Volkswagen Type 3 Variant – První kombi

Ačkoliv také Volkswagen aktuálně chrlí jeden crossover za druhým, nemalé oblíbenosti se stále těší vozy s karoserií kombi. Jejich historie se začala psát téměř přesně před šedesáti lety. 

Nesnadnou éru poválečného Německa zahájila automobilka Volkswagen legendárním Broukem označovaným jako Type 1 (viz např. AR 1/’09). V roce 1950 na něj navázal Transporter (Type 2), z nějž se do dnešních dnů rovněž stal kultovní automobil. Tehdejší šéf Heinrich Nordhoff, jemuž bylo v lednu roku 1948 předáno řízení společnosti z rukou britské armády, upřel svou pozornost už v 50. letech na vývoj třetího modelu. Uvažovalo se o něm jako o možném nástupci Type 1, případně také jako o automobilu, jenž by byl vyráběn souběžně. Prototypů vzniklo velké množství. Některé postavil přímo Volkswagen, některé společnost Ghia nebo také Porsche. Každopádně uplynulo ještě mnoho let do doby, kdy se světu poprvé představila dlouho očekávaná novinka v podobě Volkswagenu Type 3 (1500). Stalo se tak v září roku 1961 na autosalonu ve Frankfurtu.

Volkswagen tehdy obecenstvo překvapil skutečností, že v době premiéry nevystavil pouze jeden model, ale svůj nový vůz předvedl hned v několika karosářských provedeních. Kromě základního dvoudveřového sedanu prezentoval atraktivní karoserie kabriolet, a to dokonce hned ve dvou verzích (1500 Cabriolet a 1500 Karmann-Ghia Cabriolet). Ty se ovšem do sériové výroby nakonec nedostaly. Návštěvníci mohli obdivovat rovněž model 1500 Karmann-Ghia Coupé a samozřejmě kombi nesoucí označení Variant. Bylo to vůbec poprvé, co Volkswagen přišel s vozem spojujícím osobní automobil s praktickými dovednostmi užitkového Transporteru. Výroba Type 3 jako takového odstartovala už v dubnu roku 1961. Jako první začal sjíždět z výrobní linky ve Wolfsburgu dvoudveřový sedan (Type 31). Volkswagen 1500 Variant (Type 36) se dostal do výroby v prosinci 1961. Kombi neslo na některých trzích také označení Station Wagon nebo Squareback.

Koncepčně vycházel Volkswagen Type 3 z Type 1 (VW Brouk). Základ tvořila podlahová plošina a na ní byla umístěna karoserie. Vzduchem chlazený boxer byl uložen za zadní nápravou. Tím ovšem veškerá podobnost končí. Automobilka připravila pro Type 3 zcela jinou plošinu, jež byla oproti Type 1 širší a měla také jiný tvar. Zcela odlišná je rovněž konstrukce náprav a konečně upraven byl rovněž motor. Inženýři ho přepracovali kvůli tomu, aby na výšku zabíral méně místa. Jedním z hlavních rozdílů je přemístění ventilátoru původně upevněného na motoru (a poháněného řemenem) za motor, přičemž ventilátor byl poháněn přímo klikovým hřídelem.

Výška takto upraveného agregátu byla jen asi 40 cm. Type 3 proto mohl nabídnout dva zavazadlové prostory, a to dokonce i v provedení Type 31 (sedan). Variant (Type 36) přidal kromě většího prostoru pro zavazadla v zadní části také více variability. Sklopením zadních opěradel bylo možné vytvořit zcela rovnou ložnou plochu. Rezervní kolo bylo uloženo vpředu. Celá koncepce Type 3 se tak svým způsobem podobá dnešním elektromobilům. Je to vlastně taková „skateboardová“ platforma, jen pod podlahou chybějí akumulátory.

Na úvod prodejů byl Volkswagen Type 3 (1500) nabízen výhradně s plochým čtyřválcovým agregátem o objemu 1493 cm3 osazeným karburátorem Solex. Od modelového roku 1966 nabídku rozšířil motor s objemem zvýšeným na 1584 cm³, vybavený dvojicí karburátorů Solex. O rok později Volkswagen přidal do nabídky prvků dodávaných na přání také systém vstřikování Bosch D-Jetronic. Podle konkrétní verze se výkon motoru pohyboval od 30 do 40 kW (od 41 do 54 k). Historicky třetí řada vozů automobilky Volkswagen využívala čtyřstupňovou manuální převodovku. V roce 1968 byla jako alternativa přidána třístupňová samočinná rychlostní skříň. Pro představu, provedení Variant disponující motorem o výkonu 40 kW (54 k) a přímo řazenou převodovkou se dokázalo rozjet až na 135 km/h. Udávané zrychlení z klidu na 80 km/h mělo hodnotu 15 s.

Na dnešní poměry byl Volkswagen Type 3 Variant velmi kompaktním automobilem kategorie kombi, ještě navíc pouze třídveřovým. Délka 4225 mm o něco málo přesahuje délku současné Škody Fabia. Rozvor náprav činil 2400 mm, na šířku vůz dosahoval 1605 mm a vysoký byl 1475 mm. Prostor pro zavazadla rozhodně nebyl malý. Variant nabídl ložnou plochu dlouhou 108 cm, respektive 167 cm se sklopeným zadním opěradlem. Šířka zadního zavazadlového prostoru činila 122 cm. Jak už jsme zmínili, další náklad bylo možné uložit pod přední kapotu.

