Mercedes-Benz SLR McLaren – Koňská Sprška

Přesně v okamžiku, kdy jsme dorazili k branám střediska koncernu DaimlerChrysler v Milton Keynes, spustil se přívalový déšť. Kapky velké snad jako pěst bubnovaly do asfaltového povrchu silnice. Hurikán Francis ukázal, že je nablízku. Mám pech. Jsme tu totiž proto, abychom vyzvedli k testu Mercedes SLR McLaren. Má to být moje první šance tento automobil řídit.

Přestože tohle auto už obíhá nějakou dobu světové autosalóny a je k vidění na nesčetně fotografiích, je těžké popsat, co mě napadá, když stojím v jeho bezprostřední blízkosti v „reálném“ světě. Je menší. Bezpochyby je menší, než byla má představa. S proporcemi komiksového sporťáku je také mnohem bláznivější.

Jakmile skočíte dovnitř, kontrast, který na vás zaútočí, bude obrovský. Po kontroverzním vzhledu se totiž pojetí interiéru zdá až příliš „normální“. Samozřejmě, kožená karbonová sedadla jsou skvělá, stejně jako výhled hodně skloněným předním oknem, celkový dojem je jednoznačný – solidní Mercedes, a to možná není to pravé, co byste od auta, za nějž utratíte skoro 15 miliónů korun, čekali.

Samozřejmě, že SLR nevypadá jako „běžné“ SL, vždyť má například překrásné startovací tlačítko ukryté na vršku voliče samočinné převodovky pod odklápěcím krytem. Zapínám zapalování, palcem odklapávám kryt, mačkám brzdový pedál s tisknu startovací tlačítko. Jako bych odpálil zbraň, motor se usadí na jemném volnoběhu. Ťuknutí na plynový pedál ukazuje, že motor je civilizovanější než štěkající agregáty Enza či Carrery GT.

Máme nyní před sebou přesně dvanáct hodin ve společnosti SLR. Počasí hatí původní plány, takže jsme rozhodli, že se vydáme do testovacího centra Bruntingthorpe. Mercedes tvrdí, že SLR je supersportem s použitelností i v běžném životě, náš sychravý den je tedy tím pravým pro jeho test i v tomto ohledu.

Je půl osmé a já se prodírám po dálnici ranní špičkou. Věřte, že pokaždé, když budete řídit šestisetkoňový supersport, budete neustále poněkud nervózní. Pořád na sobě budete cítit, že jste ve střehu. Nevýhodou je, že tento neklid se často projeví i v jízdním stylu. Tak tomu v SLR ale skutečně není. Automatická převodovka v poloze D nevyžaduje obsluhu, stejně tak jako elektroničtí ochránci v podobě ESP. Klimatizace navozuje správné klima a kvalitní audiosystém komfortní prostředí jen dokresluje. Tento „McMercedes“ je skutečně skvělým autem na dlouhé cesty za nepříznivého počasí.

Při tomto stylu jízdy si vlastně ani neuvědomujete, že sedíte v něčem výjimečném. To prozrazují snad jedině vytřeštěné pohledy okolních uživatelů dálnice, kteří pozorují nepředstavitelně dlouhou příď vašeho vozu. Dalšími důkazy skutečného charakteru SLR je také intenzivní přenos i těch nejmenších nešvarů silnic do vašich zad a rukou, stejně tak jako okamžité reakce motoru na pohyby plynu.

Všechno ostatní bychom měli zjistit na zkušební dráze v Bruntingthorpe.Je to místo, kde lze vyzkoušet i rychlosti přes 320 km/h. Mimochodem, právě Bruntingthorpe je místem, kde v roce 1994 dokázal i McLaren F1 svoji dynamiku, kterou dodnes stanovil měřítka pro supersportovní vozy.

Předtím však, než na testovací dráhu dojedeme, absolvujeme ještě několik kilometrů na silnicích první a druhé třídy. Na okreskáchzačíná mizet původní dojem malého vozu. Ani překvapivě ostrý převod řízení nedokáže potlačit dojem vyplývající z toho, že přední kola jsou daleko od vašich rukou a kalhot.

