Dacia/Volkswagen – Rozvážkové městské vany

Dvojice městských „plechovek“, které nabízíme v dnešním testu je zdánlivě naprosto odlišná.

Vedle sebe stojí nováček na evropském trhu v tomto segmentu a zkušený „mazák“, vyráběný již v páté generaci a po několika faceliftech. Rozměrově to nejsou soupeři, každý bude mít i odlišnou klientelu. Ale spojuje je jednak karosářská varianta, vznětový motor, homologace ve třídě N1 a ryze praktické poslání. 

Dacia Dokker Van 

Dacia v posledních letech – tedy „pod křídly“ Renaultu, doslova „válcuje“ konkurenci v řadě segmentů. A to včetně kategorie lehkých užitkových vozidel, kde získala „body“ s modely Logan MCV Van resp. pick-up. V letošním roce uvedla na trh řadu Dokker v karosářské verzi van a osobní MPV/kombi. V duchu image značky sází na jednoduchost, eliminaci zbytečností, výrazně pracovní charakter a velmi atraktivní pořizovací cenu. Ta začíná u verze van na 159 900 Kč! A protože vychází ze základů modelu Lodgy, je celkem logické, že se nevyrábí v Rumunsku ale na lince nového závodu v marockém Tangeru. 

Na koncernové podvozkové platformě Renault M0 je ustavena samonosná karoserie. Podvozek je v zadní části mírně modifikován užitím prvků řady Kangoo. Rozvor náprav je 2810 mm. Přední kola jsou zavěšena nezávisle (McPherson), tuhou zadní nápravu tvoří zkrutná příčka odpružená vinutými pružinami. Hnacími agregáty jsou vpředu napříč uložené kapalinou chlazené řadové čtyřválce splňující limity normy Euro 5 a pohánějící kola přední nápravy. Karoserie má  praktický, krabicový základ, maximálně využívající obestavěný prostor! Přehlédnout nelze rozměrný a robustní plastový přední nárazník, materiálem a vzhledem vázaný na masku chladiče, který ani v základní barvě plastu (černé) netvoří vzhledovou slabinu a v distribučním provozu bude oceňována jeho praktičnost.

Nákladový prostor s nízko položenou podlahou je stejně jako u ostatních vozidel této kategorie velmi dobře přístupný jak postranními posuvnými dveřmi (vpravo) o rozměrech 703 x 1046 mm, tak zadními asymetricky dělenými křídlovými. Otevírají se v úhlu 90° a jsou aretovány proti zavření větrem. Po odjištění páčkou je lze otevřít na 180°. Ocenění zaslouží také velikost, celkem 8 poutacích ok umístěných na podlaze a dvou na stěnách. Podlaha testovaného vozidla byla chráněna velmi odolným plastovým krytem protaženým částečně i na stěny, což usnadňuje úklid. Konkrétní vozidlo mělo pevnou – prosklenou – dělicí přepážku, ale v nabídce je i variabilní drátěná. 

Pracoviště řidiče je koncipováno s důrazem na jednoduchost, odolnost a životnost, přesto nepostrádá dostatek prostoru i pohodlí a solidní ergonomii. Jednoduchý a dobře čitelný přístrojový panel má kruhové ukazatele (rychloměr a otáčkoměr) s obvyklými kontrolními svítilnami. Řadicí páka je situována na středovém tunelu. Testovaný Dokker byl v nejvyšší úrovni výbavy Ambiance a tak nepostrádal výškově nastavitelný volant i sedadlo řidiče, el. ovládaná boční okna i seřiditelná zrcátka, klimatizaci, 2x airbag, výškově seřiditelné pásy, palubní počítač či dálkově ovládané zámky dveří, vypínatelný systém ESP, parkovací asistent, audio-souprava NAVI s navigací atd. Pravda, část z toho jde na vrub příplatkové výbavě (např. ESP). Posádka má k dispozici dostatek odkládacích prostorů včetně otevřené hluboké poličky nad horním okrajem čelního skla i kapes ve dveřích.

