THE AUSTIN MOTOR COMPANY LTD – BRITSKÁ PÝCHA

Byly doby, kdy Austin s Morrisem soupeřil o první pozici na britském trhu. Přežil pod patronací Roveru, ale jeho bohatá historie se dávno uzavřela... 

Největší britská automobilka doplatila na poválečné slučování, kdy se postupně spojovala s největšími rivaly, k nimž patřil právě konkurenční Morris z Cowley u Oxfordu. Kuriozitou zůstává, že odkaz obou velkých firem, spojených do British Motor Corporation v roce 1952, žije dodnes. V Birminghamu (Longbridge) se vyrábějí automobily obnovené značky MG (Morris Garages), také někdejší součásti impéria British Leyland, zatímco v Cowley probíhá pod taktovkou BMW Group finální montáž automobilů Mini, jež vznikly jako jeden z největších společných projektů Austin/Morris...

Po spojení dvou největších britských rivalů Austin a Morris do koncernu British Motor Corporation (BMC) se výrobní programy sloučily, což vedlo k téměř shodným vozům obou značek (tzv. badge engineering). Doslova revoluci však přinesl v roce 1959 nový Austin Seven, záhy přejmenovaný na Mini, první moderní malý automobil s motorem vpředu napříč, předním pohonem a výtečně využitým obestavěným prostorem s koly až zcela v rozích karoserie. V řadě typů a modifikací přesáhla jeho produkce pět milionů za více než čtyři desetiletí, byť po intermezzu se jmény Austin, Morris, Leyland, Rover a licenční italskou Innocenti byl nakonec samostatnou značkou Mini, jež přežila dodnes ve vlastnictví BMW Group. 

Geniální koncepce legendárního konstruktéra Aleca Issigonise se dále uplatnila ve větších typech osobních vozů Austin 1100/1300, Maxi a 1800 (byl vyhlášen evropským Vozem roku 1964/1965, zřejmě ještě na počest Mini). Ani to však nebyl závěr produkce zajímavých typů Austin, na zmíněnou trojici navázaly Austin Allegro (1973), Princess (1975), Maestro (1982), Ambassador (1982) a Montego (1984), jež už neměly dvojníka v nabídce Morrisu, ale prakticky slavnou historii značky uzavřely před třiceti lety. Pro export do USA se objevil Austin Marina, což byla jen značková varianta stěžejního modelu Morris Marina (ale klasické koncepce s pohonem zadních kol). V letech 1988 – 1995 se jako vůbec poslední vyráběly Maestro/Montego coby samostatný model od Rover Group (v roce 1995 skupina MG Rover zanikla). Maestro pak dožilo na montážních linkách v Bulharsku a Číně, ale to už málokdo věděl, že jde o konstrukci původně se značkou Austin...

Z výčtu posledních modelů se vymyká Austin Allegro, jenž se jako zázrakem objevil na trhu v někdejším Československu, a to samozřejmě ještě za komunistické éry! Údajně šlo o barterový obchod, několik stovek vozů k nám dorazilo výměnou za traktory Zetor či za další zboží s hrdou visačkou Made in Czechoslovakia. Byl už v modernizované verzi, jež přešla ze „čtyřhranného“ volantu Quartic na běžný kruhový, a patřil v Československu k prémiovým produktům vzhledem k tehdejší bídě ignorující kritiku na britském trhu. U nás s ním jezdili prominenti, k nimž patřil nadaný závodník Milan Zapadlo, syn tehdejšího generálního ředitele AZNP Mladá Boleslav (nyní Škoda Auto). Dalšími vzácnými výjimkami z Velké Británie, jež se objevily za celou komunistickou éru na československém trhu, byly již pouze Ford Anglia (klasický typ 100E) a Cortina (více generací), Hillman Minx IIIC a motocykly Norton ES2 500, resp. Matchless G80, přestože se Britové podbízeli a vytiskli prospekty mnoha svých automobilů v českém jazyce. 

Austin Allegro (codename ADO67) byl nástupcem Austinu 1100/1300 (ADO16) v roce 1973, který dostal vpředu napříč uložené motory BMC řady A (z Mini, resp. 1100/1300) nebo větší E (z Maxi) a samozřejmě pohon předních kol, stejně jako jeho předchůdci. Kritika se ustálila na tom, že nevyhlíží zrovna skvěle (neobvyklý design je dílem Harrise Manna, jenž začal navrhovat autobusy Duple a pak jen součásti jako kliky dveří pro britské Fordy), má horší jízdní vlastnosti než 1100/1300 a dokonce problémy s kvalitou výroby. Přesto Allegro uspělo, o odbytu 642 350 kusů za devět let se dnes některým novým typům může jen zdát! Motory série A měly objem 998, 1098 nebo 1275 kubických centimetrů, větší E pak 1485 nebo dokonce 1748 cm³, výkonové rozpětí bylo 44 až 90 koní (32 až 66 kW). Nová samonosná karoserie se dodávala jako dvou- a čtyř-dveřový sedan, v květnu 1975 přibylo -tří-dveřové kombi, všechny s evolucí -slavného hydropneumatického odpružení Hydragas. Během produkce, uzavřené v  roce 1982, prošlo Allegro dvěma facelifty. 

Dlouhá léta pokračovala výroba typů klasické koncepce, z nichž Austin A40 Countryman s pohonem zadních kol byl předchůdcem všech moderních hatchbacků s výklopnou stěnou v zádi a zahájil spolupráci s Pininfarinou, jenž od padesátých let navrhl řadu dalších vozů BMC. Koncern BMC se postupně měnil na BMH (Holding), BL (British Leyland), Austin-Rover Group (1982) a Rover Group, byl znárodněn a znovu privatizován, ale hledání identity na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přišlo pozdě (modely Austin/Morris se už nepřekrývaly). Nejprve byl zrušen Morris; značka Austin přežila do roku 1987, poslední vozy nesly buď jen označení typu (Maestro, Montego), anebo byly přejmenovány na Rover (Metro, později Montego). Jen vyjmenovat všechny automobily z historie značky se vymyká rozsahu článku, vždyť Austin vyráběl také nákladní vozy, traktory a slavné londýnské taxíky! V počátcích své existence za první světové války pomáhal s produkcí vojenských letadel, ale dokonce postavil i závodní automobily Grand Prix (šestiválec 9,7 litru 100 HP pro Velkou cenu Francie 1908). 

Zakladatel automobilky, pozdější sir Herbert Austin (1866 – 1941), po desetileté zkušenosti v Austrálii nastoupil u firmy Wolseley Sheep Shearing Machine Co., kde navrhoval nůžky na stříhání ovcí, než společnost přešla na výrobu automobilů. Byl nejen jejich konstruktérem, ale i závodníkem a Wolseley opustil pozici generálního ředitele, aby založil vlastní automobilku. Výroba automobilů v Longbridge trvala přes 100 let. Austin byl britskou obdobou Henryho Forda, jeho Seven se stal obrovským úspěchem, na který navázal Mini v šedesátých letech. Slavné londýnské vozy taxislužby Austin FX4 z roku 1958 zůstaly ve výrobě u firmy Carbodies v Coventry až do roku 1997 (poslední měly vznětové motory Nissan) a produkce užitkových typů byla začleněna do koncernu Leyland (od 1968 BMC, od 1970 Leyland Redline). V letech 1952 – 1971 se objevily sportovní vozy Austin-Healey, jež dodnes hájí dobré jméno značky na závodech veteránů. Žádné jiné nové automobily Austin se už nevyrábějí, ale sportovní Healey se těší produkci různých replik dodnes.

Převzato z časopisu

Fotogalerie