Počasí nám stále nepřeje, takže zjišťuji, že mé nájezdy do zatáček jsou překvapivě umravněné a snažím se je kompenzovat pouze plným plynem na rovinkách. Ani jednou mě nenapadlo přemýšlet o tom, jaká rychlost je zrovna zařazena, urgence motoru je totiž stále mimořádná.

Rychlost a ostrost řazení můžete upravovat podobně jako v převodovkách SMG od BMW. Zde však spolupracujete s plnohodnotným automatem. Přestože převodovka pracuje skutečně skvěle a lze ji ovládat tlačítky na volantu, při nájezdech do zatáček nemáte tak jednoznačný pocit jako v mechanické převodovce, že auto požadovaný převod zařadilo.

Nemohu si pomoci, ale brzdy nejsou ideální. Nejde o samotnou účinnost, ale především o správný pocit. Při běžných rychlostech je totiž jejich pedál extrémně tuhý a odhad odpovídajícího zpomalení je poměrně obtížný. Když budete po brzdách požadovat více, začnou účinkovat velmi náhle a pedál se přitom začne stále více propadat. Právě na tuto vlastnost si vaše smysly snad nikdy nezvyknou.

Mnohem lepší zprávy přicházejí od podvozku s vynikajícím vyvážením. Pouze na skutečně nekvalitních silnicích je cítit určité rozechvění, jinak je vše takřka dokonalé. Díky enormnímu točivému momentu mají zadní kola v podstatě neustále důvod k prokluzu. Dokonalé sladění elektroniky motoru, podvozku a převodovky mě ujistilo, že jsem mnohem rychlejší (a jízda je navíc prosta jakéhokoliv stresu), když mám stabilizaci aktivovánu.

Po příjezdu do Bruntingthorpe vedou mé první kroky ke stánku s občerstvením. Příjemně najezen usedám do SLR a vydávám se na průzkum dráhy. Vody je všude požehnaně. Nepříjemný povrch dráhy a neustálý déšť nejsou zrovna ideálními podmínkami k tomu, abyste své auto „řídili zadními koly“. Předsudky však berou za své. To, co vás dostane, není překvapivě rychlý přenos hmotnosti z podélného směru do příčného, ani minimální potřeba správného kontra, ale především vynikající vyváženost řízení, které dovoluje velmi jemné a citlivě dávkovatelné korekce.

Na chování SLR je cosi podobného jako na BMW Z4. Přestože obě auta lze vyprovokovat ke smyku a ten ovládnout, vyžaduje tento styl jízdy více tréninku než je obvyklé. Díky tomu, že sedíte až před předními koly, budete mít neustále tendence rozevlátost automobilu korigovat intenzivněji, než je potřeba. V SLR navíc nemáte tak přesné pojetí o jeho limitech.

Velmi účinný stabilizační systém se osvědčuje také zde, na studené betonové dráze. Na krocení 626 k a 780 N.m je zkrátka lepší být ve dvojici. Účinnost ESP dovoluje v „mokré“ zatáčce, projížděné tak 100 km/h, klidně naplno přidat plyn a uchvacovat se tím, jak se SLR jistě pohybuje mezi nedotáčivostí a přetáčivostí – skutečně velmi podmanivé.

Během mého hraní přestává pršet, takže nastává okamžik měření. Dostaneme se až za 300 km/h? Asi těžko, protože beton je stále mokrý. Budeme proto jezdit se zapnutým ESP.

Pro rychlý start naštěstí nemusíte hydrodynamický měnič SLR trápit současným držením brzdy a plynu. Má totiž algoritmus pro bleskové starty – v režimu nejrychlejšího řazení levou nohou držte brzdu a pravou nohou prostě dupněte na plynový pedál.

To, co se stane potom, je tou nejúžasnější akcelerací, co jsem kdy zažil. Způsob, jakým SLR vyrazí na mokrém povrchu, je fascinující. Zjišťuji, že intervence ESP je poměrně řídká a že dosažené časy skutečně budí respekt. SLR letí k horizontu a přitom překoná 160 km/h za 8,5 s. To je čas, který za daných podmínek ukazuje možnosti „elektronických“ supersportů 21. století.

Zamýšlených 320 km/h jsme však nedosáh-li. Po 280 km/h najednou pocítíte určité zmenšení akcelerace, konec dráhy se rychle blíží a já očima zírám na čísla na digitálním rychloměru. Ne – „jen“ 304 km/h. Suchá dráha a nějaký ten větřík do zad by jistě pomohl dosáhnout více, nicméně jinak se zdá, že ranvej v centru Bruntingthorpe je pro 320 km/h SLR příliš krátká.

Jaké jsou tedy dojmy, které ve mě po vrácení SLR zůstaly? Zvuk, síla, rychlost – samozřejmě. Potom ale také relativní civilizovanost a příjemná praktičnost. Kvalita zpracování i spotřeba pod 20 l/100 km. Velmi citlivé řízení a jakoby mrtvý brzdový pedál. Dále také vcelku běžný interiér a zajímavý vnější design.

Jestli se vám to zdá jako zmatený mix, potom jste pochopili to, co jsem chtěl vyjádřit. Stále si totiž nejsem jistý, čím Mercedes SLR skutečně je. Má rychlost a cenu Carrery GT, ovšem díky mnoha kompromisům se nejedná o skutečný a zábavný supersport, jak by se od ceny 14 miliónů korun očekávalo.

Mercedes zřejmě sází na skupinu svých loajálních zákazníků, pro něž je SL málo exkluzivní. Skutečným testem tohoto auta bude podle mě až budoucnost, protože McLaren bude potřebovat každým rokem dalších 500 lidí, kteří budou ochotni zaplatit oněch 14 miliónů za auto, které nikdy nebude při dané ceně označováno jako nejrychlejší, nejúchvatnější nebo nejodvážnější. Pro mě jakožto automobilového nadšence není SLR tím pravým vozem, doufám však, že připravovaný malý Mercedes McLaren můj názor změní.

Specifikace Mercedes SLR McLaren

Motor: 90° V8

Uložení: vpředu podélně

Objem: 5439 cm3

Vrtání x zdvih: 97 mm x 92 mm

Blok motoru: hliníková slitina

Hlava motoru: hliníková slitina, SOHC v řadě válců, tři ventily na válec

Příprava směsi: elektronika Bosch P-Motronic a víceprvkové vstřikování, kompresor

Výkon: 460 kW (626 k)/6500 min-1

Točivý moment: 780 N.m/3250-5000 min-1

Převody: 5A, zadní pohon

Přední náprava: dvojitá příčná ramena, vinuté pružiny, tlumiče, zkrutný stabilizátor

Zadní náprava: dvojitá příčná ramena, vinuté pružiny, tlumiče, zkrutný stabilizátor

Řízení: hřebenové s posilovačem

Brzdy: ventilované keramické kotouče 370 mm vpředu, 360 mm vzadu, ABS, ESP

Kola: 9 x 19” př., 11,5 x 19” zad., hliníková slitina

Pneumatiky: 255/35 ZR 19 př., 295/30 ZR 19 zad., Michelin Pilot Sport

Palivová nádrž: 98 l

Pohotovostní hmotnost: 1768 kg

Výkonová hmotnost: 3,84 kg/kW

Nejvyšší rychlost: 334 km/h

Cena: 14 000 000 Kč

Jízdní výkony

Zrychlení (mokro)

0-48 km/h / 2,3 s

0-64 km/h / 2,9 s

0-80 km/h / 3,8 s

0-96 km/h / 4,5 s

0-112 km/h / 5,3 s

0-128 km/h / 6,3 s

0-144 km/h / 7,3 s

0-160 km/h / 8,5 s

0-176 km/h / 9,7 s

0-192 km/h / 11,2 s

0-208 km/h / 13,2 s

0-224 km/h / 15,3 s

0-240 km/h / 17,8 s

0-256 km/h / 20,7 s

0-272 km/h / 24,5 s

0-288 km/h / 30,7 s

400 m km/h / 12,4/202 km/h

Mr. Bean hodnotí

Chtěli jsme na SLR získat druhý názor. Kdo by nám mohl poskytnout lepší pohled na toto auto než Rowan Atkinson, muž, který se umí vyjadřovat, a navíc si ho může dovolit.

Tohle je jeden z těch zvláštnějších automobilů.Myslím, že je to velmi pěkná věc, ovšem je třeba si na ni zvyknout. Měl jsem tu možnost jezdit s ním asi hodinu na okruhu a potom jsem ho měl k dispozici na jeden den pro běžné používání.

