MORRIS MOTORS (1913–1984) – KDYSI NEJVĚTŠÍ

Kdysi největší britská automobilka byla průkopníkem sériové produkce. Její odkaz žije v automobilech Mini, vyráběných také v Oxfordu...

Spolu s později sesterským Austinem a vozy Ford a Vauxhall, dodávanými ovšem americkými koncerny (Vauxhall byl součástí General Motors od roku 1925), patřil Morris k nejrozšířenějším automobilům ve Velké Británii. Vyráběl nejen osobní vozy v Oxfordu, ale také nákladní Morris Commercial v Birminghamu, kde převzal továrnu svého subdodavatele E. G. Wrigley Co. (produkce 1924–1933). Během let expandoval, pohltil britskou pobočku Hotchkiss v Coventry a také továrnu francouzského průkopníka Léon Bollée v Le Mans, aby se vyhnul dovozním clům, ale během hospodářské krize třicátých let ji zase prodal místnímu syndikátu (pak zanikla). V Oxfordu vyjíždějí nové vozy z továrny na původním místě dodnes, jsou to ovšem moderní Mini, znovuzrozené na přelomu tisíciletí pod taktovkou BMW Group. 

Počátkem úpadku bylo slučování britských automobilek, kdy British Leyland a pak Austin-Rover Group daly přednost Austinu před Morrisem a do roku 1984 značku zrušily. Morris původně vytvořil Nuffield Organisation začleněním M.G. (Morris Garages) a převzetím luxusní značky Wolseley (1927) a sportovní Riley (1938); před válkou byl neobyčejně úspěšný a jako první britská automobilka dosáhl kumulativní produkce jednoho milionu automobilů už v roce 1939. V poválečném kvasu se spojil s Austinem, což bylo jako smíchat hrušky s jablky, protože šlo o velké konkurenty. Postupně vznikly British Motor Corporation (1952), British Motor Holdings (1966) a British Leyland (1968), pak ve víru slučování britských značek zanikl Morris, o tři roky dříve než Austin, který ještě vytvořil Austin-Rover Group. Značce Morris dal jméno William Richard Morris (1877–1963), jenž se chtěl původně stát lékařem, ale nakonec byl za své zásluhy o automobilový průmysl povýšen do šlechtického stavu. Od roku 1934 se pyšnil titulem lord Nuffield. 

William R. Morris se narodil 10. října 1877 ve Worcesteru, ale jeho rodina pocházela z Oxfordshire a ještě jako dítě se s nimi přestěhoval do univerzitního Oxfordu. Začal v opravně bicyklů, když však nedostal požadovanou výplatu zvýšenou o jeden šilink týdně (tedy pět pencí), rozhodl se pro vlastní cestu. V roce 1893 měl dílnu na zahradě domu svých rodičů, rozmach cyklistiky mu dovolil vyrábět originální konstrukce jízdních kol. Později přešel na motocykly, pak se stal úspěšným majitelem garáží v Oxfordu. Morris Garages tak byly nejen prvním dealerem Morrisu, ale v roce 1924 také novou automobilkou M.G., zaměřenou na sportovní vozy z dílů Morris. William Morris svůj první osobní automobil nazvaný Oxford v roce 1913 sestavil ze součástí od subdodavatelů. Čtyřválcový litrový motor a převodovka nesly značku White & Poppe, zadní nápravu dodal E. G. Wrigley, kola Sankey a karoserii Raworth, zašpičatělý chladič vynesl vozům přezdívku Bullnose. Druhý typ Cowley dostal větší čtyřválec 1.5 (1915), společně s převodovkou dodávaný americkou firmou Continental Motors. Válka zpozdila zahájení výroby a poválečné vozy měly kopie amerických motorů, vyráběné Hotchkissem v Coventry. 

Přestože Morris nejvíce proslavily čtyřválce, už v roce 1921 vyrobil sérii padesáti šestiválců Silent Six, jejichž motor 2,3 litru byl odvozen ze čtyřválců Cowley Bullnose. Ve dvacátých letech byly Oxfordy a Cowleye nejprodávanějšími britskými vozy a společnost vzkvétala. V roce 1921 vzrostl odbyt ze dvou na tři tisíce automobilů, 1922 už jich bylo téměř sedm tisíc a roku 1923 dvacet tisíc. Morris byl také průkopníkem kapalinových brzd (od 1930) a celokovových karoserií (od 1926), mířil k lidovým vozům (Minor za sto liber od roku 1931) a těsně před válkou vyráběl už sto tisíc vozů ročně! Inspiroval se příkladem Henryho Forda a při vzrůstající výrobě snižoval ceny, v únoru 1921 snížil cenu Cowley Bullnose ze 465 na 375 liber. 

Ve třicátých letech zakladatel svěřil automobilku svým ředitelům a stále častěji odjížděl na dlouhé cesty po moři, zejména do Austrálie. Svoji činnost rozdělil mezi Nuffield Organisation, kde měl nadále právo posledního slova (někdy s neblahými důsledky), a coby adept lékařského řemesla se věnoval dobročinnosti, a proto na nemocnice a oxfordskou univerzitu poskytl obrovské částky. Zemřel v roce 1963, takže se úpadku britského automobilového průmyslu nedožil. 

Po válce se ujal vedení podniku Len Lord, ještě se vyráběly předválečné typy, až v roce 1948 vyjel nový Morris Minor, základ poválečného úspěchu. Solidní vůz klasické koncepce, ve stylu našeho Tudoru (Škoda 1101), přežil do roku 1971, jako první britský typ překonal hranici milionu (vzniklo 1,6 milionu vozů). Vyráběl se jako dvou- i čtyřdveřový sedan, kombi, kabriolet, pikap a dodávkový Van. Objem čtyřválcových motorů vzrůstal z 803 a 918 cm³ až na 948 a 1098 cm³ u posledních dvou verzí (1956–1971). Konstruktérem vozu nebyl nikdo jiný než legendární Alec Issigonis, vynálezce Mini. Jeho Minor ovšem neměl žádnou značkovou variantu, byl to prostě Morris, zatímco další typy prezentovaly badge engineering, tedy výrobu pod různými značkami. Často šlo o shodné vozy, jednou jako Austin, podruhé Morris... 

Nejslavnější automobil poválečné éry se představil 26. srpna 1959 jako Morris Mini Minor a Austin Seven, ale záhy bylo u obou značek typové označení sjednoceno na Mini. Vzniklo 5 387 862 exemplářů včetně produkce British Leyland a Austin Rover Group. 

V padesátých letech začala spolupráce s Pininfarinou, výsledkem byly nové Oxfordy, následované sérií 1100/1300. Úspěšná koncepce Mini s motorem vpředu napříč a předním pohonem se uplatnila u větších typů 1100/1300 a 1800/2200 (Vůz roku 1964/1965 jako Austin 1800). Poslední přišly v roce 1971. Byl to návrat k motoru umístěnému podélně vpředu a pohonu zadních kol. Morris Marina a Ital (v roce 1980 po restylingu od Giugiara) zaznamenaly kolem milionu exemplářů a nesdílely různé značky na jednom trhu (Marina jen pro export do USA byla Austinem, protože se tam Morris neprodával). Produkce osobních Morrisů skončila v roce 1984; dodávkové verze přežily jen o málo déle.

Převzato z časopisu

Fotogalerie