Dodávková vozidla – Jumpym okolo Slovenska

Nový Citroën Jumpy je dodávkový vůz, který rozhodně zaujme. Díky flexibilitě nabídky a efektivitě provozu si každý, nejen živnostník, dokáže zcela jistě nalézt ten svůj správný model.

Nedávno jsem měl možnost vyzkoušet nový Jumpy furgon se zajímavým vznětovým motorem 1,6 BlueHDi 115 s manuálně řazenou šestistupňovou převodovkou. Vozidlo jsem si vybral k cestě kolem hranic Slovenska. Proč? Jednak jsem chtěl vyzkoušet, jak se řidič dlouhodobě vyrovná se všemi možnostmi, které nový Jumpy nabízí, a jednak si myslím, že není na škodu podívat se po stavu silnic a vůbec dopravního provozu dále než jen za humna.

U sousedů

Ke třídennímu tripu jsme vyrazili za deště a bouřek. Provezl jsem Jumpyho po dálnicích, silnicích a silničkách až ke sluncem zalitým cestám slovenského „dálného východu“. Prověřil jsem jeho kvality mezi lesy a lukami, kde jen těžko potkáš živáčka. Procestoval slovenské pohraničí, abych se nakonec vrátil přes super turistickou scenérii Vysokých Tater až do severozápadního rohu Slovenska hraničícího s průmyslovým českým Ostravskem. Tři dny po zhruba 680 kilometrech mi daly poznat, že práce s dodávkovými vozidly má svá pravidla. Nicméně v rámci plnění zákaznických očekávání a požadavků jsou vozy současné nabídky velmi blízko těm osobním. Alespoň v případě Jumpyho to platí beze zbytku.

Legislativa nás drtí

Poněkud „otravná“ se jeví nutnost vyhovět nejpřísnějším legislativním požadavkům z hlediska emisních norem. Proč? Jednoduše proto, že výrobci jsou tlačeni k tomu, aby motory jejich vozidel vypouštěli, celkem nesmyslně, stále méně a méně škodlivých zplodin. Nesmyslně proto, že podíl výfukových plynů spalovacích motorů na celkové zátěži životního prostředí naší planety je ve srovnání s ostatními opravdovými znečišťovateli zanedbatelný. Kdyby všechna vozidla v Evropě vypouštěla po celý rok výfukové plyny dle normy Euro 6, resp. Euro VI, uspoří zhruba tolik škodlivin, kolik jich za jeden jediný den vyprodukuje čínská Šanghaj. A že zrovna toto čínské velkoměsto není na světě jediné, je nabíledni. Zákazník za tento rozmar bruselských nevolených a neodvolatelných úředníků platí tím, že motory nejmodernějších vozidel, které jsou dnes v nabídce, mají výrazně omezený limit tzv. využitelných otáček. Lidově řečeno, motory nemají žádný, ale pražádný „spodek“. Pod řádově 1200 či 1400 min^-1 jsou zcela mrtvé. Z toho plyne, že převodové skříně vozidel musí mít více stupňů a vzhledem k tomu, že vznětové motory se stále ještě pyšní relativně vysokým točivým momentem, jsou nejtěžší či dva nejtěžší převodové stupně většinou konstruovány jako silný rychloběh. To proto, aby na dálnici či na pěkné státní silnici vůz jel povolenou rychlostí při nízkých otáčkách motoru.

Řadit, řadit a zase řadit

Díky tomu je řidič nucen řadit jak Niki Lauda za své největší slávy v Monaku. Obrazně řečeno „každé dvě sekundy“. Nevím jak vy ostatní, ale tohle mě ani zdaleka nepřipadá jako zákaznicky vstřícné. Ale znovu říkám, nejde o chybu či záměr výrobců a jejich konstruktérů, ale o zbytnělou aroganci moci unijních úředníků, kteří vymýšlí nesmysly, patrně v závislosti na míře každodenního „nachytření“ v rámci obědové pauzy. Přesně jak jsem popsal, se chová i motor Citroe¨nu Jumpy. Pětaosmdesát kilowatt (115 k) je na furgon tohoto ražení až až. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie