Mercedes-Benz Vito/Viano - Opět o stupeň lepší

A to o pořádný. Mercedesovský evergreen dodávek a MPV, modelová řada Vito/Viano, prošel podruhé velkou renovací. Nový hnací trakt, vylepšený interiér a změny na exteriéru vedou nekompromisně zákazníky do druhého desetiletí 21. století.

Stojím na Grosse Elbstrasse v Hamburku před novoučkým Vitem. Mírně prší, přístav se koupe v mlze a v hlavě se mi honí myšlenky. Ani ne tak na blízké molo, z nějž vyráží výletní lodičky na obhlídku přístavu a suchých doků, které nezřídka plnily mé klukovské sny. Dokonce ani ne na nepříliš vzdálenou čtvrť St. Pauli, jejíž veřejné tajemství snad mohlo suplovat hlavní motivy mých jinošských snů. Kdepak, nic takového.V hlavě mi běží včerejší film, v němž vystupuje Volker Mornhinweg, šéf oddělení Mercedes-Benz Vans. To zásadní je, řekl bych, v titulcích. Padesátiprocentní nárůst objednávek dodávkových vozidel v prvním kvartálu letošního roku v porovnání se stejným obdobím roku předcházejícího. Pozitivní trendy růstu na všech důležitých trzích. Kladný rozdíl obratu i hodnoty EbiT. A konečně statistika výroby modelové řady Vito/Viano předcházejících dvou generací. U té původní z roku 1995 šlo o výrobu cca 60 000 vozidel ročně, druhá generace (2004) již měla průměrnou roční produkci 90 000 vozidel ročně. Je tedy nasnadě, když spočítáme všechna aktiva a podíváme se na současnou situaci, že Vito/Viano třetí generace by mohlo být opět výrazně úspěšné, neřku-li ještě úspěšnější.

Zvenčí i zevnitř
Situace tedy právě tak zralá na nové vozidlo. Ale jaké nové? Vždyť, když se na něj teď přes sňůrky deště dívám, zase tak moc jiné mi nepřepadá! Jasně, má trošku agresivnější vzhled, nové přední světlomety, nový přední nárazník...To důležitější je však uvnitř. Mornhinweg včera říkal, že nový je celý hnací trakt. Motor, převodovka, nápravy, celé naladění podvozku. Nezbývá tedy než si to všechno vyzkoušet! Jenže než jsem se dostatečně vynadíval a „vysnil“, zbylo na mě Viano. Protože však jsou oba vozy z „jednoho vrhu“, vůbec mi nevadí začínat s tím více společenským. Ba právě naopak.Někdo by si vybral Viano s vidlicovým šestiválcem, který oslovuje ve vznětové verzi zdvihovým objemem tři litry, maximálním výkonem 165 kW/224 k a maximálním točivým momentem 440 Nm, či v zážehové verzi tři a půl litry zdvihového objemu, 190 kW/258 k maximálního výkonu a 340 Nm točivého momentu. To je velmi slušné.

Mě však zajímal především nový čtyřválec CDI 2.0 či CDI 2.2. Z jednoho prostého důvodu. Je to první čtyřválec, použitý pro pohon dodávek a MPV na světě, který je ve všech svých výkonových variantách vybaven vyvažovacími hřídeli. Navíc je montován dohromady s novou šestistupňovou manuálně řazenou převodovkou.Tak jak to vlastně všechno funguje. Samotný start je otázkou zlomku sekundy, motor není skoro slyšet (však jsou vozidla hned na úvod správně zahřátá). Asi měl Mornhinweg pravdu. Sedmiotvorové trysky systému Common Rail dopraví palivo do válců motoru v určeném množství pětkrát za jeden pracovní cyklus. Vyvažovací hřídele také odvedou svůj díl práce, a tak je chod nového motoru OM 651 velmi příjemný, hladký a tichý. Až se mi zdá, že jsem do tak velkého vozu dostal nějak „málo“. Ale co se zdá, je jen sen...

