Silk Way Rallye 2012 – „Šelkovyj puť“ po čtvrté

Čtvrtý ročník rallye Hedvábná stezka se nesl v duchu změn. Tou největší bylo zrušení spolupráce francouzského promotéra Dakaru a druhdy též tzv. Dakarských soutěží, ASO, s organizací Russian Rally.

Letošní ročník soutěže Hedvábná stezka se tak uskutečnil výhradně pod hlavičkou ruského pořadatele Russian Rallye a ředitele soutěže Semjona Jakubova, který byl současně velkým šéfem týmu Kamaz Master. S trochou uštěpačnosti by se tak dalo říci, že „ruský živel" v rámci přípravy a realizace druhé nejpopulárnější dálkové soutěže na světě dosáhl svého maxima. Určitá skupina soutěžících a fanoušků považovala Silk Way Rallye za jakousi „přípravku" na slavný Dakar. Jenže jaká „přípravka", když jde o zhruba šest etap s celkovou „ostrou" délkou kolem 1800 km. Navíc se proslýchá, že Silk Way Rallye je ušita na míru týmu Kamaz Master. Na druhou stranu se není co divit. Tým Kamaz Master, který byl založen 17. června 1988 je dnes jedním z nejúspěšnějších a možná též nejbohatších, když ne motoristických, tak automobilových, týmů na světě. Existují dohady, že zatímco samotná automobilka Kamaz na tom není bůh ví jak dobře (i když ročně vyrobí a prodá na 70 000 vozidel), tým Kamaz Master disponuje, mimo jiného, každoročně obrovským státním příspěvkem na úrovni několika miliard rublů.

Jistota skvělého úspěchu

Kamaz Master je zkrátka „jistotou", že ruská stopa bude vždy a každý rok na automobilovém nebi dostatečně viditelná. A do takového projektu stojí za to něco „málo" investovat. Největším tahákem a doslova žolíkem týmu byl v posledních letech Vladimír Čagin, sedminásobný vítěz Dakaru a držitel palem vítězství v mnoha dalších soutěžích. Tři měsíce po svém sedmém vítězství v nejtěžší soutěži světa oznámil „Car" Čagin ukončení závodní kariéry. Na letošním Dakaru se již objevil v roli týmového managera. A dnes je hlavním trenérem týmu Kamaz Master. Po odchodu Vladimíra Čagina z místa excelentního pilota (mimochodem vysloužil si označení prvního profesionálního pilota kamionu na Dakaru) vznikla zákonitě otázka, kdo jej nahradí. Velký šéf týmu Kamaz Master Semjon Semjonovič Jakubov odhalil již v roce 2004 obrovský talent a cit pro závody v tehdejším mistru Ruska v závodech motokár Eduardovi Nikolajevovi. Pozval jej do týmu, kde se Nikolajev z místa mechanika vypracoval až na post pilota, který má v úspěších nahradit Čagina. „Carevič" zazářil za volantem Kamazu poprvé v roce 2010 v druhém ročníku Silk Way Rallye, kterou bezpečně vyhrál. Svůj první start na Dakaru, v roce 2011, přetavil ve třetí místo v kategorii - dobrý vstup mezi nejzkušenější. Ve třetím ročníku Silk Way Rallye vyhrál první etapu, ale v té druhé mu vystavila stopku technika. Z letošního Dakaru byla sice Nikolajevova posádka vyloučena, nicméně Silk Way Rallye 2012 měla být její další velkou příležitostí ke slavnému vítězství.

Žádná velká konkurence

Možná, že radost organizátorů a fanoušků Hedvábné rallye letos poněkud zkalila skutečnost, že konkurence nebyla zdaleka tak hvězdná jako v uplynulých ročnících. Speciálně v kategorii „kamiony" jsme z různých důvodů mohli počítat jen s již zmíněným týmem Kamaz Master, který nasadil hned sedm posádek jedoucích na speciálech tří specifikací (Ayrat Mardějev, Edouard Nikolajev, Anton Šibalov, Dmitrij Sotnikov, Ilgizar Madějev a Sergej Kupriyanov, jako asociovaný tým využívá podporu tatarstánského kolosu Artur Ardavičus - ASTANA) a s holandským týmem Eurol Veka MAN Rally Team se speciály MAN (Peter Versluis, Fraz Echter a Aleš Loprais). Se vší vážností a úctou je třeba říci, že ostatní soutěžící v kategorii nemohli mít vítězné ambice. Český fanoušek samozřejmě držel palce Aleši Lopraisovi, který pro letošní ročník ruské soutěže vyměnil volant Tatry za MAN. V rámci spolupráce s holandským týmem Eurol Veka se do Ruska vydal také Svoboda Tatra Team se svojí soutěžní Tatrou s původním vzduchem přímo chlazeným dvanáctiválcem T3 jako asistence. Bohužel hned v úvodu soutěže Svobodova Tatra zklamala. Při asistenci Franzi Echtrovi, u jehož speciálu MAN X21 zradila převodovka, zadřela posádka Tatry 815-2NT motor. A to byl konec - i když možná, že při větší bojovnosti posádky a týmu být nemusel, ale to si musí každý sáhnout do svého svědomí sám. Další speciály MAN proháněli po trati soutěže Mathias Behringer (Hamburger Software), Steven Rotsaert (RP Belgica), Sergej Kiselev (G-Force Motorsport), Jakov Mehtějev (Renat-Trans Team) a Andrej Rusov (TSN). Jisté vzrušení mohl vnést do pořadí v jednotlivých etapách Martin van den Brink (Mammoet Rallysport) se speciálem Ginaf X2222, ale nestalo se.

