46. Tokyo Motor Show – globální trendy

Říjnový autosalon v Tokiu nabídl to nejlepší z produkce asijských automobilek. Nesl se v euforii z očekávaného zahájení Olympijských her 2020, ale především potvrdil, že mezi skutečně globálními hráči žádná elektrifikační panika nepanuje.

Každý lichý rok se v japonské metropoli koná automobilová výstava, jež ukazuje stav a perspektivy automobilové produkce v Asii. První ročník Tokijského autosalonu se konal roku 1954 v parku Hibiya a na troskách válkou zdevastované země předznamenal nové vzepětí postupně sílící ekonomiky, jež se zanedlouho stala vedoucí silou ve vývoji technologií automobilového průmyslu. Navštívili jsme už 46. Tokyo Motor Show, konanou pod patronací japonského sdružení výrobců automobilů JAMA od roku 2011 na moderním výstavišti Big Sight Centre v jihovýchodní části japonské metropole Odaiba. Čtyři ohromné pavilony jsou děleny na západní a východní; pořadatelé odvedli dobrou práci a přiblížili autosalon těm nejlepším světovým podnikům. Prakticky kompletně byly zaplněny oblasti Ariake i Aomi, mezi nimiž davy návštěvníků z řad odborné veřejnosti přepravovaly autobusy. Proti předchozím ročníkům se tiskové středisko nachází v suterénu přímo pod vstupní halou, takže již není třeba cestovat eskalátory do vysokých věží.

Pořádání se vrátilo do obvyklého termínu ve druhé polovině října, aby nedocházelo k překrývání s listopadovými autosalony v Los Angeles a čínském Guangzhou. Atmosféra byla příjemná a také autosalonem prostupovalo očekávané zahájení olympijských her, jež se v Tokiu odehrají během příštího léta. A nenechte se mást některými mediálními výstupy, jež pochybují o úspěchu této události a hovoří o „drolení se“: už v říjnu jsme zde viděli kompletně dostavěnou olympijskou vesničku i hotový hlavní stadion. Třeba v roce 2016 se v Brazílii dostavovalo až za provozu. Japonci však se svým smyslem pro dokonalost a odpovědnost, a pochopitelně i značnými finančními zdroji, zkrátka selhání nepřipustí.

Tokijský autosalon ukázal, že japonští výrobci proti těm evropským mají skutečně interkontinentální působnost, takže iracionální dogmatismus v jednom regionu u nich neznamená propadnutí šílenství. Elektrifikace poháněcích soustav osobních automobilů zde tak není nucenou zoufalostí, ale jen jedním z mnoha prostředků přirozeného vývoje technologií.

Při procházce mezi expozicemi je rovněž vidět, proč evropské autosalony hynou na úbytě. Žádné přepychové areály s vlastními silnicemi, jaké mají třeba Mercedes-Benz nebo BMW ve Frankfurtu; tady jsou jednoduché a přehledné přízemní stánky, prostě představující stávající produkci jednotlivých výrobců. A o automobily přeci návštěvníkům jde především! Jistý „sešup“, podobný evropským výrobcům, ukázal paradoxně pouze tuzemský a zároveň největší automobilový koncern na světě: Toyota na svém stánku ve vzdálenějším areálu Aomi poblíž stejnojmenné stanice nadzemky běžné vozy vůbec neměla. Prezident Akio Toyoda si tam „zlé“ automobily prý nepřál a pod vlivem populárních evropských vlivů tím koncern Toyota nově omezil na pouhého „dodavatele mobility“. Například skutečně důležitou novinku bezpochyby světového významu v podobě druhé generace vodíkového typu Mirai (viz str. 36) viděli jen „vyvolení“ v předvečer otevření autosalonu, zatímco běžným návštěvníkům autosalonu zůstala skryta. Mimo program Toyota zároveň odprezentovala dvoumístný Ultra Concept BEV nebo elegantní a promyšlený koncept LQ. Na pódium Toyoty se tak v době otevření autosalonu kromě pitoreskních robotů, kolečkových křesel, koloběžek či létajícího koštěte (e-Broom) dostaly pouze studie závodního elektromobilu e-Racer a autonomně řízený e-Palette, jenž má být nasazen právě příští rok na olympiádě a je odvozený z mikrobusu představeného na loňském veletrhu CES. Vozů má být asi 16, pojedou krokem a na palubě každého z nich bude přítomen „operátor“ pro případ nenadálé situace. Lexus, špičková divize Toyoty, pak představil studii LF-30 s elektromotory v kolech, jež má naznačit příchod prvního elektromobilu značky (nakonec to bude malý UX 300e). Byl to mimochodem jediný vůz na stánku značky Lexus. 

