Formule 1 – Legendy

Mezi závodnické legendy vstoupil Mark Webber vítězstvím ve Velké ceně Monaka; stal se tak šestým vítězem prvních šesti Velkých cen 2012...

Mnohaletá tradice velí, že se dva ze tří největších závodů na světě jedou o stejném víkendu. Zatímco ve Velké ceně Monaka, pořádané od roku 1929, triumfoval Australan Mark Webber (Red Bull RB8 Renault), za mořem v 500 mil Indianapolisu si vyjel svoje třetí vítězství Skot Dario Franchitti (Ganassi/Dallara DW12 Honda). A třetí největší závod? ­Slavná čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans se jela v červnu; v příštím čísle se k ní jako obvykle podrobně vrátíme...

Ve formuli 1 se dějí podivné věci, ve španělské Barceloně ani v Monte Carlu nestartoval z první pozice jezdec, který zajel nejlepší čas v kvalifikaci! Michael Schumacher (Mercedes W03) měl pole position v Monaku, jako trest za kolizi s Brunem Sennou v předcházejícím závodě v Barceloně však byl ­posunut o pět míst dozadu; po perfektním startu do něho vrazil Romain Grosjean (Lotus Renault E20), ale vyřadil se tak sám a Michael mohl po­kračovat v závodě. Sedminásobnému mistru světa ovšem nebylo přáno, pro poruchu ­přívodu paliva vzdal ze sedmého místa. ­Připočteme‑li k tomu defekt převodovky v Austrálii, uvolněné kolo v Číně (odstoupil z druhého místa), či problémy s DRS v Bahrajnu, tak do té doby získal jen dva body za desátá místa v Bahrajnu a Malajsii. Lewis Hamilton (McLaren MP4‑27 Mercedes) byl nejrychlejší v kvalifikaci v Barceloně, ale ­startoval z posledního místa jako trest za to, že zastavil a neměl tedy v nádrži nejméně litr paliva. Probil se na osmé místo v cíli! Ne­štěstí jednoho je štěstím druhého, Pastor Maldonado (Williams FW34 Renault) tak ­postoupil na první pozici a vyhrál.

O závod později však komisaři FIA v Monaku usoudili, že jezdí nebezpečně, a odsunuli ho na konec startovního roštu. Dal jim za pravdu, hned v prvním kole vůz rozbil... Otázkou je, proč tolik restrikcí, zákazů a příkazů, korekcí a diskvalifikací. Ano, v minulosti tomu občas také tak bylo, ale nakonec přece jen sport zvítězil. Jinak by nemohly vzniknout legendy typu Gilles Villeneuve, Ayrton Senna, Nigel Mansell, Ronnie Peterson a ostatně ani Michael Schumacher. Bojovalo se na trati, nikoli u zeleného stolu, byť třeba podivné praktiky Jean-Marie Balestreho jako někdejšího prezidenta FIA dodnes budí rozpaky a krásně je připomíná nový film Senna (2010) od Universal Studios, výtečně dokumentující kariéru brazilského závod­níka Ayrtona Senny, trojnásobného mistra světa F1 a strýce dnešního jezdce Renaultu (pardon, Lotusu) Bruna Senny...

Před třiceti lety, na Velké ceně Belgie v Zolderu při posledním tréninku 8. května 1982, havaroval Kanaďan Gilles Villeneuve a po sedmi hodinách byla vydána oficiální zpráva o jeho smrti. Miláček davů, vítěz šesti ­Velkých cen a vicemistr světa 1979, narazil do zadního kola pomalejšího vozu Jochena Masse, jeho monopost Ferrari 126 C2 Turbo byl vymrštěn do vzduchu a po dopadu na dráhu se rozlomil. Scuderia Ferrari se vzdala závodu, na jedno ze dvou uvolněných míst se posunul Mass (March 821 Ford), který se jinak nekvalifikoval. O měsíc později na ­Velké ceně Kanady zhasl motor druhého ­Ferrari na startu, Villeneuvův kolega Didier Pironi zůstal stát a do jeho vozu v plné rychlosti narazil nováček Riccardo Paletti (Osella FA1C Ford). Psalo se datum 13. června, mladý Ital zahynul na místě...

V tréninku na Velkou cenu Německa 1982 se osud jezdců Ferrari naplnil. Didier Pironi ­(Ferrari 126 C2 Turbo) narazil do Prostova Renaultu RE30B Turbo, jeho vůz letěl vzduchem tři stovky metrů a po dopadu utrpěl ­jezdec těžká zranění nohou. Do formule 1 se nikdy nevrátil (jen testoval AGS) a před čtvrtstoletím zemřel v závodě motorových člunů (23. srpna 1987). Patrick Tambay nahradil Villeneuva a ještě na Hockenheimu zvítězil. Ferrari získal Pohár konstruktérů F1, ­mistrem světa se však stal Keke Rosberg (Williams FW08 Ford), otec Nica. V součtu se Pironi dělil o druhé místo s Johnem Watsonem (McLaren MP4/1B Ford). O deset let později dobyl svůj první titul Nigel Mansell (Williams FW14B Renault), když vyhrál rekordních devět Velkých cen v jedné sezoně. Kořením formule 1 však nebyly pouze legendy, ale i další účastníci. Dnes je to možná neuvěřitelné, ale jiné týmy směly dříve během sezony nastoupit s novými konstrukcemi. Na základě legendárního motoru Ford-Cosworth DFV vznikly různé monoposty. Třeba Connew PC1 britského konstruktéra Petera Connewa (ex-Surtees), s nímž se François Migault (1944 – 2012) přihlásil na Nürburgring, ale svezl se až na Velké ceně Rakouska 1972 v Zeltwegu. Nakonec byl vůz rekonstruován pro formuli 5000 s mo­torem Chevrolet V8. Francouzský závodník se pak objevil v britských týmech BRM, Wil­liams a Hill/Lola, jel třináct Grand Prix, ale nejvíce úspěchů v téměř pětatřicetileté ­kariéře dobyl se sportovními vozy.

Převzato z časopisu

Fotogalerie