Lee Iacocca (1924 – 2019) – odchod zachránce

V úterý 2. července 2019 v losangeleském Bel-Air na Parkinsonovu nemoc zemřel mnohými obdivovaný, jinými nenáviděný automobilový manažer s nevyslovitelným italským jménem Iacocca. 

Patřil stejně jako Ghosn nebo Marchionne k těm šéfům, kteří změnili automobilový svět. Řídili se vlastními pravidly, nad jinými šéfy z branže se tyčili jako titáni. Často byli nesnesitelní, v některých ohledech se pohybovali za hranou, ale kdo by bez nich ještě znal značky jako Chrysler, Nissan, Fiat nebo Renault? Iacoccův život je zhmotněním amerického snu.

Dvanáctiletý Nicola Iacocca se přistěhoval do USA roku 1902 ze San Marca nedaleko Neapole. Chudý, sám a vyděšen. Živilo jej velmi skromné bistro, kde prodával hot dogy. Díky podnikavosti přežila jeho rodina krizi. 15. října 1924 se mu v pensylvánském městě Allentown narodil syn Lido Anthony „Lee“ Iacocca. Od deseti si začal přivydělávat drobnými pracemi. Strojírenství, obchod a psychologii studoval na Leigh University v Bethlemu. Roku 1946, před promocí, nastoupil na stáž do River Rouge (Ford), největší továrny na světě, k níž patřily uhelné a vápencové doly. -Absolvoval zde „kolečko“, jehož adepti se na vlastní kůži seznamovali s kompletní výrobou automobilu. Chtěl u Forda zůstat natrvalo. Dostal ale nabídku ke studiu na prestižní univerzitě v Princetonu, navštěvoval přednášky z politiky a plastických hmot, zde promoval. Za tři měsíce místo čtyř napsal a dokončil diplomovou práci – navrhnout a postavit hydraulický dynamometr. Ještě jej, jako 51., přibrali k limitované padesátce nových pracovníků Forda. 

Nejprve jej nechali počítat a dimenzovat ozubená kola převodovek, ale po krátké době se mu podařilo zběhnout tam, kde se něco děje – do obchodu a marketingu. Začal v maloobchodu na přepážce, pak v terénu, a nakonec se stal oblastním manažerem. Jeho nápad „56 za 56“ (každý, kdo si koupil model Ford 56, zaplatil 20 % ceny v hotovosti a další 3 roky splácel 56 dolarů měsíčně) fungoval. Úspěšný obchodní model převzala celá síť, které se zvýšil prodej o 75 000 automobilů. Povýšili jej na místo okresního manažera, pak manažera marketingu nákladních vozů a v březnu 1960 se stal šéfem marketingu osobních vozů. 

V listopadu 1960 již byl viceprezidentem a generálním ředitelem divize Ford. Zde zavedl pravidelné čtvrtletní dialogy nadřízených s podřízenými. Osobně se podílel na přeměně obyčejného sedanu Falcon v laciný, ale atraktivní Ford Mustang (první měl modelový rok 1964 ½, debutoval v jarním New Yorku), po němž se mladá generace mohla utlouct. Jen první rok jich prodali 419 tisíc! Během prvních dvou let vygeneroval čistý zisk 1,1 miliardy dolarů. V lednu 1965 povýšili Iacoccu na viceprezidenta divize osobních vozů, kde podnítil vývoj a zavedl do výroby Mark III. Ten konečně přivedl divizi Lincoln-Mercury k ziskovosti a v prosinci Leeovi dopomohl ke křeslu prezidenta Ford Motor Company. V Evropě násilím zpacifikoval příliš samostatné filiálky a inicioval jejich první společný projekt, velmi úspěšný Escort (1968). Henrymu Fordovi II. se zdálo, že příliš vyrostl, a tak jej po 32 letech práce pro firmu v červenci 1978 vyhodil.

Lee hned v září nastoupil u Chrysleru a v listopadu se stal jeho prezidentem. Najali jej, aby automobilku zachránil, restrukturalizoval a přivedl k zisku, sám si snížil plat na jeden dolar ročně. Přizval bývalé kolegy z FMC, přetáhl reklamní agenturu. Přitom mu bylo jasné, že musí zachovat kompletní výrobní program malých i velkých vozů i divizi malých náklaďáků. Kudy chodil, hledal úspory. Prodal všechny neamerické dceřiné společnosti, vyjednal vládní záruku za půjčky ve výši jedné miliardy dolarů. Vysloužil si velmi kontroverzní reakce, ale umlčel je tím, že půjčky v roce 1983 splatil. Uplatnil návrh levné, velmi úspěšné platformy K-Car (Dodge Aries/
/Plymouth Reliant; 1981), jež přišla ve správnou dobu. Zasloužil se o kabriolet Chrysler LeBaron (1982). Roku 1983 přetáhl projekt minivanu od Forda, jenž o něj nejevil zájem, a MPV Caravan/Voyager (1984) vytvořil novou kategorii automobilů a stal se bestsellerem. Neví se, že koupil Gulfstream Aviation (1985), aby Chrysler diverzifikoval výrobu do jiného high-tech oboru. Zasloužil se o sportovní Viper (1992), jenž přinesl úspěch a slávu. V roce 1987 koupil za 1,5 miliardy dolarů churavý koncern AMC, jehož divize Jeep byla velmi zisková. Velmi úspěšný Jeep Grand Cherokee (1992) se stal celosvětovým hitem, ale zároveň to byl jeho poslední automobil. Honorář 1 dolar za každý prodaný vůz daroval na výzkum cukrovky, na niž zemřela roku 1983 jeho první manželka Mary. 

V roce 1982 sestavil scénář na záchranu deficitu USA, plán se bohužel neuskutečnil a USA se dál zadlužovaly. 

Roku 1993 odešel do důchodu. Pomáhal síti nemocnic MGM Grand a fastfoodům Koo Koo Roo a založil Olivio Premium Products (1993) importující kvalitní oleje. V roce 1999 se stal ředitelem tchajwanské EV Global Motors Company, která vyvinula a do dnešních dnů (v Evropě od 2001) prodává elektrokola. Iacoccovy knihy se čtou jako thrillery, přinášejí nejen napětí, nýbrž i poučení z krizového řízení.

Převzato z časopisu

Fotogalerie