Mean Green Hybrid - Zelená příšera

Tak jako legendární Green Monster Arta Arfonse, která lámala absolutní rychlostní pozemní rekordy v letech 1964 a 1965, přichází nyní Mean Green Hybrid Boije Ovebrinka, aby ustanovila další rychlostní rekordy.

Pravda, společného mají jen málo – statut pozemního vozidla, neukojitelnou touhu být nejrychlejší a právě to slůvko “GREEN”.Zatímco různé rychlostní speciály páně Arta Arfonse, počínaje trojkolkou vybavenou motorem Oldsmobile, přes vozidla s leteckými pístovými motory, až po opravdový “majstrštyk” s proudovým motorem General Electric J79 z americké stíhačky Starfighter, a konče turbínovými traktory pro populární pulling, nesly název Green Monster, protože tak nazval první kreaci Arfonsova dragsteru v roce 1952 komentátor dráhy Ed Piasczik, slovo Green na voze Boije Ovebrinka má hlubší význam.

Mean Green a Volvo
Původní název projektu je Mean Green a jeho kořeny sahají do roku 2009, kdy oznámila prolomení rychlostních rekordů na dráze s pevným startem naše česká stáj Buggyra s pilotem, dvojnásobným Mistrem Evropy (2008 a 2009) v závodech tahačů na okruzích FIA Davidem Vršeckým.Tehdy se v automobilce Volvo rozhodli ke stavbě speciálního rychlostního tahače, který by vyrval prvenství na tratích s pevným startem v kategorii vozidel s velkoobjemovým vznětovým motorem z roku 2008 z českých rukou.

Nutno říci, že Boije Ovebrink není v závodech a rychlostních rekordech tahačů žádným začátečníkem. Svůj titul Mistra Evropy v závodech tahačů na okruzích FIA v kategorii Race Trucks získal s vozem Volvo NL 12 již v roce 1994. O sedm let později ustanovil rekord na jeden kilometr s pevným startem, který v roce 2007 pokořil na letištní ploše Vasteras s upraveným šestitunovým tahačem Volvo NH16 s výkonem 1103 kW/1500 k a příznačným jménem Wild Viking. Kilometr s pevným startem tehdy urazil průměrnou rychlostí 158,829 km/h. Překonal tehdy svůj rekord z roku 2001, který měl hodnotu 155,744 km/h.

Na jaře roku 2009 v reakci na Vršeckého rekordní jízdy v Panenském Týnci v roce 2008 se ve Švédsku vrhli do práce. Šéfem projektu Mean Green se stal technicky velmi zdatný specialista Olof Johansson. Snad v inspiraci pocházející právě od Arta Arfonse, sáhl i Johansson do nejbližších sběrných surovin, resp. do hromady kovového šrotu ležícího na firemním dvoře.

Pěkně od podlahy
Vytáhl odtud dva původní rámy modelové řady FH určené na odpis a postavil z nich jeden vhodný pro budoucí speciál. Na rozdíl od produkčního provedení, které je vysoké 850 mm, snížil rám speciálu na 750 mm. Přinutil se vozidlo přimáčknout na 120 mm k podložce, po které mělo vytvořit rychlostní rekord.Kabina byla rovněž přivezena ze šrotiště, nicméně jiného, toho co patřilo zkušebnímu oddělení. Původní bouda americké modelové řady VN byla posazena na podvozku, který prošel tzv. crash testem, nicméně, podle slov odborníků ze Švédska kabina byla zcela nedotčena.

Kabina a rám by byl, teď došlo na motor a hnací trakt. Kouzlem rychlostního speciálu je, kromě ultimativního výkonu motoru, optimalizovaná hmotnost a šikovně rozložené zatížení na obě nápravy. První co Johansson udělal, posunul motor z nejvýkonnějšího produkčního Volvo FH16 za kabinu. Odlehčil zhruba o 43 kg přední nápravu, vytrhal nepotřebné svazky elektrického vedení, což hodilo dalších 6 kg dolů, vyjmul z převodovky první převodový stupeň – další minus 7 kg a provedl některá další opatření.

Redukce hmotnosti
Ke snížení hmotnosti musel přispět také bývalý evropský šampión a rekordman Boije Ovebrink. Ze svého, ale opravdu ze svého “masa a tuku” musel shodit cca 20 kg. Odtučňovací kůru následoval přísný aerodynamický upgrading. Celá parta vývojářů v čele s designérem Jonasem Sandströmem strávila na počítačích v CAD prostředí nejednu hodinu, jen aby zelenouše od Volva dobře naladila. Nešlo totiž jen o to, aby vůz měl co nejmenší čelní odpor, bylo nutno počítat také s potřebným přítlakem. Přece jen výsledných 6 tun a motor o maximálním výkonu kolem 1472 kW/2000 k je divoká kombinace.Teď však přišel na řadu motor. Základem byl šestnáctilitrový řadový šestiválec o maximálním výkonu 515 kW/700 k (tolik má standardně prodávaný tahač Volvo FH16). O tom, jak motoru Johanssonův tým pomohl, jsou jen kusé informace, a ty hovoří o dvoustupňovém přeplňování (snad pocházejícím z divize Volvo Penta), nově obrobených pístech s téměř dvojnásobnou kapacitou oproti těm sériovým a speciálních vstřikovačích. Výsledkem byl maximální výkon na hranici již zmíněných 1472 kW/2000 k.

Testy, jízdy, rychlosti
V květnu roku 2010 proběhly provozní testy vozu Mean Green na letištích v Hultsfredu a Mantorpu. Vše nasvědčovalo tomu, že by se rekordní jízdy mohly zdařit. A tak 9. 6. 2010 pokořil Boije Overbrink další rychlosti. S Volvem Mean Green poháněným 16litrovým dieselem D16 s maximálním výkonem 1472 kW/2000 k a točivým momentem přes 5000 N.m měl na 500 metrů s pevným startem průměrnou rychlost 130,862 km/h a na 1000 metrů s pevným startem166,698 km/h.

Odvážná hybridizace
Avšak ihned po projetí posledního měřeného úseku cílem se rozběhla druhá faze projektu Mean Green, a to hybridizace. Základní myšlenkou bylo vložit do hnacího traktu, mezi motor a upravenou převodovku I-Shift, elektomotor, který by poskytl dalších 147 kW/200 kmaximálního výkonu a 1100 N.m točivého momentu. Fór je v tom, že elektromotor by měl dokázat urychlit Mean Green Hybrid na takovou rychlost, aby se vznětový motor mohl dostat do hry až při zařazeném devátém převodovém stupni.

Nadšený jezdec svůj stroj přirovnává ke korkovému špuntu vystřelenému z lahve šampaňského. Maximální rychlost tohoto rekordního tahače je přes 250 km/h. Na dráze dlouhé 500 metrů měl s pevným startem průměrnou rychlost 115,147 km/h a na 1000 metrů 152,252 km/h. Letmý kilometr zvládl hybridní Mean Green ujet průměrnou rychlostní 221,706 km/h, což je švédský národní rekord.Na závěr mi ještě dovolte malou vsuvku. Osobně jsem velmi rád, že Boije Ovebrink a Volvo společně reagovali na hozenou rukavici českého specialisty na závodní a rekordní trucky, roudnické Buggyry a dvojnásobného Mistra Evropy a několikanásobného světového rychlostního rekordmana (2004, 2008 a 2010) Davida Vršeckého. A i když rychlost Buggyry na 500 m a 1000 m s pevným startem nepřekonali, o letmém kilometru ani nemluvě, je jenom dobře, že se zapojili – jen tak dál!


Zdroj: Trucker 09/11

Fotogalerie