Caterham F1 Team – Velké sousto

Malé týmy byly vždy kořením formule 1, ale finanční nároky posledních let jsou nad jejich možnosti...

Dramatickou historii má Caterham F1 Team s malajsijskou licencí. Jméno britského výrobce spartánských sportovních vozů převzal pro sezonu 2012, když šéf týmu Tony Fernandes byl v předchozích dvou letech tvůrcem návratu značky Lotus do formule 1. Nejprve ho podpořila rodina Colina Chapmana, zakladatele původní legendy Lotus, ale následně jméno pronajala Renaultu (ex-Benetton) a byly na světě první spory. Sezonu 2010 absolvoval Fernandesův tým jako Lotus Racing, o rok později se proměnil na Team Lotus a od 2012 definitivně na Caterham F1 Team. Pak to zjevně Fernandese přestalo bavit, či utratil příliš mnoho, a v červnu 2014 tým prodal záhadnému konsorciu Engavest SA ze Švýcarska, složenému z arabských investorů a rumunského emigranta Colina Kollese, jenž už několik neúspěšných týmů formule 1 vedl (Midland, Spyker, HRT a Force India). Colin Kolles tvrdí, že investoři původem z Kuvajtu a Dubaje zachránili Caterham těsně před krachem, jinak by už nenastoupil do Velké ceny Británie. Tam oba vozy vyjely, Kamui Kobayashi dokončil patnáctý, Marcus Ericsson odpadl po jedenácti kolech a v prvním tréninku se ještě svezl Robin Frijns.

O dva týdny později oba na Hockenheimu závod dojeli, ale s dvoukolovou ztrátou, zkušený Japonec Kobayashi byl lepší než švédský debutant Ericsson. V zákulisí to ovšem vřelo, po Kollesově restrukturalizaci propuštění zaměstnanci podali na tým žaloby, v Maďarsku neviděli jezdci cíl, v Belgii vystřídal Kobayashiho německý závodník André Lotterer (vítěz 24 h Le Mans), ale motor vydržel dvě kola, zatímco Ericsson dojel předposlední, pak se v prvním tréninku sice objevil Španěl Roberto Merhi, ale neměl superlicenci pro účast v závodě, v Singapuru Kobayashimu vůz vzplanul už v zaváděcím kole, v průtrži mračen na Suzuce jezdily Caterhamy mezi posledními a na Velké ceny USA a Brazílie už tým vůbec neodjel (stejně jako Marussia). Přestože se hovořilo o snižování nákladů, hybridní pohonné jednotky zavedené loni k němu rozhodně nepřispěly... Caterham F1 Team měl smlouvu s Renaultem jak na poslední osmiválce 2.4, tak na nové hybridy 1.6 V6T.

Zřejmě ve snaze sehnat sponzory nechal testovat různé jezdce, a tak se třeba poprvé za volantem F1 objevil čtyřiadvacetiletý Julián Leal, který by rád jel ve stopách kolumbijského krajana Juan-Pabla Montoyi, ale zatím z toho nic nebylo. Neustále přicházely tiskové zprávy o nových plánech. Sean Walkinshaw (syn brněnského vítěze Toma) uzavřel smlouvu s Caterhamem o výchově nových jezdců v britské formuli 4, Nathanaël Berthon byl jmenován záložníkem, k testu měl vyjet Rio Haryanto z Caterhamova týmu GP2, neznámý Will Stevens přestoupil od Marussie, zatímco Alexander Rossi od Caterhamu k Marussii odešel, atd. Problémy předznamenalo také střídání šéfů týmu, Cyril Abiteboul zamířil do Renault Sport, když Kolles do role nasadil Christijana Alberse, někdejšího jezdce F1 z Nizozemska, ale ten záhy pochopil a omluvil se z rodinných důvodů. Nahradil ho jeho zástupce Manfredi Ravetto, aby byl vykázán při převzetí správci konkurzní podstaty Finbarrem O’Connellem a Henrym Shinnersem, když byl podnik v Leafieldu u Oxfordu prostě zavřen. Engavest nezaplatil co měl, Fernandes nepřevedl akcie, i když vyhlásil, že s týmem už nemá nic společného... 

Pak se však stalo něco, co nemělo dosud ve formuli 1 obdoby. Finbarr O’Connell souhlasil se sbírkou fanoušků pro návrat týmu do Velké ceny Abu Dhabi, a to ještě před tím, než se najde investor pro sezonu 2015 (nebude-li, tým skončí). V akci Refuel Ca-terham F1 se údajně vybralo 2 354 389 liber od 6467 fanoušků, což bylo ještě o něco více, než tým potřeboval pro účast!

Zatímco Marcus Ericsson odešel a podepsal smlouvu se švýcarským Sauberem pro sezonu 2015, Kamui Kobayashi zůstal, ale v Abu Dhabi daleko nedojel. Pro silné vibrace musel odstoupit, Caterham CT05/02 byl neřiditelný. O druhý kokpit se ucházelo více zájemců. Zkušený André Lotterer odmítl („Vůz nemá šanci na body!“), Roberto Merhi i se superlicencí neuspěl stejně jako Jolyon Palmer, čerstvý mistr GP2 Series 2014, a pro jedenadvacetiletou Alici Powellovou to byl jen krátký sen. Jediná žena, která vyhrála mistrovství formule Renault (britské BARC 2010) a bodovala v GP3 Series (osmá na Monze 2012), nemá dost peněz ani na pokračování v nižších formulích; její děda s rodiči nabídl částku, jež nestačila na páteční trénink, nemluvě o superlicenci. Nakonec nastoupil již zmíněný Will Stevens (třiadvacetiletý), loni celkově šestý ve formuli Renault 3.5, který se stal 753. jezdcem (a 143. britským) v závodech mistrovství světa formule 1. S vozem Caterham CT05/04 Renault dokončil po-slední s jedním kolem ztráty. Dostal přednost, protože s týmem spolupracoval už dříve. Budoucnost Caterhamu F1 však není jasná, přestože jeho poslední vlastník 1Malaysia Racing Team Sdn Bhd podal přihlášku na novou sezonu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie