Automobiles Citroën (1919 – 2019) – 100 let na silnici

Citroën slaví 100 let. Je z trojice přeživších automobilek ve Francii nejmladší, ale také nejprogresivnější...

V letošním roce má Citroën už 100. výročí, v červnu 1919 vyjel z pařížské továrny na Quai de Javel první automobil typu A. Koncem roku 1919 se na této adrese, kterou automobilka opustila až po 68 letech (uvolnila místo městské zástavbě), vyrábělo denně třicet vozů typu A. Do nástupu dalších B2 a malého 5 CV vzniklo těchto čtyřválců přesně 24 093 (většina během pouhých dvou let), protože André Citroën byl evropským průkopníkem velkosériové produkce. Během následujících let se zrodila dlouhá řada originálních automobilů Citroën, jež dnes patří k ikonám automobilové historie. 

André Citroën se netajil svým obdivem k americkému automobilovému průmyslu, několikrát navštívil USA, setkal se tam s Henrym Fordem a koupil licenci na celokovové karoserie Budd. V roce 1923 si osobně prohlédl výrobu v karosárně Budd a okamžitě objednal příslušné stroje a zařízení. První celokovový Citroën B10 vyjel v roce 1925. V roce 1931 prohlásil André Citroën na slavnostní večeři ve Filadelfii, že to byla technologie Budd, jež pomohla zvýšit výrobu na desetinásobek. Stejně jako Ford, i Citroën se snažil zvětšovat produkci, aby mohl prodávat levnější automobily většímu okruhu zákazníků, a stejně jako Ford vytvářel i montážní závody v dalších zemích. Tradiční byla továrna Citroën Cars v britském Sloughu (existovala do šedesátých let), další otevřeli v Bruselu, Milánu a Kolíně nad Rýnem.

Skutečnou revoluci však vyvolal francouzský šéfkonstruktér André Lefèbvre (1894 – 1964), jenž začal u Citroënu uvedením prvního z trojice nejslavnějších automobilů této značky, známého coby Traction (Avant), protože přinesl pohon předních kol. Tvary samonosné karoserie navrhl Flaminio Bertoni (1903 – 1964), Ital z Varese, který v roce 1932 odešel do Paříže a už tam zůstal. Tito dva muži společně vytvořili nejslavnější trojici francouzských vozů, jež se všechny zrodily pod značkou Citroën, a to průkopníka samonosné karoserie a předního pohonu Traction (podle velikosti typy 7, 11 a 15), lidových vozů 2 CV, jež se vyráběly přes čtyřicet let, a absolutního vrcholu, aerodynamické avantgardy DS 19/21/23 s ojedinělým hydropneumatickým odpružením a dalšími technickými finesami. Kromě toho spolu vytvořili i jinou legendu, a to lehký užitkový vůz Citroën typu H (490 tisíc vozů v letech 1948 – 1982). 

Není bez zajímavosti, že všechny tři typy, tedy Traction, DS a 2 CV, se dostaly do užšího výběru volby Car of the Century v roce 2000, a nejúspěšnější DS skončila ve vedoucí skupině (André Citroën by se jistě nezlobil, že toto ocenění od evropské poroty COTY získal Ford Model T). Vše začala Traction Avant s nízkou siluetou, představená jako typ 7 v showroomu Citroën na Place d’Europe v Paříži v dubnu 1934, tedy před 85 lety (přesně 18. dubna). Novinka uvedla nejen pohon předních kol do velkosériové výroby, ale také prostornou samonosnou karoserii, která přežila ve výrobě až do roku 1957 (celkem 753 123 vozů). První typy 7 a 11 byly čtyřválce, následoval šestiválec Citroën 15 Traction, jenž po válce dostal hydropneumatické odpružení na zadní nápravě a stal se tak předchůdcem revoluční DS. Trvalo však ještě tři desetiletí, než se pohon předních kol etabloval u evropských osobních automobilů jako základní konstrukční prvek. 

Kuriozitou pařížského autosalonu Mondial de l’Automobile 1934 byla zajímavá varianta Traction Avant, osmiválec typu 22, jenž zářil na stánku Citroënu hned ve třech karosářských verzích (kabriolet; dále sedan a prodloužený sedan, odlišované dvěma nebo třemi bočními okny). Finanční problémy a následné převzetí automobilky společností Michelin vedlo k zastavení nesmírně zajímavého projektu 22. 

Po válce se představila nejprve lidová „kachna“ 2 CV, ale na autosalonu v Paříži 1955 šokoval Citroën veřejnost novým aerodynamickým typem odvážného designu, navíc s hydropneumatickým odpružením, polosamočinnou převodovkou, hřebenovým řízením s jednoramenným volantem a bezrámovými okny ve dveřích, který dostal označení DS19 a stal se základem slávy „déesek“, jež dnes pokračuje v samostatné luxusní divizi DS Automobiles koncernu PSA. Komfortní DS měla také sportovní geny, její jezdci vyhráli dvakrát Rally Monte Carlo, dvakrát Rally du Maroc, dvakrát Tour de Corse a jednou maraton Liège-Sofia-Liège. 

Odvozenými verzemi DS byly kombi a kabriolet. V roce 1967 dostala Bertoniho kreace výrazný facelift s novou přídí podle návrhu Roberta Oprona, jež se vyznačovala hlavními světlomety pod společnými překryty, z nichž ty vnitřní se mechanicky natáčely do zatáčky. Objem čtyřválcového motoru vzrůstal od 1911 přes 1985 a 2175 až na 2347 cm³ (proto označení DS19, 21 a 23) a jako jeden z prvních dostal elektronické vstřikování benzinu. V roce 1975, přesně 15. dubna, vyjela z továrny na Quai de Javel (nyní Quai André Citroën) poslední DS, luxusní DS23 Pallas s pořadovým číslem 1 456 115. Nástupci DS nesli označení GS a SM (oba 1970), CX (1974), BX (1982), XM (1989) a Xantia (1993) a tři z těchto automobilů dobyly prestižní titul evropského Vozu roku (COTY; GS, CX a XM). 

Do populární kultury se nejvíce zapsal Citroën 2 CV, neobyčejně oblíbený lidový vůz, navržený už před válkou (1938), ale vyráběný v letech 1948 – 1990 v nejrůznějších modifikacích včetně terénní dvoumotorové Sahary, vylepšené Dyany, plážové Méhari a užitkových verzí. Jeho dvouválec OHV se vzduchem chlazenými protilehlými válci sílil z 375 cm³ objemu až na konečných 602 cm³; produkce dosáhla téměř sedmi milionů, z toho bylo 3 868 634 klasických osobních typů 2 CV. Nový Ami 6 s futuristickou karoserií (negativní sklon zadního okna) vyšel ze stejného základu. Pro výrobu byla postavena nová továrna v Rennes a v letech 1961 – 1971 vyrobila 1,036 milionu vozů Ami 6 (včetně kombi). Následovaly vylepšený Ami 8 (773 tisíc do roku 1979) a čtyřválcový Ami Super. 

Skříňový Citroën typu H náležel po léta ke standardnímu obrazu francouzské ulice i venkova, přišel na svět ve druhé polovině čtyřicátých let a setrval na výrobních linkách do 14. prosince 1981. Celkem vzniklo 490 165 těchto levných, jednoduchých a hospodárných automobilů, jimž předcházela menší série typu TUB v letech 1939 – 1942. Ve Francii typy H hojně sloužily ještě na přelomu tisíciletí, byť konkurence nových vozů Renault, Peugeot i modernějších Citroënů byla stále větší. Dnes jsou víceméně kultovními automobily, jaké se používají zejména pro reklamní účely, zmrzlináře a pojízdné bary.

Citroën vyráběl rovněž velké nákladní automobily a dokonce traktory! Poslední jsou designové ikony z poloviny šedesátých let, známé jako 350 a 600. Jejich bezkapotovou budku navrhlo Centre de Style Citroën, vedené Robertem Opronem v letech 1964 – 1975, který převzal štafetu po Bertonim. Dnes francouzský důchodce Opron (narozen v roce 1932) má na kontě řadu skvělých děl (redesign DS 1967, GS, SM a CX), ale se svým týmem vytvořil rovněž už trochu zapomenutý nákladní typ 350/600, jehož trambusová budka vyniká neobvyklými tvary s přídavnými okénky dole v přídi pro lepší výhled. Měla to být celá série s lehčími typy 350, 370 a 450 i těžšími 600, 700 a 800, přišla však v době, kdy Citroën navázal spolupráci se specializovaným výrobcem nákladních automobilů Berliet, takže výroba trvala jen krátce (1965 – 1972).

Některé z ikonických automobilů Citroën jsou na našich snímcích. Francouzská značka se v poslední době přizpůsobila novým zájmům klientů, a tak byla posílena výroba osobních verzí lehkých užitkových vozů (Berlingo) a uvedeny nové MPV (Picasso) a SUV (C-Crosser, Aircross). Klasické typy skončily druhou generací C5, když ideový nástupce první DS, CX a XM, nazvaný C6, pro minimální zájem veřejnosti neuspěl a jeho výroba byla v roce 2012 zastavena po pouhých 23 384 kusech. V listopadu 2013 také skončila historie šestiválců (posledním byl C5 HDi V6 240), protože nová doba žádá downsizing. Citroën nyní rozdělil nabídku na běžnou produkci C a prémiovou DS, přidal nové vozy kategorie SUV, ale to už je jiná kapitola.

Převzato z časopisu

Fotogalerie