ROVER company (1904 – 2005) – Předčasný zánik

Automobily Rover patřily k nejlepším výrobkům britského automobilového průmyslu. Zahubily je racionalizace a slučování značek...

Dědictvím Roveru je dnes úspěšně pokračující výroba terénních typů a crossoverů Land Rover, jež se v devadesátých letech oddělila a znamená tak samostatnou kapitolu. My se tentokrát zaměříme na osobní automobily Rover. Vyráběly se déle než sto let a získaly rovněž dva evropské tituly Car of the Year (COTY, Vůz roku), roku 1963 pro Rover 2000 a v roce 1977 pro Rover 3500. Co tomu však předcházelo? Dějiny Roveru začaly ve městě Coventry, které ještě před tím, než se stalo britským centrem výroby automobilů, proslulo jako středisko produkce hodinek a šicích strojů. Už v roce 1861 tam vznikla Coventry Sewing Machine Company na výrobu šicích strojů, jež později stála u základů výroby jízdních kol (1869). John Starley založil vlastní firmu Starley & Sutton roku 1878 s Williamem Suttonem, postavil první bicykl pojmenovaný Rover v roce 1884, ale o čtyři roky později zhotovil elektrickou tříkolku. Kostky byly vrženy!

Záhy se Rover Cycle Co., Ltd., ustavená roku 1896, stala vedoucím výrobcem velocipedů ve městě a širokém okolí. Roku 1902 vyrobila první motocykl a o dva roky později první automobil... Motocykly Rover se vyráběly do roku 1924, automobilka přežila dvě světové války, první vlnu slučování, ale nakonec se stala další obětí fúzí a racionalizací. Začátky nebyly lehké, Starley záhy zemřel a podnik převzali jiní, nicméně o první automobily byl také zájem. Šlo na rozdíl od pozdější orientace o relativně levné a lehké vozy, prvním byl jednoválec Rover 8 HP v roce 1904. Následovaly další typy, firma byla konzervativní, a tak vítězství modelu 16/20 v Tourist Trophy 1907 na ostrově Man zůstalo ojedinělé. Štěstím pro značku se stal koncem dvacátých let nástup Spencera Wilkse, vynikajícího inženýra a manažera, který odešel od Hillmanu po jeho převzetí bratry Rootesovými, a to navzdory tomu, že jeho manželka byla dcerou zakladatele Williama Hillmana. Přivedl rovněž svého mladšího bratra Mauricea a na vývoji vozů (včetně vynálezu Land Roveru) se podíleli až do šedesátých let! Ve třicátých letech se zrodila série P, jež přinesla společnosti solidní zisky, vozy byly interně značeny od P1 dále.

Za druhé světové války se Rover podílel na systému „shadow factories“, továren utajených před nepřítelem, z nichž druhá v Solihullu se po přechodu na mírovou výrobu stala novým sídlem podniku (původní na Helen Street v Coventry byla zničena německými nálety). V té době vyráběl Rover v Acocks Green a Solihullu především letecké motory a podílel se na vývoji proudového motoru s Frankem Whittlem. Získané zkušenosti po válce vedly ke stavbě prvních osobních automobilů, poháněných plynovými turbínami. V Solihullu se nyní vyrábějí Land Rovery a Jaguary. Britské automobily byly většinou konzervativní, a tak se triumf Roveru 2000 v prvním ročníku Car of the Year (COTY) v roce 1963 stal překvapením. Vůz získal prestižní ocenění právem, konstrukce nebyla revoluční jen pro značku ze Solihullu, ale v mnohém novátorská. Rover 2000 byl určen pro pohodlnou přepravu čtyř osob (pouze ve výjimečných případech pěti) a odpovídajícího množství zavazadel. Hlavní důraz byl kladen na pohodlí a bezpečnost, nikoli na rychlost nebo nízkou cenu. Již volba čtyřsedadlového uspořádání v karoserii, která je dosti prostorná pro pět nebo šest osob, je náznakem, že se na ničem nešetřilo. Táž snaha je patrná z uspořádání podvozku s originálním řešením obou náprav. Rover 2000 (kódové označení P6) byl navíc automobilem ve své době neobyčejně moderního vzhledu a stylu pohledného i dnes, po více než 50 letech, prošpikovaným řadou do té doby neobvyklých technických řešení.

Při premiéře byl doslova senzací, dynamické linie v italském stylu znamenaly výrazný odklon od barokních tvarů předchůdců řady P4 (poslední Rover 95 a 110), či nadále vyráběných velkých P5/P5B (Rover 3-Litre a 3 ½ Litre), i od celkové koncepce; přechod z žebřinového rámu na samonosnou konstrukci byl nevyhnutelný. Není bez zajímavosti, že tvary nového samonosného vozu vzešly ze studie turbínového sedanu Rover T4, jež byla vlastně desátým prototypem P6/10 (v roce 1961), ale vývoj probíhal od konce padesátých let. Málo známý designér David Bache zanechal vynikající dědictví v podobě vozů Rover 2000, prvního Range Roveru a nového Roveru 3500. Úspěch Roveru 2000 (P6) zopakoval po čtrnácti letech Rover 3500 (SD1) po hlasování poroty tehdejších 49 odborných novinářů z patnácti zemí. Rover 3500 (SD1) byl prvním zcela novým automobilem této britské značky od roku 1963, kdy vyjel Rover 2000, bohužel však také posledním vlastní konstrukce, neboť automobilka v osmdesátých letech přešla na spolupráci s Hondou.

Rover 3500 byl vyvinut v rámci British Leyland (BL), do něhož připadl Rover v roce 1967, takže už prakticky neexistoval, jen tvořil součást BL Specialist Division, sdružující výrobu sportovních vozů, luxusních sedanů a Land Roverů. Snažila se zracionalizovat program, a tak za nástupce přímo si konkurujících sedanů Rover 2000/3500 řady P6 (čtyřválec/osmiválec) a Triumph 2000/2500 (šestiválec) vyvinula jediný typ Rover 3500. V roce 1971 konstruktéři -Triumphu navrhli projekt Puma a konstruktéři Roveru připravili vyspělejší koncept P10, jenž vyhrál. Následoval vývoj pod označením RT1 (Rover Triumph No.1), který se po sloučení obou oddělení změnil na SD1 (Specialist Division 1). Základem zadání SD1 byla špičková verze s převzatým osmiválcem 3,5 litru (konstrukci koupil Rover od General Motors), ale i levnější modely s novým řadovým šestiválcem, jenž byl ve vývoji u Triumphu. Zadní tuhá náprava (nikoli už De Dion jako u P6) a převodné ústrojí byly vyvinuty jak pro sedany SD1, tak pro sportovní Triumphy. Racionalizaci se však podřídilo více, než bylo zdrávo, vozy trpěly nedostatečnou kvalitou navzdory své vynikající konstrukci. Znamenalo to, že prodej řady SD1 nepřekonal kombinovaný odbyt obou zmíněných předchůdců, byť reakce veřejnosti a novinářů byla nadšená.

Řada SD1 existovala jako Rover 3500 s osmiválcem, 2300 a 2600 se šestiválcem a 2000 s novým čtyřválcem. V roce 1967 se Rover stal součástí British Leyland, po jeho rozpadu působil jako Austin-Rover, nové automobily vznikly na základě spolupráce s japonskou Hondou a jejich produkce byla přenesena do Cowley (Oxford; dříve Morris). Série 200/400 vycházela z Hondy Ballade, série 800 z Hondy Legend, a tak bychom mohli pokračovat. Tato strategie však nevydržela dlouho, BMW koupilo značky Land Rover, Rover i Mini; když obchodní výsledky Land Roveru neuspokojily, došlo na prodej Fordu, který Land Rover opět v roce 2008 prodal. Samostatný Rover přežil jen do roku 2005, ani zdařilý typ 75 s předním pohonem (konstrukční cvičení BMW!) značku nezachránil. A tak se objevili Číňané. Koupili linky, ale jméno nikoli. Pokračují v produkci doma s novou značkou Roewe, jež alespoň zní podobně.

Převzato z časopisu

Fotogalerie