Na okruhu mě tohle auto velmi překvapilo. Při své velikosti, koncepci a hmotnosti nabízí skvělou zatáčivost a ovladatelnost. Skutečně mi nejde do hlavy, jak tohle auto může s automatickou převodovkou dosahovat v praxi podobných časů jako Porsche Carrera GT.

Obě tato auta vznikala ve stejné době, lze říci, že za sebou často během vývoje kroužila po Nürburgringu. Zatímco Pan řidič Walter Röhrl rozbil během testování dvě Carrery GT, SLR vydržely všechny a jezdily jen o několik sekund pomalejší časy. Na mokru byl Mercedes s automatem dokonce rychlejší.

Myslím, že největší problém SLR je v jeho motoru, který postavilo AMG (s „diplomaticky” nastaveným výkonem 626 k, McLaren F1 totiž má 627 k). Motor však v podstatě ničím nevyniká. Kompresor mu sice v celém spektru dodá pořádnou porci točivého momentu, nicméně nemá tak rychlé reakce jako atmosférické motory (ostatně, postavil někdo během posledních třiceti let úspěšné závodní auto s mechanicky přeplňovaným motorem?).

Podobně jako poměrně necitlivý plyn s velmi krátkou dráhou se mi jeví i brzdy. Pokrokový elektrohydraulický brzdový systém mi svou zpětnou vazbou připomínal spíše náklaďáky se vzduchovými brzdami než skutečně sportovní auto. Výsledkem je následující chování: šlápnete na brzdu málo a nic se neděje, šlápnete víc – a opět nic. Šlápnete ještě víc ...a najednou stojíte na místě. OK, teď si možná myslíte, že když chcete brzdit méně, stačí pouze povolit brzdový pedál, že?

Omyl. Nic se totiž nestane, povolíte víc a brzdný účinek povolí víc, než byste chtěli. Strašně mě to štvalo zejména při pomyšlení, že stačilo použít klasickou brzdovou soustavu a vše by fungovalo s vynikajícími keramickými brzdami skvěle. To by se však nemohli ničím „vytahovat”.

Když se naučíte se zmiňovanými věcmi žít, budete potěšeni například samočinnou převodovkou a tím, jak snadno si jejím prostřednictvím „sáhnete” na výkon samotného motoru.

Poloha za volantem byla dobrá, nicméně nastupování a vystupování přes široký práh bylo obtížnější. Myslím však, že vyšší a korpulentnější zákazníci (těch bude více zejména v USA – tedy na hlavním trhu) by mohli v SLR mít problém. To je ale čistě jejich věc. Výhled z vozu je fajn, nicméně připadal jsem si poněkud ztracený za komicky dlouhou kapotou motoru.

Na tomhle autě je zajímavé i pojmenování. Mercedes-Benz SLR McLaren. Měl jsem za to, že DaimlerChrysler chtěl mít ve značce McLaren, výrobce supersportovních modelů, nechápu tedy, proč chtěli tohle auto zařadit pod značku Mercedes--Benz. Je to podobné, jako kdyby se v rámci Volkswagen Group jmenovalo Gallardo asi takto: Audi Gallardo Lamborghini. Možná chtěli, aby značka Mercedes měla nejširší nabídku modelů na světě – od malého „áčka” až po toto 14miliónové SLR.

Myslím, že tohle auto, které je podle mého postavené pro lidi, jimž už nestačí běžné SL, je právě pro ně až příliš ostré, hlučné a nepohodlné. Myslím, že tato dvojakost je nepříjemná, protože jinak se jedná o fascinující auto. Je výstřední a přitom tak známé. Já mám tento postoj velmi rád. Má také mimořádnou sílu, fenomenální brzdy (i přes jejich necitlivé ovládání) a také velmi povedený podvozek, což jsou silné argumenty pro koupi.

Největším překvapením a zklamáním zároveň je pro mě, i přes jeho nepopiratelnou rychlost, fakt, že to není auto pro skutečné řidiče. Na druhou stranu bych byl velmi překvapen, kdyby některý Mercedes někdy byl.

Podle časopisu evo

text: Richard Meaden/Petr Hanke

foto: Andy Morgan

zdroj: Autorating 11-12/2004