Iveco Daily v Cannes

Nový motor i převodovka

Ačkoliv by se logicky zdálo, že prezentace spojená s jízdami u italského výrobce proběhne v Itálii, Iveco nás pozvalo do Francie na Azurové pobřeží do Antibes, kam jsme se přesunuli autobusem z letiště v Nice.

Malá česká výprava tentokrát absolvovala tiskový den společně s italskými novináři.

I

veco Daily, přesněji řečeno třetí generace, druhý facelift s novými motory HPI doznala několik podstatných změn:

1)designovou, která je ale velmi jemná a spočívá hlavně v tom, že na čelní masce je jedna linka s nápisem Iveco uprostřed (EuroCargo má dvě linky, Stralis tři)

2)v nabídce (tj. za příplatek) je nyní možné objednat – zatím k motoru 2.3 HPI – šestistupňovou automatizovanou převodovku AGile

3)ke všem modelům bude již v I.čtvrtletí 2005 za příplatek k mání elektronický stabilizační systém ESP

4)k dispozici je nyní nový třílitrový turbodiesel 100 HPI resp. 122 HPT.

5)Podvozek s tuhou zadní nápravou odpruženou listovými pery a příčným zkrutným stabilizátorem byl optimalizován s ohledem na zlepšení jízdních vlastností, pro vozidla s jednoduchou montáží kol je montován jeden pružicí list, pro dvoumontáž pak tři

Je to málo změn nebo dostatek? To ukáže až zájem na trhu hlavně o příplatkové záležitosti, jako je ESP nebo „automatická“ převodovka. Zatímco systém ESP, montovaný na přání se standardně dodávaným systémem ASR, zajišťuje bezpečný průjezd např. zatáčkou na povrchu s horší adhezí, bude zajímat (podle zkušeností jiných značek v České republice) hlavně klientelu objednávající si osobní či autobusová provedení Daily, pak automatizovaná převodovka AGile s možností sekvenčního řazení naopak „oslovuje“ skupinu dopravců, kteří zajišťují rozvoz zboží tzv. „okolo komína“, kde řidič často musí řadit, např. v městském provozu.

Tou nejdůležitější změnou je nový třílitrový vznětový přeplňovaný agregát 3.0 s vysokotlakým (1800 bar) vstřikováním paliva systém Common-Rail II. generace. Jde o čtyřválec s šestnáctiventilovou technikou jehož turbodmychadlo má variabilní geometrie lopatek (VGT). Motor je úspornější, výkonnější a příznivější k životnímu prostředí, protože plní limity Euro 4 a má i delší servisní intervaly (o 33 % u oleje) než jeho předchůdce. Dodáván je ve dvou výkonových verzích: 136 k/340 Nm s označením HPI (High Performance Injection) resp. 166 k/380 Nm s označením HPT (High Performance Turbine).

Do roku 2005 Iveco Daily tak vstupuje se dvěma motory ve čtyřech výkonových variantách:

2.3 HPI70 kW - 96 k/240 Nm

2.3 HPI85 kW – 116 k/270 Nm

3.0 HPI100 kW – 136 k/340 Nm

3.0 HPT122 kW – 166 k/380 Nm

Pro porovnání uvádím výkony nejbližšího konkurenta na evropském i českém trhu Renaultu Mascott, který v letošním rocemá také nové agregáty:

Mascott 120 DXi 3.0 L85 kW – 116 k/270 Nm

Mascott 160 Dxi 3.0 L115 kW – 156 k/350 Nm

Ale vraťme se opět k modernizované „dejlince“. Vedle čtyř motorů tak v roce 2005 budou k dispozici i tři převodovky: pětistupňová (k motoru 2.3 HPI/70 kW), resp. šestistupňová přímo řazená a automatizovaná šestistupňová AGile. Inovovace v technice, bezpečnost, výkonnost a úspornost Daily model 2005 by měla přinést značce zvýšení podílu na trhu a to i ve třídě s celkovou hmotností 3,5 tuny. Např. v Česku z celkového počtu prodaných modelů Iveco Daily tvoří tato vozidla 13,3 %.

Za volantem Daily model 2005

Druhý den byl nástup do autobusu krátce po osmé ranní a za dvacet minut jsme již byli na rozsáhlém parkovišti mořského akvária, kde byla připravena prezentace systému ESP na modifikovaném furgonu Daily, ale hlavně nás čekalo deset různých verzí „dejlinky“ a čtyři etapy testovací jízdy v délce přes 120 km. Rozpis vozidel připravili pořadatelé tak, aby si každý řidič mohl vyzkoušet jak převodovku AGile, tak i oba nové třílitry. Do první etapy jsem nastoupil za volantem Daily 35C17 s valníkovou nástavbou, s motorem 3.0 HPT, tj. s nejvýkonnějším agregátem, který je pro řadu Daily pro rok 2005 k dispozici. K tomuto motoru je standardně montována šestistupňová přímo řazená převodovka. Nutno podotknout, že všechna vozidla připravená k jízdám byla naložena ze 2/3 své užitečné hmotnosti pytli s pískem.

První etapa vedla z Antibes převážně po vedlejších silnicích a městských komunikacích zahlcených ranním provozem do přístavu v Cannes. Výborný motor, přesná převodovka, to vše byly předpoklady ke svižné jízdě v mírně zvlněném terénu. Hustý provoz a popojíždění v Cannes od křižovatky ke křižovatce mi však neumožnily vyzkoušet si nový agregát v plném zátahu. Na parkovišti v přístavu jsme „přesedlali koně“. Dle rozpisu jsem usednul za volant Daily 35C14D s šestimístnou dvoubudkou doplněnou valníkovou nástavbou. Tentokrát pod krátkou kapotou byl méně výkonný třílitr (136 k) a opět šestistupňová převodovka.

Po krátké jízdě po pobřeží jsme najeli na dálnici, která mířila do vnitrozemí směr Grasse. Takže příštích 35 kilometrů jsme stále stoupali. Motor si předl svoji pravidelnou písničku, občas bylo nutné při předjíždění kamionů podřadit, ale příjemný leč přísný instruktor dbal, abych zbytečně nepřekračoval max. rychlost 100 km/h. Škoda, motor „na to měl“ i v některých úsecích jinak táhlého stoupání. Na otočce jsme opět „přepřáhli“. Konečně jsem se dostal za volant furgonu Daily 35S12 s motorem 2,3 HPI/85 kW, kde byla namontována nová automatizovaná převodovka AGile.

Po stejné dálnici jsme se vraceli zpět do Cannes, takže velmi rychle „naskočil“ šestý rychlostní stupeň. Až před Cannes a hlavně v ulicích města jsem si konečně mohl vyzkoušet automatizované řazení, které zcela plynule řadilo patřičný rychlostní stupeň. Pro posledních několik kilometrů jízdy – končili jsme na jakémsi pahrbku na okraji města – jsem zvolil sekvenční řazení.

Automatizovaná převodovka s elektromechanickým ovladačem pracovala spolehlivě až do chvíle, kdy bylo potřeba na velkém parkovišti manévrovat. To už mi vypověděla „poslušnost“ a její tzv. inteligentní systém, který se automaticky přizpůsobuje individuálnímu stylu jízdy konkrétního řidiče, si začal rozhodovat sám a mé zásahy do řazení vždy zkorigoval na první rychlostní stupeň, i když já osobně jsem s ohledem na otáčky motoru už řadil druhý.

Poslední etapa mi ale opravdu udělala radost. Všimnul jsem si, že v koloně testovaných vozidel jezdí i jeden valník Daily 65S17 s dlouhým rozvorem 4350 mm. Za volantem ale byl vždy jenom instruktor. A tak po dohodě s pořadateli a po kontrole patřičného řidičského oprávnění jsem usednul za volant tohoto „jezevčíka“ s dlouhým zadním převisem, kterého poháněl výkonnější třílitrový motor. Netušil jsem ale, že před námi je poslední asi třicetikilometrová etapa z Cannes přes satelitní obce do vnitrozemí. Takže skoro dvacet kilometrů jsme stoupali do svahu v uličkách plných aut, zatáček, světelných křižovatek a ve Francii oblíbených kruhových objezdů.

Ale s naloženou „dejlinkou“ jsme si rozuměli, a tak jsme vystoupali po „Route de Grasse až k silnici D3, kde jsme několik kilometrů do kopce jeli po široké vozovce. Ale ta končila u kamenolomu v Chateauneuf de Grasse a dál pokračovala jen úzká silnička vinoucí se po příkrém úbočí horského masivu.Od mořské hladiny v Cannes jsme tak vystoupali až do Chateau Gordon ve výšce kolem 900 m nad mořem, na překrásném ostrohu čnícím nad údolím říčky Le Loup. Tak ta poslední etapa byla opravdovou „třešničkou“ na dortu jízdních testů Daily model 2005. Zvláště nový agregát 3.0 HPT v kombinaci s dobře odstupňovanou šestistupňovou převodovkou se ukázala ve velmi dobrém „světle“.

text: Jiří Krenar – Antibes

zdroj: Doprava a silnice 12/2004