Concorso d’Eleganza Villa d’Este - Pocta eleganci

Nejvýznamnější evropská Soutěž elegance se pod záštitou BMW Group každoročně koná ve Villa d’Este na březích jezera Como…

Concorso d’Eleganza Villa d’Este je unikátní přehlídkou nejkrásnějších automobilů v přirozeném prostředí upraveného parku, obklopujícího budovu pětihvězdičkového italského hotelu na břehu jezera Como. Soutěží se v několika kategoriích, počet vybraných automobilů nepřevyšuje šest desítek (každý rok jiné vozy) a odbornou porotu tvoří předseda Lorenzo Ramaciotti, ředitel designu Fiat Group Automobiles (dříve patnáct let působil u Pininfariny), Carlo Otto Brambilla (sekretář jury), Charles Lord March (tvůrce Festivalu rychlosti v Goodwoodu), Patrick le Quément (bývalý šéfdesigner Renaultu), japonský designer a grafik Hideo Kodama a novináři Robert Cumberford, Winston Goodfellow a Jürgen Lewandowski (německý člen jury Car of the Year).

První soutěž elegance ve Villa d’Este byla uspořádána v roce 1929 a vítězství dobyl Celestino Piva s vozem Isotta Fraschini 8A. Už ve třetím ročníku byly vozy rozděleny do tří kategorií, ale až do posledního ročníku původní éry (tedy do roku 1949) zásadně vítězily italské automobily Alfa Romeo, Lancia, Maserati a Fiat; jedinou výjimkou bylo ocenění kabrioletu Mercedes-Benz SS v ročníku 1932, který ovšem prvenství dobyl ve své třídě ex-aequo s otevřeným vozem Lancia Astura Royal. Soutěž elegance byla jednorázově obnovena v roce 1986 (prvenství přiřkla porota osmiválci Isotta Fraschini 8A SS). Další ročníky se uskutečnily v devadesátých letech, paleta vítězů se rozšířila i o neitalské značky, ale před ročníkem 1998 hrozil soutěži zánik pro nedostatek financí. Lze říci, že Concorso d’Eleganza tehdy zachránila automobilka BMW Group, resp. její divize BMW Mobile Tradition, která se stala spolu s hotelem Villa d’Este nejen hlavním sponzorem, ale nakonec i organizátorem výjimečné akce, jež se vypracovala na evropskou jedničku. Soupeřit s ní mohou jen tři americké soutěže elegance v Amelia Island (Florida), Meadow Brooku (Michigan) a Pebble Beach (Kalifornie).

Porota opravdu nemá lehkou práci, vítěz může být jen jeden, ale v mnoha kategoriích startovalo hned několik výjimečných automobilů. V sobotu, po dopolední statické prohlídce ve Villa d’Este, vždy zahajuje defilé vozidel před porotou, navíc před zraky uzavřené společnosti pozvaných hostů a novinářů. Není divu, že v osmi třídách byly vedle absolutního vítěze vyhlášeny také další vozy, jež si zaslouží čestnou zmínku (Mention of Honour, něco jako druhé místo)! Zlatý pohár Coppa d’Oro Villa d’Este za nejlepší vůz získal černý spider Maserati A6GCS s karoserií Frua (1955) na základě hlasování publika, odborná porota jako nejlepší v Trofeo BMW Group ocenila Talbot-Lago T150C SS s aerodynamickou karoserií Tear-- .DROP Coupé od firmy Figoni & Falaschi (1938), kterou ve Francii založili italští emigranti. Stejný názor měla veřejnost (vstupenka za čtrnáct eur) na nedělním pokračovaní soutěže v nedaleké Villa Erba (Trofeo BMW Group Italia).

Japonský nadšenec Shiro Kosaka, jehož pozoruhodnou sbírku italských vozů jsme pod horou Fuji před lety navštívili (viz AR 3/’02), přivezl klenot v podobě automobilu Alfa Romeo Giulia 1600 TZ2. Hliníkovou karoserii navrhl Pininfarina pro Turínský autosalon 1965, ovšem na podvozku Tubulare Zagato, a vůz byl porotou obdařen hned několika cenami včetně Trofeo Auto & Design (nejpůsobivější design) a Trofeo FIVA (nejlépe restaurovaný). Století značky oslavila Alfa Romeo výstavou ve Villa Erba; BMW Group zase slavil 70.výročí absolutního vítězství v Mille Miglia a ve světové premiéře představil repliku BMW 328 Kamm Coupé 1940. Zmínku zaslouží Lamborghini Miura Roadster (Bertone), jediný otevřený exemplář, po letech uvedený do původní podoby, v níž zářil na Bruselském autosalonu 1968. Prvním vozem, představeným porotě, byl závodní Talbot-Darracq Grand Prix 1500 (1926), řadový osmiválec 1,5 l s kompresorem, s nímž startovali ve Velkých cenách Tazio Nuvolari, Henry Segrave, Emilio Materassi a další hvězdy závodních okruhů dvacátých let. Ve třicátých letech vůz upravil Gigi Platé z Milána a nadále sbíral vavříny. Také tato konstrukce dobyla několik cen včetně Trofeo Girard-Perregaux, tedy zvláštní cenu jury.

Přítomni byli Jackie a Helen Stewartovi, jejichž syn Paul, sám bývalý závodník (Jackie je trojnásobným mistrem světa F1), získal vítězství ve třídě poválečných uzavřených sportovních automobilů pro nádherný gullwing Mercedes-Benz 300 SL (1954). Pořadatel BMW Group se pochlubil nejen pěticí speciálních BMW 328 ze závodu Mille Miglia, v němž v roce 1940 slavně zvítězil, ale také barevnou kolekcí sériových roadsterů BMW 328 z konce třicátých let a čtveřicí jejich osmiválcových nástupců BMW 507 z padesátých let. Vystaveny byly rovněž tři Isetty včetně originálu Iso, dále kompletní program Rolls-Royce (Phantom i Ghost) a řada motocyklů.

Tradiční počet nových prototypů a koncepčních studií byl nižší pro termínovou kolizi s Pekingským autosalonem, nicméně obdivovali jsme především červené kupé Alfa Romeo TZ3, jež nechal u Zagata postavit na základě 8C Competizione (resp. Maserati GranTurismo) německý nadšenec Martin Kapp pro letošní oslavu 100 let Alfy Romeo (vyhrálo cenu veřejnosti ve Villa Erba). Ercole Spada vyrobil z Corvetty supersportovní kupé TS Codatronca ve stylu Alfy TZ (ale také neviditelného letounu Lockheed Martin F 117A Stealth); syn vynálezce kabelové televize Edward Walson předvedl variantu Ferrari P540 Superfast Aperta, speciální otevřenou verzi 599 GTB Fiorano ve zlaté barvě, dílo programu Pininfarina/Ferrari SP (Special Projects). Oslavou 80 let Pininfariny a 100 let Alfy Romeo byla mj. studie 2uettottanta (Duetto + 80). Giugiarův hybridní Frazer-Nash Namir (2009) skutečně jezdí, ostatně prokázal to už loni v Goodwoodu, a karosárna Touring Superleggera opět připomněla svou reinkarnaci verzí shooting brake Flying Star na podvozku Bentley Continental. Dost však slov. Naše snímky napoví více o skvělé atmosféře a kráse klasických automobilů.


Zdroj: Automobil 06/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie