Rover P6 (1963–1977) – Dozvuky zlatých let

Řada P6 byla uvedena před 60 lety typem Rover 2000. Šlo o jedno z nejmodernějších osobních vozidel své doby. Opravdu překvapilo, Rover byl totiž tehdy znám rigidním konstruktérským konzervatismem…

Nový P6 přišel ve chvíli, kdy britský automobilový průmysl ještě dominoval světovému dění. Nicméně Američané již začínali opanovávat trhy někdejších kolonií a chytrá japonská produkce obsazovala další zámořské výspy. Do zhroucení, přesněji spíše po(s)irell úpadku, se však britská výroba osobních vozů teprve pomalu sunula. Společnost Rover, začleněná pak v roce 1967 do koncernu Leyland Motors, nicméně ještě na počátku šedesátých let měla dostatek finančních prostředků, konstrukčních kapacit a moderní technologie k tomu, aby na čistém listu papíru vyvinula automobil světové úrovně. Jak po stránce užitných vlastností, tak především s ohledem na neotřelá technická řešení.

Foto: Rover

Hlavní důraz byl při konstrukci vozu Rover 2000 kladen na komfort a bezpečnost. Snad i proto byl tento prostorný sedan oficiálně pouze čtyřmístný. Celokovová samonosná karoserie měla netradičně všechny povrchové díly přišroubované (možná po vzoru Citroënu DS 19), což usnadňovalo a zlevňovalo opravy po nehodách. Přímo na nosné struktuře spočívaly rovněž závěsy kol i poháněcí agregát, povrchové součásti se lakovaly samostatně v elektrostatickém poli.

Přední kola jsou zavěšena nezávisle na pákovém systému, přenášejícím svislé síly působící na kola do vodorovného směru na stěnu motorového prostoru. Spolu se zvláštní stavbou převodky řízení měla tato soustava chránit posádku v případě čelního střetu. Neméně originální jsou závěsy kol zadních. Šlo o kombinaci tradiční tuhé nápravy De Dion s výkyvnými hnacími hřídeli a odpérovanou rozvodovkou. Náprava je zavěšena na úhlových klikách směřujících vpřed a na podélných ramenech upevněných v zádi podběhů. Namísto pro systém De Dion typického drážkového spoje, vyrovnávajícího rozdíly v délkách poloos, jsou s ohledem na bezpečný přenos vyššího točivého momentu v Roveru 2000 použity poloosy se dvěma křížovými klouby.

Foto: Rover

Ačkoli by se k tomuto vozu jistě hodil spíše šestiválec, jak jej měl již předchozí Rover P4 v modelech 75 a 90, prvním agregátem pro P6 (Rover 2000) byl čtyřválcový „dvoulitr“ (viz připojená tabulka technických údajů). Navazovala na něj konvenční čtyřstupňová, plně synchronizovaná převodovka s kapalinou ovládanou spojkou. Rover 2000 se stal oblíbeným vozem střední třídy, jejímž poměrně rigidním standardem tehdy zůstával motor s objemem 1,5 litru. Kromě soukromých majitelů byl rázem favoritem státních služeb, a to po celém světě: vůz se kromě vyhlášené domácí továrny v britském Solihullu montoval též na Novém Zélandě a v jihoafrickém Leykoru. Celkem vzniklo do roku 1977 ve všech verzích přes 320 tisíc vozů řady Rover P6, přičemž skutečným zásahem do černého se stal v roce 1968 uvedený Rover 3500. Osazen byl v rámci licence kompaktním OHV osmiválcem 3,5 litru z Buicku Special. Celohliníkový agregát byl údajně stejně těžký jako standardní čtyřválec (!) a v kombinaci s „evropskou“ hmotností Roveru 3500 zajišťoval nejvyšší rychlost přes 180 km/h a zrychlení z klidu na 100 km/h kolem 10 sekund, což byly v Evropě na sklonku 60. let výkony vskutku znamenité. Těchto automobilů vzniklo přes 80 tisíc. A abychom byli kompletní, v polovině 70. let byl standardní čtyřválec nahrazen agregátem převrtaným z 85,7 na 90,5 mm, což zvýšilo objem na 2,2 litru (Rover 2200). 

Technické údaje

Motor
Kapalinou chlazený řadový zážehový čtyřválec, uložený podélně vpředu; blok motoru litinový, hlava válců z hliníkové slitiny; OHC 2V (řetěz); pětkrát uložený klikový hřídel; 1978 cm³ (ø 85,7 x 85,7 mm), 9,0:1, 66 kW (90 k)/5000 min^-1 a 116 N.m/2750 min^-1; karburátor SU HS6. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 60 A.h, generátor 360 W.

Foto: Rover

Převodné ústrojí
Jednokotoučová suchá spojka ø 216 mm s kapalinovým ovládáním; čtyřstupňová plně synchronizovaná převodovka s řazením pákou na podlaze (3,625–2,133–1,391–1,000–Z 3,430), stálý převod 3,540; pohon zadní nápravy.

Podvozek
Samonosná ocelová konstrukce; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; vzadu tuhá náprava De Dion; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (vpředu nesoustřednými), vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy Dunlop ø 273/270 mm s podtlakovým posilovačem, vzadu po stranách rozvodovky; řízení šnekem a kladkou, 3,75 otáčky volantem mezi krajními rejdy, převod 20,3:1; ocelová kola, pneumatiky Pirelli Cintura 165 SR 14.

Rozměry a hmotnosti
Rozvor náprav 2630 mm, rozchod kol 1350/1330 mm; d/š/v 4530/1690/1390 mm; hmotnost pohotovostní 1255 kg, rozdělení hmotnosti P/Z 53,7/46,3 %; objem palivové nádrže 58 l.

Provozní vlastnosti (údaje výrobce)
Největší rychlost 166 km/h; zrychlení 0–80/96 km/h za 10,1/14,6 s; spotřeba paliva 6,9/11,3 l/100 km při ustálené rychlosti 80/130 km/h; stopový poloměr otáčení 5,43 m.

Převzato z časopisu

Fotogalerie