním Michael Schumacher! Brazilec ­Senna pro rok 1994 přešel k Williamsu, ale v Imole smrtelně havaroval. Damon Hill se tak stal leaderem týmu, v němž mu sekundoval nováček David Coulthard a občas zaskočil veterán Nigel Mansell. Bylo z toho druhé místo v MS 1994 za Schumacherem, stejně jako následující sezonu, ale v roce 1996 ­triumfoval (Williams Renault). Vyhrál osm ze šestnácti závodů formule 1 a stal se prvním (a jediným) mužem, který zopakoval úspěch svého otce. Kariéru ukončil v týmech Arrows, kde v roce 1997 na Hungaroringu sahal po prvním vítězství týmu, ale podlehl Jacquesu Villeneuvovi, svému nástupci u Williamse, a Jordan, kde v chaotické Velké ceně Belgie 1998 skutečně první triumf týmu dobyl.

Před padesáti lety vyjel Graham Hill první ­titul mistra světa na voze BRM, kompletně vyrobeném v britském Bourne, včetně vlastního osmiválcového motoru tehdejší for­mule 1 s objemem válců do 1500 cm³. Sir Alfred Owen, šéf Owen Organisation, která stála za stavbou britského národního automobilu F1 už od roku 1952, kdy převzala projekt tehdejšího komplikovaného šest­náctiválce BRM P16, v roce 1961 rozhodl, že jejich vůz musí být opět celobritský, a tak byly i karburátory zahraniční provenience nahrazeny vstřikováním paliva Lucas! Nový BRM P57 sice při předsezonním testování na letišti vzplanul, ale pak britský závodník Graham Hill při jeho debutu vyhrál Velkou cenu Bruselu 1962. V té době se jezdilo více závodů F1 mimo MS, jež byly možností tréninku, a Graham triumfoval na Velikonoční pondělí v Goodwoodu, kde vážná nehoda ukončila sportovní kariéru Stirlinga Mosse, a v International Trophy na Silverstone, když porazil Jima Clarka, bývalého kolegu od ­Lotusu. Debut v MS 1962 byl impozantní, Hill vyhrál v nizozemském Zandvoortu, vládl v Monaku do chvíle, kdy klesl tlak motorového oleje, dojel druhý ve Spa-Francorchamps za Clarkem, ve francouzském Rouenu zase vedl celý závod, ale pak porucha znamenala první triumf Porsche (Dan Gurney), zatímco v britském Aintree chyběla týmu šestistupňová převodovka, takže s pětistupňovou byl Graham čtvrtý.

Na Nürburgringu a v Monze však dobyl fantastická vítězství, ve Watkins Glen (NY) podlehl Clarkovi a v jihoafrickém East Londonu se rozhodovalo. Clark s Hillem jeli z první řady, první se ujal vedení a Graham ho sledoval až do 63. z 82 kol, kdy ­motor Lotusu vysadil, a Hill získal první a jediný titul mistra světa pro BRM. Sám tento úspěch zopakoval v sezoně 1968 v třílitrové formuli na voze Lotus 49B Cosworth. Londýnský rodák (nar. 17. 2. 1929) ukončil kariéru ve vlastním týmu Embassy Hill-Lola F1. Před čtyřiceti lety vyhrál Graham Hill na voze Matra MS670 s třílitrovým dvanácti­válcem také závod 24 h Le Mans průměrnou rychlostí 195,47 km/h, za volantem se střídal s Henri Pescarolem. Závodníci se ovšem už tehdy potýkali se stejnými pro­blémy jako nyní, patřil k nim velký rozdíl rychlostí mezi čistokrev­nými sportovními prototypy a produkčními automobily GT. Švéd Joakim (Jo) Bonnier, prezident aso­ciace jezdců Grand Prix, který se před ­startem přesvědčil o splnění všech bezpečnostních opatření, v zatáčce Indianapolis předjížděl pomalejší Ferrari 365 GTB/4, došlo ke kolizi a jeho Lola-Ford vylétla z trati.

Konstrukce vozů nebyla tak odolná jako dnešní Audi nebo Toyota LMP1 a dvaačtyřicetiletý švédský závodník v troskách zahynul. Člen rodiny významných stockholmských nakladatelů v roce 1959 v holandském Zandvoortu vyjel BRM první vítězství MS F1 (na čtyřválci P25) a ve Velkých cenách startoval v letech 1957 – 1971 s různými vozy od Maserati po McLaren. Třetí generaci Hillů na závodní dráze představuje Damonův syn Joshua (narozen 9. ledna 1991), úspěšný jezdec Renault NEC Cham­pionship 2012, jenž v červenci vyhrál dva ­závody této formule v německém Oschers­lebenu. Loni v Goodwoodu představil dědečkovu vítěznou Lolu T90 z Indianapolisu, letos kroužil s jeho Matrou MS670 v Le Mans.

Převzato z časopisu

Fotogalerie