Výrobce pro Dokker Van nabízí jeden zážehový motor – 1,6/60,5 kW – a jeden vznětový přeplňovaný agregát ve dvou výkonových variantách: 1.5 dCi/ 55 kW nebo 66 kW. V testovaném vozidle byl výkonnější motor. Jde o dobře známý kapalinou chlazený řadový čtyřválec uložený vpředu napříč pohánějící kola přední nápravy. Má rozvod OHC, 2 ventily na válec, elektronicky řízené vstřikování paliva Common-Rail, největší výkon 66 kW/4000 min^-1, točivý moment 200 Nm/1750 min^-1, standardně je montována přímo řazená pětistupňová převodovka. 

Testovaný Dokker Van měl za příplatek zvýšenou užitečnou hmotnost ze standardních 600 kg na 750 kg (úprava zadní nápravy). V rámci testu jsem zatížil malý van nákladem o hmotnosti cca 550 kg a zamířil jsem na naše standardní testovací okruhy. Hned v úvodu opět tradiční připomínka, ve výhledu mé vyšší postavě nevadilo vnitřní zpětné zrcátko, protože nebylo namontováno. Zadní dveře byly neprosklené. Super. Nastavil jsem si sedadlo i zrcátko, místa dost a pak už jsem jenom využíval výkon motoru tak ze tří čtvrtin. Městský provoz – centrum Prahy – vykazoval spotřebu 6,5 l/100 km. Dálnice D5 při rychlosti 130 km/h si „vzala“ 6,4 l/100 km, – tady se ukázalo, že absence šestého rychlostního stupně jednak citelně zvyšuje spotřebu, ale také hluk v kabině, protože motor „točil“ přes 2600 min^-1! Testovací okruh po silnicích nižších tříd jihozápadně od Prahy pak vykázal krásnou spotřebu 5 l/100 km. Manévrování s vozidlem bylo velmi dobré, výkon motoru plně dostačující a nemůžu si stěžovat ani na brzdy. Citelně se zlepšilo – oproti Loganu MCV Van – dílenské zpracování, i když je pravdou, že vozidlo bylo nové a mělo najeto jen pár tisíc kilometrů. A každému, kdo bude Dokkera Van kritizovat hned říkám, podívejte se nejdříve do ceníku a pak srovnávejte s konkurencí. Takže pochvala.

VW Transporter Van L2 H1

Volkswagen nabízí kompletní řadu lehkých užitkových vozidel, nicméně tím nejtradičnějším modelem je Transporter, vyráběný nyní již v páté generaci (nejvyšší čas přijít s generací šestou, konkurence razantně modernizuje!). Takže i na našich stránkách jde o vozidlo pravidelně se v testech objevující a to v různých karosářských verzích (včetně sanitních) a s různou motorizací. Tentokrát jsme získali k testu Transporter s karoserií van s delším rozvorem – L2 – a základní výškou střechy. Na rozdíl od většiny testů šlo o vozidlo jen mírně „vylepšené“ příplatkovou výbavou, a navíc bylo vybaveno motorem 2.0 TDI s výkonem „jenom“ 75 kW/250 Nm (ale dodáván je i motor s výkonem 62 kW), ke kterému je dodávána pouze pětistupňová přímo řazená převodovka. Takže žádný „dálniční dravec“, ale poctivá, jednoduchá spíše městská dodávka. Ovšem pokud jde o cenu, pak musím konstatovat, že šlo o vozidlo již mírně jeté, takže cena byla stanovena na 495 000 Kč bez DPH, zatím co nové by vyšlo na 610 497 Kč bez DPH. Ovšem prakticky uvažující podnikatel by nespěchal a vyčkal by na akční slevy, kdy se dá ušetřit buď několik desítek tisíc korun, či v této hodnotě pořídit příplatkovou výbavu. Ale zpět ke konkrétnímu vozidlu.

