Citroën C10 - Beruška

Mezi vozy Citroën, velkým DS/ID a lidovým 2 CV, byla tehdy velká mezera, a proto francouzský výrobce rozjel další program středního typu. Konstruktér André Lefebvre se pustil do svého posledního ­projektu C (= Coccinelle, tedy Beruška) a spolu s Jacquesem Léonzim a Laurainem (křestní jméno se nepodařilo zjistit) ­navrhl přísně aerodynamické ­vejce na kolech superlehké koncepce s dvouválcem 2 CV, pohonem předních kol a hydropneumatickým pérováním. Konstruktér Lefebvre zahájil práce v roce 1953, tentokrát ­nikoli s Flaminiem Bertonim, s nímž dříve vytvořil legendy Traction Avant, DS/ID a 2 CV. Údajně mu šlo více o vědecký než umělecký přístup k designu karoserie pro projekt C, a tak s Léonzim, Laurainem a analy­tikem Lanoyem vytvořil přísně aerodynamický tvar, pro nějž vůz vedle poetického jména Coccinelle získal také přezdívku Goutte d’Eau, tedy kapka vody.

Na konstrukci s ním spolupracovali inženýři André Estaque (celková struktura, poháněcí soustava) a Alain Roche (zavěšení kol a odpružení). Samonosnou karoserii tvořila spodní vana z duraluminu, dlouhá 3,60 m a 0,15 m hluboká; horní část z plastových panelů a organického skla nesl prostorový hliníkový rám. Tvary čtyřmístného vozíku (sedadla 2+2) připomínaly německý Mes­serschmitt, úzký rozchod 600 mm dvojice menších kol vzadu (8“) zase BMW Isettu. Pro vstup se vzhůru vyklápěla velká boční okna, na boku byla dvě malá dvířka. Přední kola poháněl dvouválcový boxer 425 cm3, ale rychlost proti 2 CV vzrostla ze 65 na 110 km/h díky vyzrá­lému aerodynamickému řešení. Tři kulové nádoby ve stylu DS (dvě vpředu, jedna vzadu) sloužily odpružení. Délka vozíku byla 3845 mm při rozvoru náprav 2450 mm, ale hmotnost pouhých 382 kilogramů. Bylo třeba doladit jízdní vlastnosti (vozík se při testovací jízdě v La Ferté Vidame převrátil), ale pak vedení Citroënu soustředilo veškeré síly na projekt Ami 6. Avantgardní céčko přestihlo dobu; projekt byl zastaven. Poslední z deseti prototypů C1 až C10 je v depozitáři Conservatoire ­Citroën nedaleko Paříže.