Životní výsledek

První etapu z Moskvy do Volgogradu vyhrála očekávaně posádka Eduarda Nikolajeva. Druhou, kolem Volgogradu, pak další člen Kamaz Master týmu Ayrat Madějev. Třetí etapa z Volgogradu do Elisty se stala kořistí opět Nikolajevova Kamazu. Čtvrtou etapu vyhrál velmi dobře jedoucí Aleš Loprais, který musel za volantem speciálu MAN bojovat nejen s konkurencí, ale též s virovým onemocněním. O to je jeho výkon hodnotnější. V tomto okamžiku to vypadalo dokonce na možnost boje o obhajobu loňského „utrpěného" vítězství. Jenže pátá etapa do Majkopu se stala pohřebištěm Lopraisových nadějí na umístění na stupních vítězů. Se svým speciálem, stejně jako největší favorit Nikolajev, zapadl do bahnitého říčního brodu. Tam ztratil více než hodinu a půl, a v celkové klasifikaci se jeho desáté místo v etapě projevilo pádem na konečnou čtvrtou příčku. U této nešťastné záležitosti je však třeba se zastavit. Jednak do nebezpečného brodu vjely jen tyto dvě posádky, ostatní byly poté pořadateli odkloněny na bezpečnější místo. Speciál Aleše Lopraise se pokusil vytáhnout na pevnou zem Peter Versluis, velmi brzy však svoji snahu vzdal a raději mířil do cíle etapy, která mu nakonec přinesla historicky největší úspěch - druhé místo v celkové klasifikaci soutěže. Aleš Loprais měl smůlu téměř dvojnásobnou. Jeho MAN byl totiž technicky v pořádku zatímco Kamaz Nikolajevovy posádky si zřejmě „srknul" vody a motor vypověděl poslušnost. Však to také stálo spojené úsilí dalších čtyř Kamazů z týmu, aby jej vytáhly z bahnité pasti. Pokud by se tak Lopraisovi podařilo rychle vyprostit, měl by časovou výhodu na Nikolajeva, který musel ještě opravovat.

Trocha zklamání

Drobná naděje ještě svitla v možnosti odečtu času, který Lopraisův MAN strávil v bahenním zajetí. I když by se mohlo zdát logické, že by pořadatelé měli požadavku posádky vyhovět, neučinili tak. Nelze se ubránit dojmu, že šlo o ledově chladný kalkul. Pokud by totiž čas pořadatelé odečetli jak Lopraisovi, tak Nikolajevovi, mohl náš jezdec pomýšlet na vítězství. Takto však bral první místo Ayrat Mardějev, další z týmu Kamaz Master. Trošku to vypadá, že Aleše Lopraise pořadatelé „odrbali". Avšak na „jenže" nebo „kdyby" se v soutěžích, kde jde o prestiž a peníze, jaksi nehraje. V důsledku velkých záplav a ztrát na životech a majetku v Krasnodarské oblasti byla poslední, šestá etapa soutěže zrušena, stejně jako slavnostní ceremoniál. Cíl v Geledžiku tak posádky neviděly. Vítězství si odnesl Ayrat Madějev (Kamaz), druhý byl Peter Versluis (MAN) a třetí Anton Šibalov (KAMAZ). V první desítce se umístilo pět Kamazů a čtyři speciály MAN, desátý skončil van den Brink s Ginafem. Přes nepříznivou „bramborovou" medaili Aleš Loprais dokázal, že umí skvěle zajet i s koncepčně  jiným vozem.

Převzato z časopisu

Fotogalerie