Velmi dobře známý Transporter van nabízí na delším rozvoru nákladový prostor o objemu až 5 m³ a užitečnou hmotnost přes 1000 kg. A ve standardu jsou i posuvné dveře na pravé straně, které svým rozměrem umožňují i pohodlné nakládání europalety vysokozdvižným vozíkem. Sériově je vzadu dodávána vzhůru vyklápěná stěna, náš vůz měl za příplatek neprosklené symetricky dělené křídlové dveře (takže nebylo namontováno vnitřní zpětné zrcátko, což jsem ocenil). Jinak pohled na rozsáhlou základní výbavu trochu mění dojem z vyšší ceny nového vozidla. Vedle dálkově ovládaného centrálního zamykání nechybělo el. ovládání bočních oken i zpětných zrcátek, elektronické systémy ABS, EDS, ASR, MSR a ESP, ve dvou rovinách seřiditelný volant, dvousedadlo pro spolujezdce s velkým „zavazadlovým“ prostorem pod sedákem atd. Za příplatek pak byla namontována vedle již zmíněných křídlových dveří též klimatizace, výškově seřiditelné sedadlo řidiče, loketní opěrka či bederní opěrka v sedadle řidiče. 

Pokud jde o pracoviště řidiče, tady má Transporter vždy vysoký standard, vše je v dobrém dosahu, všechny ovladače jsou tam, kde je očekáváte, nic jsem nehledal. Kvalita dílenského zpracování je příkladná (také ale ne levná), řadicí páka dobře při ruce. Výhled z vozidla výborný, odhlučnění i u běžné distribuční dodávky dobré. Přesto jsem tentokrát nedokázal za volantem najít dostatek pohodlí, subjektivně se domnívám, že bych uvítal posunutí dělicí přepážky o nějakých 10 cm vzad. Pokud jde o nákladový prostor, o jeho přístupnosti jsem se již zmínil. Na jeho podlaze je osm robustních upevňovacích ok (na stěny jen za příplatek), ale v základu je podlaha samozřejmě jenom „holý plech“. Zvláště při nakládání palet vysokozdvižným vozíkem tak barva doslova „mizí před očima“. Za příplatek je v nabídce jak plastová vana, tak i možnost obložit podlahu a stěny překližkou. Takže můžeme naložit (cca 650 kg) a zamířit na testovací okruhy.

Rozvážka po Praze – zatížená zadní náprava příjemně kopíruje povrch vozovky – si zcela vystačí s pěti rychlostními stupni a spotřeba při klidné jízdě nepřekročila 9 l/100 km. Dálnice, to už je ale „jiné kafe“. Motor se točí při rychlosti 130 km/h nad 3000 min^-1, už je v kabině i hlučno a je výrazně znát absence šestého rychlostního stupně. Spotřeba také přesáhla 11 l/100 km. Takže na zpáteční cestě volím „starou“ silnici, kopírující v podstatě dálnici, ale zpestřenou o celou řadu obcí a měst, kde pečlivě dodržuji rychlostní limit. Tam už si vystačím opět se standardní převodovkou a průměrná spotřeba – také díky znalosti trati – klesne na akceptovatelných 7 l/100 km. Je tedy dobré, při plánování nákupu dodávkového vozu této kategorie, dobře zvážit, v jakém provozu najede nejvíce kilometrů. A podle toho zvolit motor i převodovku. U konkrétního vozidla bych třeba oželel příplatkovou klimatizaci (cca 20 000 Kč) a opěrky, a připlatil si za silnější motor s „šestikvaltem“. Ale to je opravdu věc plánovaného dopravního nasazení. Stejně tak bych asi „vrazil“ nějaké peníze do překližkové podlahy (je vhodná pro posouvání palet, gumová vložka trpí). A snad ještě jedna poznámka. Jestliže jste zatím jezdili jenom z „kraťasem“, tedy s Transporterem se základním rozvorem, počítejte s tím, že budete nyní potřebovat více místa na parkování a zvláště při parkování kolmo k chodníku bude záď vozidla dost přečnívat do vozovky.

Převzato z časopisu

Fotogalerie