Pohotovostní hmotnost se pohybovala pod hranicí jedné tuny, užitná hmotnost byla až 460 kg. To se ovšem týkalo pouze exemplářů vybavených zesíleným odpružením zadní nápravy. Šlo o jeden z prvků příplatkové výbavy, přičemž tento konkrétní se týkal pouze provedení Variant. Standardně zvládl německý kombík náklad o hmotnosti do 375 kg. Součástí zmíněného zesíleného odpružení byl také mechanismus doplňující zadní kyvnou nápravu, založený na zkrutné příčce (Z-bar) sloužící jako stabilizátor. Zejména na počátku výroby se Type 3 potýkal s problémy, kdy při rychlé jízdě zatáčkou (respektive při propérování) docházelo k výraznému zmenšení rozchodu zadních kol a zvětšení jejich negativního odklonu. Volkswagen tak nenabízel zrovna příkladné jízdní vlastnosti a měl sklon k přetáčivosti. To bylo dále umocněno vzadu uloženým motorem. U verze Variant, jež často převážela také větší náklady, byl tento problém ještě znatelnější. Automobilka postupem let zadní nápravu upravila a jízdní vlastnosti vylepšila.

Volkswagen Type 3 se sériově vyráběl od roku 1961 do roku 1973. Nejvíce exemplářů vzniklo ve Wolfsburgu, některé kusy ale byly vyrobeny také v závodu Emden (v závěru výroby, kdy se ve Wolfsburgu začínal vyrábět první Passat), v Dublinu, Osnabrücku nebo v Austrálii či Jihoafrické republice. Německá produkce „obstarala“ dohromady přibližně 2,5 milionu kusů. O popularitě praktické verze Variant svědčí skutečnost, že zhruba polovina vyrobených exemplářů měla právě tuto karoserii. Ostatně, úplně posledním vyrobeným ­kusem z německé produkce byl právě ­Variant a skončil v továrním muzeu ve Wolfsburgu.

Samostatnou kapitolu třetí řady vozů automobilky Volkswagen představuje Brazílie, kde se Type 3 vyráběl v letech 1968 až 1981 a kde vzniklo dalších zhruba 460 tisíc exemplářů. A to včetně karoserie kombi. Na rozdíl od ostatních verzí se ale brazilské Volkswageny Type 3 v určitých ohledech podstatně lišily, přičemž nejdůležitější rozdíl představovala jiná podlahová plošina. Ta sice byla oproti Type 1 (Brouk) širší, ale na rozdíl od německých Type 3 sdílela s Broukem obě nápravy a některá provedení přebrala z Brouka rovněž celý (vyšší) motor. V Brazílii vyrobené kusy kvůli odlišnému technickému základu nesou kódová označení začínající jedničkou. Kombi dostalo označení 105 a vyrábělo se v letech 1970 až 1977, kdy ho vystřídal nástupce pojmenovaný jako Type 30 (Variant II).

Tento vůz byl oproti svým brazilským předchůdcům v mnoha ohledech úplně jiný, stejně jako dostal zcela nový design a na pohled se nepodobá ani německým VW Type 3. Z nich si ale přebral jejich podlahovou plošinu, již do té doby jiný brazilský vůz neměl. Poměrně moderní konstrukci dokazovalo také přední zavěšení typu Mac­Pherson, vpředu i vzadu už byly deformační zóny a motor o objemu 1,6 litru osazený dvojicí karburátorů původem z Type 3 ze závěru evropské výroby také prošel mnoha změnami. Pro někoho bylo překvapivé, že Type 30 přišel nedlouho po Passatu vybaveném vodou chlazeným agregátem i pohonem přední nápravy, a přesto se stále držel původní techniky se vzduchem chlazeným agregátem vzadu. Variant II byl rovněž rozměrově větší než původní kombi, délkou ho přerůstal o zhruba deset centimetrů. Do prosince 1981 bylo vyrobeno přibližně 41 tisíc kusů.

Volkswagen Type 3 s karoserií kombi existoval také v dalších zajímavých verzích. Jednou takovou byl užitkový Panel Van vyráběný od roku 1962. Pracovní provedení původního kombi Variant mělo místo skel zadních bočních oken navařený plech. Volkswagen ale vyrobil také prototyp se zcela hladkými plechovými bočními stěnami, jenž se ovšem do výroby nepodíval. Zadní sedák v sériovém Panel Vanu být mohl, nicméně existovaly také varianty bez sedáku, navíc vybavené nízkou přepážkou oddělující nákladový prostor od přední řady sedadel. Obvyklou součástí Panel Vanů bylo rovněž zesílené odpružení zadní nápravy zvyšující užitnou hmotnost. Koncem 70. let se pak Volkswagen pokoušel Type 3 Variant (Squareback) prosadit v New Yorku coby tamní taxi. Mělo jít o kompaktnější náhradu za tradiční velké newyorské taxíky. Prototyp prezentovaný na autosalonu v New Yorku neměl sedadlo spolujezdce. Odstraněny byly rovněž kolejnice, aby podlaha byla zcela plochá. Sériového úspěchu se ale tento projekt nedočkal.

Na Volkswagen Type 3 navázala první generace modelu Passat, čímž německá automobilka odstartovala dlouhou ságu dalšího svého úspěšného automobilu, táhnoucí se do dnešních dnů už přes osm generací.

Převzato z časopisu

Fotogalerie