Ale u většiny dalších automobilek již bylo všechno v pořádku a návštěvník dostal příležitost seznámit se s jejich stávající produkcí i výhledy do budoucna. Subaru nám pod stejnou střechou ukázalo hned dvě světové premiéry: předobraz druhé generace typu Levorg Concept a WRX STI EJ20 Final Edition. Připomíná konec výroby modelu WRX STI a s ním i slavného motoru EJ20. Zároveň jsme viděli facelift Imprezy a studii VIZIV Adrenaline Concept, představenou letos v Ženevě.

Daihatsu nezklamalo svým pozitivním myšlením a uvedlo pozoruhodné kvarteto milých malých konceptů. Nejvřelejšího přijetí se dočkaly „retro“ minivan WaiWai se zadním i předním čelem v podobném duchu a všestranný, multifunkční TsumuTsumu. WakuWaku naznačuje představu Daihatsu o hranatém crossoveru pro volnočasové hrátky, zatímco IcoIco chce být autonomně se pohybujícím minibusem. Zpět na zem vrátilo Daihatsu návštěvníky sériovým modelem New Compact SUV: bez jakékoli pompéznosti představilo vůz zatím bez jména, ovšem s velkými ambicemi třeba na malajsijském trhu, kde by měl posílit typovou řadu značky Perodua pod označením D55L. Areál Aomi dále náležel užitkovým vozům značek Isuzu, Hino, Fuso a UD Trucks, jejichž program je natolik svérázný a výrazný, že se k němu vrátíme samostatným článkem v lednovém vydání Automobilu.

Ve druhém areálu Ariake (kvůli frontám na autobusy jsme mezi ním a Aomi raději cestovali nadzemkou) bylo značek více. Suzuki připomnělo jinak poněkud opomíjené 110. výročí svého zrození. Samohybný mikrobus nechyběl ani zde, kde nesl označení Hanare. Vše se tu točilo kolem studií „kei cars“ Hustler v různých variantách, ale též japonských premiér motocyklů Gixxer SF 250 a 250 s novým, olejem chlazeným motorem. Srdce většiny přítomných zasáhla kompaktní studie malého plug-in hybridu Waku Sports, jejich rozum pak paleta sériových minivanů Bandit (ano, dnes nejde o motorku, ale automobil). Na motocykly se pochopitelně soustředily i Yamaha a Kawasaki, z nichž obzvláště ta druhá se nese na „retrovlně“ Original Icon, připomínající založení značky v roce 1965. Mazda propagovala především kompaktní SUV CX-30 a do značné míry revoluční motor Skyactiv-X (viz AR 8/’19), nicméně překvapila světovou premiérou typu MX-30 s efektními asymetrickými bočními dveřmi, prvního sériově vyráběného elektromobilu značky. 

Honda ve světové premiéře odhalila zcela novou, v pořadí čtvrtou generaci řady Fit. V Evropě se prodává pod jménem Jazz, -ovšem v Japonsku z ní nyní Honda rozvinula rozsáhlou a samostatnou paletu modelů různých vozidel. V japonské premiéře se zde objevily rovněž kompaktní Honda e s pohonem zadních kol a 10. generace sedanu Accord. Honda ukázala také několik nových motocyklů včetně kompaktního CT125 a elektrických skútrů Benly (dvoukolový) a Gyro (tříkolový). Nejzajímavější však byla v umělém tunelu instalovaná a mimořádně dobře obsazená výstava závodních motocyklů CB i vítězných vozů formule 1 k příležitosti 60. výročí prvního startu strojů Honda na Tourist Trophy na ostrově Man. 

Nissan ukázal hned 14 novinek. Nositelem strategie Nissan Intelligent Mobility se stávají zejména koncepty IMk (malý elektrický crossover) a Ariya (větší elektrický cross-over). V expozici se objevily též vylepšený Leaf e+ a minivan Serena e-Power, jakož i malý Note e-Power Nismo. Značku Infinity Nissan na svém domácím trhu nenabízí, nicméně i v Evropě kdysi známý sedan Q50 připomnělo modernizované provedení typu Nissan Skyline, osazené novou generací autonomního řízení ProPilot 2.0. 

Mitsubishi letos v Japonsku premiérovalo do bugy stylizovanou studii Mi-Tech, jež má spolu s prototypem Engelberg Tourer, ale též konceptem minivanu K-Wagon Concept stanovit nový stylistický jazyk značky. Ten se má soustředit na „rozumnou“ elektrifikaci a „rozšířit horizonty pro nové výzvy“. Vyniká masivní přídí opřenou o svislé segmenty prvků masky a světlometů. 

Americké či evropské firmy patřily i na 46. autosalonu v Tokiu k popelkám. Kromě, značky Mercedes-Benz vystavoval třeba Renault, jenž v alianci s automobilkami Nissan a Mitsubishi propagoval jak sportovní Alpine (v Japonsku mají vlastní prodejny), tak i  nový typ Lutecia, prodávaný v Evropě pod tradičním označením Clio.

Převzato z časopisu

Fotogalerie