Start-Stop systém
Hned první rozjezd hovoří jasně pro nové Viano. Jako řidič však ztrácím sám u sebe body. Mokré podrážky polobotek nějak nejdou dohromady s povrchem pedálů, především toho spojkového. Trochu po něm moje levá noha klouže a vždy se zachytí špičkou o jeho rameno – no nic, zvenčí to jistě působí dojmem začátečníka – měl jsem si vzít jiné boty!A další překvapení, hned na první křižovatce perfektně zafungoval systém Start-Stop, kterým je nová generace vozidel osazena. Tedy na první vlastně ne, ta byla do kopce, nechal jsem zařazeno a přidržel Viano na spojce – ale jen trošičku, zelená tam skočila totiž záhy. Je fakt, že by moje posádka díky systému, který je součástí technologie Blue Efficiency velmi rychle a jasně odhalila můj drobný nešvar – zkrátka se spojkou si hraji častěji.Ano, ano, měli by zajisté pravdu, nerad se zdržuji na křižovatkách vyřazováním a zařazováním převodového stupně. Ovšem tady je to něco jiného. Každé zastavení, vyřazení kvaltu z převodovky a sepnutí trápené spojky znamená stop pro motor. Netočí se, nevrčí, a tím pádem ani nespotřebovává palivo. Zkrátka je v té chvíli úsporný. Je prý spočítáno, že každý start motoru spotřebuje tolik paliva, jako jeho chod na prázdno po dobu 2,5 s. Pakliže jsou zastávky delší (a to většinou ano), pak se vypnout vyplatí.

Pružný a efektivní
Ostatně když jsme již zakopli o tu efektivitu – firemní materiály tvrdí, že díky konstrukčním opatřením a celé řadě prvků zahrnutých pod název Blue Efficiency jsou Vita a Viana třetí generace cca až o 15% ve spotřebě a tím i v emisích CO2 úspornější než jejich předchůdci. No, já měl především možnost vyzkoušet pružnost motoru a schopnosti nové převodovky. I s nejnižším výkonem (100 kW/136 k) se Viano projevovalo jako „svižník“. Trošku mě dráždilo, že motor je opravdu hodně tichý – ale to je jen plus. Pátý a šestý převodový stupeň je těžký, a tak jdou otáčky motoru i při solidní rychlosti poměrně nízko. Zde se projevuje fakt, že nové vznětové čtyřválce bezvadně fungují v rozmezí 1000 až 4000 otáček za minutu – a to je také světový unikát! Docela se mi pozdávaly i hodnoty uváděné k tzv. elasticitě motoru při akceleraci z 60 na 100 km/h na pátý, resp. z 80 na 120 km/h na šestý převodový stupeň (12,5 s/18,2 s). Desetiny sekundy na zrychlení však nejsou tak důležité jako schopnost udržet se bez problému v levém pruhu dálnice či v žádném případě nepřekážet v tom pravém – to se mnou jistě budete souhlasit. V tomto ohledu nejslabší Viano nezklamalo, i když jsem si v kopci musel pomoci čtvrtým rychlostním stupněm. Suma sumárum, velmi příjemná jízda, tichá, klidná a dostatečně dynamická. Pro mě trochu švanda se systémem Start-Stop. Dovedu si představit, že Viano v jistých případech nezahanbí ani v garážích či na volných prostranstvích městských vil a zámečků, kolem nichž jsme se také producírovali.

Vyšňořený pracant
Nové Vito, které bylo v Hamburku také k dispozici, mě překvapilo možná ještě více než Viano. U MPV jaksi podvědomě jistou míru komfortu předpokládáte. Když se však i v dodávce cítíte jako v bavlnce, je to něco jiného. Konečně i motor je o něco málo více slyšet, to víte, „tapecírung“ odpovídá určení vozidla – dodávkové. Nicméně dojem je z něj velmi podobný až stejný. Tichý, klidný, poslušný. Dokonce i v nejslabším výkonovém nastavení (70 kW/95 k) splňuje všechny zákaznické požadavky. Čtyřválce OM 651 jsou stejné jako ve Vianu a disponují stejnými ekonomickými a dynamickými vlastnostmi. Rozvody čtyřventilové mechaniky jsou poháněny kombinací ozubených kol a krátkého rozvodového řetězu. To, stejně jako ostatní konstrukční opatření, přispívá ke snižování provozních nákladů. Velkou pozornost věnovali konstruktéři také jednotlivým systémům, jako je olejové a vodní hospodářství, jejichž čerpadla jsou elektronicky řízena podobně jako to palivové a pracují, jen když je to nezbytné. Také alternátor dobíjí baterie, jen pokud je to nutné. To vše přispívá opět ke snížení spotřeby a emisí. Změny na podvozku s pohonem kol zadní nápravy, uložení náprav a zesílení některých členů vedly k navýšení užitečné hmotnosti v řádu desítek kilogramů.S Vitem jsem vyrazil za objevováním zákoutí a tajných kliček největšího německého přístavu. Příjemná jízda, řekl bych – z mého pohledu, v až nadstandardním komfortu. Při opětovném předávání vozidla na Grosse Elbstrasse se uplakaný den zdál hned o hodně příjemnější. Třetí generace vozidel Vito/Viano je mezi námi. Teď se můžeme již jen koukat, jak zapadne do představ zákazníků. Povídat by se však o něm dalo podstatně déle.


Zdroj: Trucker 11/10
Autor: Milan Olšanský

Fotogalerie